Edit MediaBank: Lesy: Příliš mnoho zvěře a smrků

Free text:

Lesy nesmějí být jen smrkovými plantážemi a továrnami na dřevo, nabádají čeští vědci Špatný stav našich lesů a zničená půda neschopná vsakovat vodu se zmiňovaly naposledy při letošních jarních povodních. Bude se mluvit zas, až přijdou sucha, deště, vichřice, kůrovec – nebo konečně nastane zásadní obrat k lepšímu? Lesy chřadnou. Přestože po odsíření elektráren emise síry klesly na desetinu někdejšího množství, přibývá oxidů dusíku ze zplodin aut a průmyslu. Zdravotní stav lesů se nijak dramaticky nezlepšil. Vypovídá o tom například ztráta jehličí a listů stromů. Defoliací je postiženo přes 10 procent jehličnanů a třetina listnáčů starších šedesáti let, kterým opadala více než čtvrtina listí či jehličí. Hynou a schnou celé rozsáhlé porosty – naposledy minulý týden přišla taková zpráva z Orlických hor. Kalamitní těžba v posledních letech tvoří až desítky procent produkce dřeva – smrkové monokultury „vyhnané“ dusíkem rostou příliš rychle a pak neumějí vzdorovat ani větru, ani kůrovcům či jiným parazitům. Umělé smrčiny, které nahradily původní duby, buky a jedle, vytlačují původní českou přírodu. Stanoviště lesních rostlin, živočichů i půdní mikroorganismy ničí i holosečné kácení. Smrkové monokultury v krajích, kde nemají co dělat, a chybějící lesy v úrodných nížinách a podél řek způsobují vysušování krajiny, erozi půdy. Lesy nejsou schopny zadržovat vodu a bránit krajinu před záplavami... Smutný výčet by mohl pokračovat. Označit největší problémy našich lesů a nutné změny se pokusila šestice odborných pracovníků k ochraně českých lesů. Vzbudilo velký ohlas a naděje, podepsalo je dalších 270 přírodovědců, ochránců přírody, pracovníků státní správy i lesníků. Plantáže dřeva, ne les „Lesy u nás? Plantáže dřevin, které vyrostou, pak se vykácejí a odveze se dřevní hmota. Rozmanitost života v těchto lesích nelesích klesá, dochází k degradaci půd,“ pojmenovává současnost našich lesů jeden z autorů stanoviska Jan Farkač z Lesnické fakulty české zemědělské univerzity. „Zásadní problém je, že to, co si u nás lidé (nejen lesníci, ale i občané a politici) představují coby ‚krásný zdravý les‘, je prostě umělá plantáž na stromy, celkem srovnatelná s kukuřičným polem (jen se to každoroční nesklízí a používá se tam o něco míň chemie),“ vysvětluje Jan Zrzavý, jeden ze signatářů a biolog z Entomologického ústavu AV ČR. A dodává: „V takovém lese celkem nic nežije. Takhle ovšem přirozené lesy nevypadají a nikdy nevypadaly. Ty jsou nejen ‚smíšené‘, ale především různověké, s mozaikovitou prostorovou strukturou. Tuto ‚přirozenost‘ dosti úspěšně simulovaly různé starobylé formy lesního hospodaření, nikoli ovšem současná produkční uniformita.“ Jan Kirschner, ředitel Botanického ústavu AV ČR, doplňuje: „Smrk patří do srážkově bohatých vyšších horských poloh. Přirozeně by tvořil méně než desetinu porostů, přitom podíl nevhodných dřevin již stoupl na 44 procent “ Jako další problém vidí: „Pro život je nutná přítomnost tlejícího dřeva. A rozumný management by vůbec neměl využívat metody, jako je holoseč.“ „Pořád jsme svědky vysazování smrkových monokultur, které mají největší výnosnost. Lesníci argumentují. že dnes je nutné vysazovat určitý podíl listnatých stromů. I když je někdo zasadí, ještě to neznamená, že v lese zůstanou,“ upozorňuje další autor stanoviska, geochemik Jakub Hruška z České geologické služby. Mnoho mladých listnáčů sežere přemnožená zvěř, někteří majitelé tyto stromy při probírkách lesa sami vykácejí. Zákon přikazuje listnáče pouze vysadit, nikoli v lese udržet do dospělosti, kdy teprve mohou lesní prostředí zlepšit. Na škodlivost holosečí upozorňuje i biolog Josef Rusek z Ústavu půdní biologie AV ČR v Českých Budějovicích:„Výzkum na Šumavě v letech 1998–9 prokázal, že na holosečných pasekách vyhyne původní lesní půdní fauna. Bez organismů nezbytných pro koloběh života však nevzniká půda, stává se z ní mrtvý substrát, který neplní žádné funkce. Půda se zhutňuje, nezadržuje vodu. Trvá stovky let, než se na holoseče vrátí život. Zničíme-li půdu, náprava je téměř nemožná.“ „A smrkové monokultury stav lesní půdy dále zhoršují, přispívají k jejímu zhutnění a a okyselování,“ dodává Jaromír Bláha z Hnutí Duha. „Za největší problém našich lesů považuji to, že se na ně pohlíží jako na místo, kde se rodí zisk,“ dodává ředitel Geologického ústavu AV ČR Václav Cílek, „potřebě zisku se pak podřizuje i způsob hospodaření s lesem. Problém však není ve slově zisk, ale v požadavku, aby byl co největší. To vede k nadbytku smrkových monokultur, holosečím, úpravě cest pro těžkou mechanizaci, a tedy k opatřením, která poškozují lesní půdu a způsobují odvod vody z krajiny.“ Přitom přírodě blízké lesnictví, kdy se les sám obnovuje, je levnější, než když se vypiplává od sazenic. A ceny dřeva, jak připomíná Jakub Hruška, klesají, nabídka v Evropě je veliká. Drahé tradiční lesnictví (a monokulturní pěstování je drahé) bude brzy neúnosné i ekonomicky. Nejhorší: holoseče, zvěř „Prvním a zásadním krokem k nápravě musí být zákaz holosečí a zásadní redukce stavů spárkaté zvíře, aby mohly odrůstat listnaté stromy a jedle,“ zdůrazňuje Jaromír Bláha z Hnutí Duha. Jaké kroky považují za nejdůležitější další autoři a signatáři Stanoviska vědců a odborných pracovníků k ochraně českých lesů? „Prioritně: snížení stavu zvěře, výsadby v souladu s potenciální přirozenou vegetací (tj. hlavní zvýšení podílu buků a dalších listnáčů), preferovat probírky před holosečemi, ponechávat vybrané staré stromy v lese a část dřevní hmoty na místě (více než nyní). A samozřejmě, politické nástroje k tomu, aby opatření byla průchodná (změna strategie, vyhlášek, případně dotace pro nápravná opatření),“ vyjmenovává ředitel Botanického ústavu Jan Kirschner. Jan Farkač z České zemědělské univerzity v Praze vypočítává: „Co dělat? Podpořit věkovou různost, ve vyšších polohách zabránit holinám, které představují škody na několik století, nepřipustit degradaci lesa odvozem veškeré dřevní hmoty.“ „Toto stanovisko mi připadá jako slušný a prosaditelný kompromis mezi názory lesníků a biologů, který jsem chtěl podpořit právě jako kompromis. Byla kolem toho velmi rozsáhlá diskuse, která celkem jednoznačně ukázala, že my biologové bychom byli mnohem radikálnější, kdybychom se neohlíželi na lesnické zájmy,“ dodává biolog Jan Zrzavý. Je nutné zcela opustit hospodářský model stejnověkého lesa a paseky (holiny) a přejít na trvale udržitelné, přírodě blízké lesní hospodaření, které zajišťuje produkci dřeva, ale i existenci všech složek lesního ekosystému, stojií ve stanovisku. Důvody, proč jej zveřejnili právě nyní, vysvětluje Jakub Hruška: „Právě se připravuje nový Národní lesnický program pro léta 2007–2013 a novela zákona o lesích.“ Dokument podpořil ministr životního prostředí Libor Ambrozek: „Údaje odpovídají i našim statistikám… Součástí novelizovaného lesního zákona by určitě mělo být vyloučení holosečí či výsadba stromů odpovídajících přirozené druhové skladbě. Je také potřeba podstatně snížit stavy přemnožené zvěře...“ Z Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti přišly odborné výhrady: „Rada podkladů je použita účelově, vytržena z kontextu,“ reagoval ředitel Petr Zahradník. Ostatně nechuť ke změnám lze čekat. „Největší odpor očekávám od nimrodů a myslivecké lobby v politických kruzích, možná i od ‚těžařů‘ dřevní hmoty,“ říká Jan Kirschner. Jaromír Bláha předvídá i to, že zákazu holosečí se budou bránit praktičtí lesníci. „Budou říkat, že to bez holosečí nejde.“ Bláha nečeká vstřícnost ani od ekonomických subjektů zainteresovaných na současném způsobu hospodaření. Odpor čeká i u vlastníků lesů. „U státních Lesů ČR by měly být požadované změny v hospodaření vyžadované nekompromisní, u ostatních vlastníků by se měly využívat spíš dotace a kompenzace než zákazy a příkazy,“ dodává. A ministerstvo zemědělství? Jeho tiskový mluvčí Tomáš Loskot píše: „Pokud jde o Národní lesnický program, organizátoři stanoviska i někteří z jeho signatářů, byli přizváni k přímé spolupráci při jeho vytváření a jsme rádi, že této možnosti aktivně využívají.“ Přitom ministerstvo mělo již v roce 2001 k dispozici studii, která většinu problémů ze Stanoviska popisovala a navrhovala jejich řešení. „Žádný posun však nenastal,“ říká suše Hruška. Co žádají vědci? Zákaz holosečné (plošné) těžby na rozloze větší než 0.3 hektaru. Zásadní snížení stavů zvěře. Stanovit povinnost nájemcům honiteb státních lesů udržovat stavy zvěře na výši únosné pro les. Za nedodržení ukládat mysliveckým subjektům sankce. Zvýšit podíl listnatých dřevin. Přípustný podíl určitého druhu stromu na výsadbě se nesmí dramaticky lišit oproti přirozené druhové skladbě na daném místě. V lesích ve vlastnictví státu povinnost ponechat určitý počet stromů na dožití a k zetlení. V prvních zónách národních parků a většině lesních přírodních rezervací vyloučit komerční těžbu dřeva a ostatní lidské zásahy. Lesů ponechaných samovolnému vývoji by mělo být do roku 2013 nejméně tři procenta z celkové rozlohy lesů.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno