Edit MediaBank: Marek Šálek: Kačka Ropačka

Free text:

Fejeton Každou předposlední dubnovou neděli v roce máme doma o zábavu postaráno. Poslechněte si třeba tuhle: „Uhlí, ropa a plyn jsou darem přírody a jejich spalováním uvolňujeme do přírody cenný kysličník uhličitý, který je zdrojem pro obnovu života v přírodě.“ Autor: Petr Mach, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku. Téma: klimatické změny. Nebo jiná: „Já jsem se tam byl podívat, protože když o tom budu hlasovat. A já myslím, že ta lokalita je nádherná, a že aby tam byl jenom les, to je škoda.“ Tolik pražský radní Jiří Janeček před projednáváním změny územního plánu, která má posvětit zbudování golfového areálu uprostřed klánovických lesů. Mám tu čest být v porotě, která ze sbírky nejpitomějších výroků týkajících se životního prostředí vybírá každoročně ty nejlepší, nebo spíš nejzábavnější, a posílá je do užšího finále. Pořadatel soutěže Zelená perla, kterým jsou Děti Země, doručí každému z nás vždy několik dní před slavnostním vyhlášením celou sadu citací. A tak se u nedělních lívanců smějeme, až nám povidla lezou z uší. „Vyhlášky plníme. Na rozdíl od jiných zemí se u nás brojleři mají stejně, jako když naši zaměstnanci jedou do lázní,“ prohlásil živnostník Jan Virag, který čelí podezření, že v Kněževsi týrá zvířata. A estráda by nebyla kompletní, kdyby v ní chyběla hlava nejpomazanější – Václav Klaus. Z pětice letos nominovaných anekdot, pronesených v rámci prezidentovy starostlivosti o modrou, nikoliv zelenou planetu, stojí za pozornost jedna méně známá: „Zatímco některé pouště se mohou rozšiřovat a některé břehy oceánů mohou být zaplaveny vodou, ohromné části Země – dosud neobydlené kvůli drsnému, studenému klimatu – by se mohly stát úrodnými oblastmi, kde budou moci žít milióny lidí.“ Je to úleva, že se mají porotci čemu zasmát. Druhou polovinu jejich každoročního úkolu totiž tvoří výběr Ropáků, a tam už jde legrace stranou. Defilé neblahých postav prosazujících nesmyslnou dálnici napříč Posázavím, prolomení vládou schválených limitů na těžbu hnědého uhlí v mostecké pánvi či výstavbu hotelů, sjezdovek a parkovišť na dosud divokém břehu Lipna, to už je zábava pro otrlé. Moje letošní rozhodování bylo naštěstí snadné. Jelikož jsem přesvědčen, že ženám není vhodné klást v cestě za jejich osobním štěstím překážky a jsem v této věci zastáncem jisté míry pozitivní diskriminace, volím jednoznačně Kateřinu Neumannovou. Naše zlatá Katka, holka jedna zatrolená, se totiž v uplynulém roce zase pochlapila a ve svém dalším velkém životním závodě získala triumf nejcennější, když přemohla soupeře silnějšího než zfetované ruské běžkyně: osobně velela koncertu pro stovku náklaďáků a buldozerů, s jejichž pomocí dokázala přemístit hory sněhu ze Šumavy a Jizerských hor, kde sloužil tisícovkám lyžařských nadšenců, na Pražský hrad a na předměstí Liberce, kde se po něm přehnalo stádo elitních profesionálů. Ať žije Kačka Ropačka! Marek Šálek, redaktor časopisu Týden

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno