Edit MediaBank: Nebořte šumavské Národní divadlo!

Free text:

V prudkém kamenitém terénu nad Plešným jezerem, kde režisér Václav Vorlíček natáčel film Jezerní královna, sedí na poraženém kmenu skupina čtyř ekologických aktivistů. Nejsou připoutáni k žádnému ze stromů. Sedí a baví se. Na stromech za nimi jsou připevněny bílé transparenty s černými nápisy: Zastavte kácení pralesů! Stop drancování národní parku! „Není nás tolik, abychom se mohli přivazovat,“vysvětluje jeden z nich. „Ale řetězy tu máme.“ Ministr životního prostředí Miloš Kužvart rozhodl, že se stromy postižené kůrovcem budou kácet i v dosud nedotknutelných prvních zónách šumavského národního parku. Rozhodl tak na základě žádosti správy parku, v níž se píše: „Přetrvávající zdroje kůrovce v prvních zónách vedou k chronickému průběhu kalamity se všemi negativními důsledky ekologickými, organizačními i politickými… Bude-li zachován nediferencovaný bezzásahový režim, dojde s vysokou pravděpodobností ke vzniku rozsáhlých komplexů rozpadových stádií, jejichž neodvratným důsledkem bude plošné kůrovcové napadení okolních lesních celků.“ Náměstek ministra životního prostředí Josef Běle dodává: „Likvidace kůrovce slouží k tomu, aby samoregulující funkce ve stávajících ekosystémech mohly být vůbec nastartovány.“ Běle je toho názoru, že park by se neměl stát „hřbitovem stojících suchých stromů vyvolávajících skličující pocity“. Jiní odborníci však argumentují, že drastické těžební zásahy oddálí potřebnou autoregulaci na neurčito a zásahy k bezzásahovosti (cíl všech národních parků) nikdy nepovedou. Stromy podle nich mají v národních parcích umírat vstoje. Tisíc vyrubaných hektarů V současné době je v Národním parku Šumava už vyrubáno téměř tisíc hektarů holin. „Postavím-li vedle sebe dvě zla – les se žraný od kůrovce a obrovské holiny, tak musím uznat, že první zlo je menší,“ říká lesník Petr Ješátko. Ředitel správy parku Ivan Žlábek by k problému asanace kůrovce přistupoval citlivěji. „Váhal jsem, na kterou stranu se mám přidat,“ řekl. „Byly určité argumenty, které převážily, a já jsem žádné jiné neměl.“ Nakonec se 23. 7. začalo kácet. Čtyři dny nato vyhlásili ekologičtí aktivisté blokádu Trojmezenského pralesa. Opřeli se přitom o prohlášení vědeckých kapacit – dvě z nich (lesničtí odborníci Leo Košťál a Igor Míchal) jsou dokonce členy odborného grémia Ministerstva životního prostředí pro národní parity, podle nichž je Trojmezenský prales perlou našeho přírodního dědictví a jeho zničení by se rovnalo zboření Národního divadla. Ekologičtí aktivisté pracují v nouzovém režimu. Pohybují se ve skupinkách po území první zóny Trojmezná (590 hektarů) a podle zvuku motorových pil pátrají po dřevorubcích. Dorozumívají se mobily a vysílačkami. Dělník dojde k označenému stromu a připraví si pilu. Řezat ale nemůže, protože aktivista si sedne ke kmenu nebo strom obejme. Bezpečnostní předpisy dřevorubci zakazují kácet, pokud je v okruhu deseti metrů člověk. „Někteří nám sprostě nadávají a vyhrožují. Dokonce se stalo, že odřízli strom u lýtek aktivisty nebo ho násilím odtáhli a začali rubat. Manželka jednoho dřevorubce na nás vzala klacek. My provádíme pasivní rezistenci.“ tvrdí Martin Klásek, člen ekologické organizace Hnutí Duha, která akci koordinuje. Jestli to aktivisté vydrží do doby, až kůrovec stromy opustí, těžko říct. Mluví se o první třetině září. Tehdy už podle ekologů nebude mít kácení napadených stromů smysl, protože larvy kůrovce kmeny opustí. Klásek se domnívá, že správa parku dennodenní střety s dřevorubci sama provokuje. Ředitel parku konstatoval (ZN, 9. 8. 1999), že na aktivisty volat policii nebude. Pak ale management parku požádal prachatické policisty, aby začali s kontrolami dokladů obránců lesa. Zprvu rutinní kontroly se vyhrotily v zátahy se služebními psy, v nasazování pout a výslechy dvou aktivistů. Tento týden Žlábek vystoupil s novým stanoviskem. „Pokud budou ekologové v pralese Trojmezná blokovat stromy, nebudeme je kácet Lidský život a zdraví jsou přednější než asanace stromů,“ prohlásil. Lhostejní Češi Ekologové jsou na Trojmezné nejen kvůli blokádě. Snaží se i vysvětlovat. Na břehu Plešného jezera zřídili malé infocentrum s ekologickými časopisy a letáky pod širým nebem. Turisté, kteří tudy šplhají nahoru nad jezero k pomníku básníka Adalberta Stiftera, na nejvyšší horu Národního parku Šumava – Plechý a dál na přechod pro pěší do Rakouska, reagují na blokádu různě. „Tohle je všude ve světě. Na jedné straně zájmy průmyslu a na druhé straně příroda. I u nás to tak je. Musíme se bránit,“ říká starší turistický pár z Dánska. Cizinci jsou zvídavější než naši lidé, shrnují ekologové. „Sympatizují s námi víc než Češi.“ říká jeden aktivista. „Čeští turisté se dělí na dvě skupiny. Na ty, co se zajímají a na ty, kterým je to jedno. Ti, co se nezajímají, se často otočí jinam a po straně remcají a nadávají, že jsme flákači. Ti, co se zajímají, z padesáti procent souhlasí a z padesáti nesouhlasí. Jsme rádi, když se dá mluvit s těmi, co jsou proti. Někteří se přou, jiní odcházejí mírně zviklaní. Nejhorší ze všeho je ale ta druhá skupina.“ Ekologové se na své „službě“ střídají. „Ráno vstáváme ve čtyři, hodinu vyjíždíme k jezeru na kole, pak jdeme nahoru. Musíme být na místě kolem páté. To už jsou tu dřevorubci, kteří jezdí auty. Vracíme se pozdě večer. Jíme jen něco studeného. To nikdo dlouho nevydrží. Víc než pět dnů tu doposud vydrželo jen pár jedinců.“ Každý sem jezdí za své a platí si jídlo. Jedna studentka z Olomouce dorazila jen na jeden den. Přes noc cestovala na Šumavu a druhou noc se vracela. Z 1500 označených stromů zatím ekologové uhájili skoro 1400. Rekordní počet stromů – čtyřicet – padl v době, kdy zástupci aktivistů jednali se správou parku o možném kompromisním řešení. Ostatních šedesát již nestojí, protože k nim aktivisté nestačili včas doběhnout či je dělníci atakovali. Nejnověji rozbouřila hladinu informace o podílu zdravých pokácených stromů. Překvapivě ne všechny, které se na Šumavě v okolí Trojmezné kácely, byly nakažené kůrovcem. Ze zprávy českobudějovické inspekce ministerstva životního prostředí vyplývá, že z deseti kontrolovaných poražených stromů jich osm bylo zcela zdravých. Je to pakáž! Dole v Nové Peci o blokádě vědí. Diskutují o ní v hospodě. „Heleďte, jděte si prohlédnout manipulační sklad národního parku za Novou Pecí a podívejte se, za kolik milionů dřeva tam leží. A pak mně přijďte říct, kdo tenhle boj vyhraje,“ mávne rukou jeden z místních. Zdejší lesák skřípe při slově blokáda zuby: „Kvůli tý pakáži tam nahoře nemůžeme už čtrnáct dní dělat a já mám rozestavěnej nad Pecí barák. Jsou to povaleči. Klidně bych jim ten strom pustil na hlavu.“ Místní věří spíš na dřevo než na turistický ruch. Turisté odcházejí, dřevo zůstává, říkají ve Stožci. Bojí se o práci. Nikdo jim zatím nevysvětlil, že turisty lákají jen takové národní parky, které vypadají jinak než obyčejný hospodářský les. Parky plné divoké přírody a třeba i s pahýly po vichřicích. A Že jen na takové parky lze čerpat z fondů Evropské unie peníze pro obce.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno