Edit MediaBank: Přátelé Šumavy bojují za důstojný národní park

Free text:

Mezi spolky, které se mimo jiné aktivně věnují problematice Národního parku Šumava, patří i občanské sdružení Přátelé Šumavy. Svou činnost zahájilo na podzim roku 2004. Většina zakladatelů pochází ze sdružení Šumava nad zlato, které stálo v popředí boje proti těžbě zlata u Kašperských Hor. Přátelé Šumavy v současné době sdružují kolem čtyřiceti členů a mají celou řadu příznivců se zájmem o aktuální dění v ochraně šumavské přírody. Sídlem sdružení je Strašín, obec ležící v malebné krajině přírodního parku Kašperskohorská vrchovina, kde dosud žijí potomci starých šumavských rodů. „Hlavním cílem našeho sdružení je podporovat a propagovat ochranu přírody na Šumavě,“ říká předseda František Hail. „Na oblast Šumavy pohlížíme jako na trilaterální celek spojující českou, německou a rakouskou část pohoří. S ohledem na zachovalou přírodu by zde měly nalézt uplatnění jen ty činnosti, které nenarušují atraktivitu území. To je v první řadě šetrná turistika. Chceme dokázat, že správná cesta vede právě tudy. V rámci mezinárodního projektu Agenda 21 se zabýváme otázkou, jak dosáhnout souladu v oblastech cestovního ruchu, služeb, lesnictví, zemědělství, kultury a rekreace. K tomu je samozřejmě nutná výměna názorů a informací s okolím a spolupráce s dalšími institucemi působícími nejen na české straně Šumavy, ale i v sousedních státech. Oslovujeme proto nejen podnikatele v oblasti horské turistiky, ale jednáme i s celou řadou nevládních organizací a politických představitelů zabývajících se situací v regionu.“ V aktivitách Přátel Šumavy uplatní pan Hail i vlastní podnikatelské zkušenosti. Od roku 1993 provozuje na samotě u Kašperských Hor, penzion Hájenka Nebe (Himmelreich), jehož hosty jsou především rodiny se zájmem o poznávací výlety do okolní horské přírody. K penzionu patří i malé hospodářství s pastvinami, kde manželé Hailovi chovají malé stádo ovcí. Třídění odpadů pro recyklaci je zde samozřejmostí. Komunikační problémy Šumavě nesvědčí Za jednu z hlavních překážek, která stojí v cestě fundované ochraně přírody na Šumavě, považuje pan Hail nedostatečnou komunikaci mezi Správou parku a místními subjekty včetně obcí a občanských sdružení. „Od nového vedení šumavského parku jsme očekávali, že se výrazně zkvalitní osvěta přírody na Šumavě a veřejnost bude mít k dispozici podrobné informace o tom, co je vlastně cílem a posláním národních parků. Čím se tato území liší od běžné, hospodářsky využívané krajiny a z čeho se zde návštěvníci mohou poučit. Velmi mne však zklamalo, že na Šumavě téměř vše zůstává při starém – včetně nadměrných těžeb dřeva – a na Správě parku panuje napjatá atmosféra. Její příčinou jsou především vyhrocující se rozpory mezi lesnicky a ochranářsky orientovanými zaměstnanci parku, což má přímý negativní dopad na připravované změny v zonaci parku. Vedení má sice k dispozici celou řadu studií a argumentů hovořících ve prospěch rozšiřování prvních zón a podpory šetrné turistiky, má však problém obhájit své stanovisko před veřejností. Mnozí, kteří mají co říci, mlčí a jen pasivně vyčkávají, co bude dál. Při veřejných jednáních se objevují dezinformace. Sliby a předsevzetí nejsou plněny. Pro místní podnikatele nejsou nastavena rovná pravidla. Zakázky od parku totiž dostávají jen někteří z nich. Velkým problémem je i nevyváženost Rady parku, kde převažují členové obcí a krajů s užším pohledem na věc,“ míní předseda Přátel Šumavy. Těsná spolupráce s Bavorským parkem Jako jednoznačně pozitivní akt v ochraně šumavské přírody hodnotí F. Hail nedávné podepsání dodatku k Memorandu o vzájemné spolupráci mezi národními párky Šumava a Bavorský les. „V Bavorském parku se dnes může každý návštěvník na vlastní oči přesvědčit o tom, že příroda se dobře vyrovná s přírodními kalamitami, když jí k tomu dáme dostatek prostoru a volnosti. Starý nemocný les odešel a na jeho místo přichází nový, živější a zdravější. Vlastní poznání a prožitky jsou však klíčové,“ vysvětluje Hail a otevírá přede mnou návštěvní knihu, kam mohou hosté Hájenky Nebe vyjádřit své názory a sdělit své dojmy. Převažují zde pozitivní náhledy návštěvníků na uschlý les. „Zejména u lesníků však stále přetrvávají předsudky, že příroda se bez činnosti člověka neobejde. Ale ono je to přesně naopak. Kdybychom tu nebyli, tak by si příroda oddychla. Na různých přírodních pohromách nám ukazuje, že se k ní chováme už příliš nadřazeně a destruktivně, než kolik je schopna unést. Člověk by si z toho měl vzít ponaučení. Když bude přistupovat k přírodě s pokorou a úctou, přinese mu to pocit uspokojení a radosti. A na Šumavě je možné naplno prožívat rodící se divočinu a odpočinout si od stresů všedního života.“ Značka národního parku zvyšuje atraktivitu území „Rozhodně zde máme co ukazovat a značka národního parku nejen výrazně zvyšuje atraktivitu území pro návštěvníky, ale zároveň přináší výhody a pracovní příležitosti pro místní obyvatele. Také umožňuje čerpat finanční prostředky z různých dotačních fondů. Například v letech 2002 až 2004 byla z fondů ministerstva životního prostředí uvolněna pro šumavské obce částka zhruba 380 milionů korun. Potenciál Šumavy je obrovský, jen ho umět využít. Každý musí začít u sebe, protože nikdo za nás nic neudělá. Pokud někdo říká, že kvůli národnímu parku má omezené pracovní příležitosti, musím namítnout, že moje tři děti zůstaly všechny v šumavském regionu a jsou schopny se tu uživit.“ Největší ohrožení Šumavy spatřuje pan Hail ve zrušení národního parku: „To by znamenalo reformu na lesní společnost a zavedení pravidel hospodaření jako v běžném hospodářském lese. Zákonitě by to vedlo ke ztrátě celé řady pracovních míst a samozřejmě také ke ztrátě atraktivity krajiny. Tu je třeba naopak důsledně chránit, protože je tím nejcennějším pokladem, který na Šumavě máme. Spolu s původní architekturou a tradicemi. Řešení se nabízí v podobě řízené šetrné turistiky, ve zřizování naučných, časově omezených tras pro skupiny lidí s odborným průvodcem. Další zpestření přináší hipoturistika, psí spřežení nebo chození na sněžnicích. Důležité je, aby turisté byli rozptýleni po celé Šumavě i Pošumaví, aby nevznikal nadměrný tlak na určitá místa v území. Možností, jak poznávat přírodu, prožívat její proměny a nenarušit její krásy, je celá řada,“ dodává. Ivona Matějková (Autorka je botanička)

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno