Edit MediaBank: Předvolební šumy ze Šumavy: kůrovec v akci

Free text:

Tak. Šumava a její kůrovec jsou zas v nejvyšších patrech české politiky. Do debaty o kůrovci se vmísili špičkoví politici České republiky včetně prezidenta a renomovaní komentátoři jako Martin Komárek, Zbyněk Petráček, Jiří Franěk nebo Jiří Hanák. Šumavská kauza už dávno není jen věcí odborníků. Ti se ostatně mezi sebou nedokážou dohodnout. Hejtmanům Jihočeského a Plzeňského kraje došla trpělivost a bouchli do stolu. Co se stane dál, zatím nevíme. Největší neštěstí ve sporu o Šumavu je, že se tu setkaly dva vyhraněné tábory lidí. První tábor jsou milovníci přírodních procesů, kteří u šálku bylinkového čaje sní o krásách předcivilizační Šumavy, kdy tu volně běhali vlci a rostl tu prales. Mně utkvěli v paměti z mé praxe v NP Šumava zvláště ti, kteří rádi mluvili o panenské přírodě, ale do chráněných šumavských hvozdů jezdili zásadně terénními auty. Ti na opačném konci jsou technokrati, kteří chtějí přírodu propočítat a ovládnout. A jak je v českých krajích zvykem, obě skupiny se nedokážou dohodnout na kompromisu. Ekologové tvrdí o technokratech, že jim jde o tunelování lesa a o sjezdovky, technokraté říkají, že rozhodování o tak krásném cípu naší země nesmí zůstat v rukou skupiny ekofanatiků. Bursík a Jacques v lese Vyřešení šumavské kauzy slíbily všechny politické strany. K Šumavě se vyjádřil Jiří Paroubek, Miloš Zeman i Vítězslav Jandák (ČSSD). Bývalý premiér Mirek Topolánek (ODS) slíbil hejtmanům v roce 2007, že šumavský problém vyřeší. Nevyřešil. Libor Ambrozek z KDU-ČSL začal řešit, ale v roce 2006 cukl –zastavil nové, ekologické přezónování Národního parku Šumava (I. zóna byla v roce 1995 neekologicky roztříštěna na 135 ostrůvků). Paradoxně ta strana, která má šumavskou zeleň v náplni práce, Strana zelených, na Šumavě selhala nejvíc. Bývalý ministr Marin Bursík tu pro média zopakoval známou mantru lesních nezasahovačů, přivezl Kateřinu Jacques a po Šumavě začaly kolovat noviny s obrázkem, jak se Jacques s porozuměním dívá na kmen sežraný kůrovcem. Snímek vzbudil pobavení v sále. Bursík převedl do bezzásahového režimu i části II. zón a milovníci ponechání přírody přírodě se zaradovali. Konečně máme, co jsme chtěli. Zelený ministr, který by měl jako první vyznávat principy přírodní evoluce, se postavil na stranu ekorevolucionářů. A ti chtěli mít na Šumavě všechno ihned jako děti hračku. Nechali tým vědců pracovat na nové zonaci (návrh zněl 30 % bezzásahovosti v horizontu 10, 30 a 50 let). Bylo jim to moc dlouho. A tak u 10, 30, 50 jednoduše škrtli nuly. Pravda je někde mezi jako ostatně všechny pravdy. O sjezdové areály příliš nejde, když tak o jednu lanovku do rakouského lyžařského areálu Hochficht. O peníze za dřevo jde svorně ekologům i technokratům –v současné době se v NP Šumava pod ekologickým vedením těží tak razantně jako nikdy a vznikají zatím nejrozsáhlejší holiny v historii parku. A velkoplošně se začalo těžit i v jádrové zóně vzorového Národního parku Bavorský les. Šumavská revoluce Proč? Z docela logické paniky z kůrovce a ze strachu z holin, které svými rozměry předčí plochu původního bezzásahového území. Ministr Miko a jeho náměstek Pelc tvrdí, že kůrovec je pod kontrolou. Není. Místo toho nás správci šumavského parku konejší. Ještě před měsícem mluvili o „neočekávané gradaci lýkožrouta“. Dnes říkají, že obrovské rozšíření kůrovce je normální. Šumavská normalizace, která probíhá za každého ministra, ale pokaždé jinak, je projevem hluboké abnormality. Zrovna tak jako periodicky probíhající šumavské revoluce, při nichž jsou tu během chvíle z gruntu změněny první zóny, škrtány nuly a z „neočekávané gradace“ se stane „očekávaný průběh“. Nezbývá než věřit, že po volbách bude jinak a šumavský konflikt bude vyřešen. Politicky. Prognóza budoucnosti v národních parcích většinou chybí, protože lákavá cesta přírodní obnovy má v sobě příliš mnoho neznámých. Pokud veřejnost na takovou cestu přistoupí, je to O.K. Na Šumavě však zatím nepřistoupila. Kdo je autor Radovan Holub se narodil 24. září 1949 v Plzni, nyní žije v Železné Rudě. Vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity karlovy, je dopisovatelem filmneweurope.com a Železnorudského zpravodaje. Zajímá ho alternativní filmová scéna, je pravidelným návštěvníkem mezinárodních filmových festivalů a členem festivalových porot, třeba v japonské Yamagatě. Zároveň vyučuje na VŠMU Bratislava. Spolupracoval na programu s Febiofestem a některými dalšími festivaly u nás.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno