Edit MediaBank: Pozemek v parku? Žádný problém!

Free text:

Reportáž Hloupý, kdo prodává, hloupější, kdo nekupuje. Chcete mít svůj pozemek v panenské přírodě Národního parku Šumava? Žádný problém. Stát je nyní prodává v cenách od několika haléřů do třinácti korun za metr čtvereční. Nebo byste raději louku v Krkonošském národním parku? Nebo snad v Národním parku Podyjí? Ani to není problém. Všude tam si můžete koupit zemědělskou plochu. Zdá se vám to neuvěřitelné? „V Evropě státy pozemky pro národní parky vykupují. V Česku je prodáváme. Není to logické, aleje to tak,“ pokrčí rameny Zdeněk Kantořík, mluvčí Národního parku Šumava. Za vše může zákon o prodeji půdy z roku 1999. V něm poslanci rozdílem několika hlasů prosadili, že prodávat se nesměji jen zemědělské plochy v prvních a druhých zónách parků – naopak pozemky v zónách třetích, nejméně chráněných, stát podle většiny poslanců držet nemusí. Je ale třeba říci, že například na Šumavě tvoří třetí zóny jen přibližně tři tisíce hektarů – tedy zhruba čtyři procenta celkové rozlohy parku. Aktivní kanceláře Borová Lada jsou malá vesnička na rozhraní Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava. Do Vimperku je to odtud asi deset kilometrů, do Německa vzdušnou čarou kilometrů přibližně pět. Na první pohled tu panuje klid a mír, což ještě podtrhuje jarní počasí. Jenže pod tajícím sněhem jsou státní pozemky. Levné státní pozemky. Starostka Stanislava Barantálová na stole rozloží mapu. V ní jsou barevně vyznačeny zemědělské plochy spadající do třetí zóny národního parku. Tedy ty, které chce stát v nejbližších měsících prodat. „Je to přes padesát hektarů velmi zajímavých ploch v těsném sousedství zastavěného území,“ říká. „Každou chvíli mi sem volají lidé z realitních kanceláří. Chtějí pozemky nabízené v cenách okolo pěti korun za metr čtvereční skoupit a po vstupu země do Evropské unie je prodat za 300, 500 nebo i 1000 korun, „komentuje situaci Barantálová. „O půdu se nezajímají skuteční zemědělci, ale jen překupníci,“ dodává. Právě starostové sedmi šumavských obcí na rozprodej pozemků ve třetích zónách parku upozornili. A všemi možnými prostředky tomu chtějí zabránit. Oslovili ministra životního prostředí i poslance. Proč to dělají? Jejich důvod není tak nezištný. Právě nyní sněmovna projednává zákon o šumavském národním parku. Ten by měl umožnit bezplatný převod zemědělských pozemků ve třetích zónách do vlastnictví obcí, v jejichž katastru se nacházejí. „Hrozí, že než poslanci zákon schválí a než nabude účinnosti, všechny pozemky ve třetích zónách se mezitím rozprodají a my nedostaneme nic,“ odhaluje podstatu sporu Jiří Frydlewicz, starosta vyhlášeného turistického centra Kvilda. „Proto žádáme o pozastavení prodeje,“ říká Frydlewicz, jeden ze signatářů petice. Ochrana přírodního parku Proti prodeji je ovšem i správa parku. „Ztíží se tím ochrana přírody. Vždycky lépe ohlídáte někoho, kdo má pozemky jen pronajaté. Krom toho každý vlastník si svůj pozemek může oplotit – zvláště běžkaři by tak mohli přijít o trasy. Podporujeme proto převod pozemků na obce. Myslíme, že by s nimi dokázaly nakládat lépe,“ tvrdí Zdeněk Kantořík. Varování před ploty je sice na místě, ovšem od ochránců zní poněkud nepatřičně. Nicméně postoj správy je pochopitelný. Vztahy mezi parkem a obcemi nejsou vždy ideální, neboť ochránci prosazují v národním parku různá omezení. Předání pozemků ve třetích zónách je tak jednou z možností, jak sídlům pomoci a vylepšit vzájemné vztahy. Možná se něco prodalo... Bylo už něco na Šumavě, respektive v národním parku, prodáno? Jednoduchá otázka, složitá odpověď. „Nemůžu to vyloučit,“ říká trpce ředitel parku Ivan Žlábek. „Pozemek prodávaný v národním parku by sice měl být nejdříve nabídnut správě, ale ne vždy se to dodržuje, „pokračuje ředitel Žlábek. „V každém případě žádnou nabídku jsme zatím nedostali. Stejně tak bychom se měli k prodeji vyjadřovat. Ale o stanovisko nás také nikdo nepožádal,“ rozhodí rukama Žlábek. Pracovník Pozemkového fondu, který si nepřeje být jmenován, tvrdí, že některé pozemky v národním parku již prodány byly. Jaké? „To nemohu říci,“ zopakuje a odkáže na tiskového mluvčího do Prahy. A mluvčí Pozemkového fondu Michal Bureš tvrdí: „Nerozlišujeme a neevidujeme, zda nabízíme pozemky ve třetích zónách národních parků, ve vnitrozemí, u řeky nebo města. Stejně tak centrálně neeviduje, kolík půdy Šumavském národním parku spravujeme.“ Sečteno a podtrženo: Něco už možná prodáno bylo. Ale ten hlavní boom nastane v nejbližších měsících. Úřednický kolotoč Tedy pokud Pozemkový fond nevyhoví případné žádosti vlády a prodej těchto pozemků nepozastaví. To chce ve vládě do dvou týdnů prosadit ministr životního prostředí Miloš Kužvart. „Pan ministr doufá, že jeho prosbě bude vyhověno. Prodej půdy by mohl vyvolat tlak na zmenšování rozlohy parku a na další výstavbu domů, penzionů či jiných zařízení, „tlumočí stanovisko Miloše Kužvarta jeho mluvčí Rita Gabrielová. „Ředitel Pozemkového fondu v Prachaticích mi slíbil, že do vyjasnění situace zatím pozemky ve třetích zónách nabízet nebude,“ tvrdí šéf šumavského parku Žlábek. Hned ale dodá: „Jenže Šumava je na území tří okresů. A navíc situaci komplikuje fakt, že zaměstnanci fondu jsou odměňováni podle prodeje. Takže když vyhoví nám a nebudou prodávat, jsou sami proti sobě,“ popisuje absurdní situaci. Jeho slova potvrzuje starostka Borových Lad Stanislava Barantálová. „Ví jsem musela souhlasit s plánem prodeje pozemků v obci Svinná Lada, do konce týdne musím souhlasit i s budoucím prodejem některých ploch v Borových Ladách a Novém Světě. V nejbližší době si je tedy budou moci zájemci koupit,“ povzdychne si starostka. Proč musí souhlasit? „Neexistuje-li zákonný důvod, prostě souhlasit musím. Nic jiného mi nezbývá. Když to neudělám já, kladné stanovisko vydá okresní úřad.“ Spekulovat ano. Ale v parku? Starostka Borových Lad ještě jednou nahlédne do otevřené mapy. Vypráví, jak v územním plánu počítali s udržovanými zelenými plochami a pastvinami. „Třeba tady je několik stavebních parcel, které náleží obci,“ ukazuje na mapě. „Mezi nimi jsme nechali proluku na zeleň. Jenže pokud si pozemky koupí jednotlivci, z našeho záměru moc nezbude. Oplotí si je, na každém postaví malou chatičku a vyvinou veškeré úsilí, aby se z jejich zatím zemědělské půdy stala stavební parcela. A tu pak se ziskem prodají,“ říká. Ale je na tom vlastně něco špatného? Není to zcela normální podnikatelská aktivita? „Samozřejmě ano. Ale je správné takto myslet v národním parku?“ odpovídá protiotázkou ředitel parku Žlábek. „Proti soukromému vlastnictví nic nemám. Ale myslím, že když už by se půda musela prodávat, pak zemědělcům, kteří na ní budou hospodařit. A ne realitním agenturám. Daleko lepší by ovšem bylo převést ji na obce. Ty by ji dokázaly využít lépe. Více by si ohlídaly, komu by ji pronajaly nebo po čase prodaly,“ říká starostka Barantálová. I tato drobná žena, která se do Borových Lad provdala před dvaceti lety, však připouští, že s pozemky by mohly spekulovat také obce – levně nakoupí, draze prodají. „Zákon ale pamatuje i na to. Pokud bychom takový pozemek prodali v následujících deseti letech, všechny peníze by získal stát,“ říká. Když se několika lidí v Kvildě i Borových Ladách ptám, co si o prodeji myslí, moc toho nenamluví. „Já tomu nerozumím,“ zní nejčastější odpověď. A také: „Ale že na tom vydělávají jen spekulanti, se mi nelíbí.“ Jak koupit Ale vraťme se na začátek. Také byste chtěli mít svou louku či pastvinu v málo dotčeném šumavském národním parku? Není to nereálné. Stačí sledovat nabídky Pozemkového fondu –nejjednodušší je zadat si na Internetu adresu www.pfcr.cz. Přibližně každé tři až čtyři měsíce jsou nabízeny nové plochy. Do soutěže se přitom mohou přihlásit nejen zemědělci, kteří již na prodávané lokalitě hospodaří či s ní sousedí, ale i restituenti. Co to znamená? Stačí, když si od někoho koupíte nevyřízený restituční nárok na jakýkoliv pozemek v republice – třeba v Lovosicích – a ten pak uplatníte právě na Šumavě. Nebo v jiné, vámi oblíbené lokalitě. V podstatě jedinou podmínkou je, aby cena nárokovaného pozemku činila alespoň polovinu ceny pozemku, o který usilujete. Není to úplně jednoduché, ale takto můžete vydělat velké peníze. Přesně na tomto principu skupují půdu některé realitní kanceláře. „Není dne, aby mi sem někdo nezavolal a neřekl: Mám nakoupené restituční nároky a chci je u vás uplatnit,“ říká starostka Barantálová. Všechny zájemce odkazuje na Pozemkový fond. Cenu, za kterou je konkrétní pozemek nabízen, stanovuje předpis ministerstva financí. Mnohé plochy však stojí okolo jedné koruny, někdy i méně. Tato výhodná nabídka však skončí, pokud se o stejný pozemek přihlásí více zájemců. „V takovém případě se dotyční osloví s tím, aby v zalepené obálce navrhli kupní cenu. Kdo nabídne nejvíc, vyhrál,“ popisuje 'postup Michal Bureš z Pozemkového fondu. Bez odhadu Jak nakonec spor o pozemky ve třetích šumavských zónách dopadne? Schválí vláda pozastavení jejich prodeje? Nebo se Šumava pro některé stane zlatým dolem? To je v tuto chvíli nejasné. Nicméně faktem zůstává, že stále se hovoří jen o Šumavě. Pozemky se přitom prodávají i ve třetích zónách ostatních národních parků – tedy v Krkonoších, Podyjí a Českém Švýcarsku. Ivan Žlábek, ředitel Národního parku Šumava: „Zda už bylo něco prodáno, nevím.“

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno