Edit MediaBank: Reakce čtenářů

Free text:

Šumavská odpověď na článek „Na Šumavě se tvrdě manipuluje s veřejným míněním“ senátorů Rippelové, Jirsy a Krejči (Klatovský deník 3. 12.), kde převážně kritizují anketu nevládní organizace Hnutí Duha a kde se také zmiňují o našem sdružení, si dovolujeme reagovat. Pokud nám senátoři pokládají otázku prostřednictvím médií, ptáme se, proč nám ji dva z nich nepoložili při osobním jednání. Pan senátor Krejča je ve své funkci krátce a pravděpodobně věřil své kolegyni a paní senátorka Rippelová se zúčastnila naší prezentace projektu pro šumavské školy Výuka Šumavou, kde velice hezky vystoupila, slíbila další vzájemnou komunikaci a jak to u politiků bývá, vše slibem skončilo. Je po volbách a na občany již není čas. Na to jsme ale od našich politiků zvyklí. Chtěli bychom však reagovat na závěr jejich kritického článku. V něm doslova uvádějí: Ptejme se, jestli monokulturní les, který na místě přírodního zmlazení vznikne (jen výjimečně příroda zařídí smíšený les) bude skutečně stabilnější a odolá kůrovci lépe, než ten uměle vysazený. Myslí tím porosty horských smrčin, kde horní stromové patro částečně usychá a o kterém politici a laická veřejnost vede diskuzi. Shodou okolností byl minulý týden Národním parkem Šumava pořádán na Kvildě odborný workshop Horské smrčiny v NP Šumava. Byly zde prezentovány vědecké výzkumy, jak našeho národního parku, tak sousedního bavorského. Kupodivu výsledky se shodovaly, tedy horská smrčina se chová na obou stranách hranice stejně. Současně i několikaleté výzkumy Ústavu systémové biologie Akademie věd ČR, či Jihočeské univerzity, které zde byly také prezentovány, potvrdily správnost postupu současného vedení národního parku. Se zájmem výsledky výzkumu sledovali i přítomní starostové šumavských obcí. Dokonce i přítomný spoluautor politické předvolební akce Zachraňme Šumavu, předseda Svazu šumavských obcí pan Nykles. Ten doslova prohlásil, že si jako elektrikář bude muset v tomto směru doplnit znalosti. Právě na uvedené prezentaci výsledku výzkumu horské smrčiny zjistil, jaký je rozdíl mezi ní a monokulturou smrku uměle vysázenou. Stejným neinformovaným jazykem hovoří i uvedení senátoři. Je to poměrně pochopitelné, protože horské smrčiny se u jejich bydliště v Sušici, Písku, nebo Hluboké nevyskytují a znají pouze z okolí uměle založené, zcela do těchto podmínek nevhodné smrkové monokultury. Pro doplnění jejich znalostí a informovanosti čtenářů si dovolujeme krátce použít část výsledku výzkumu profesorky Hany Šantrůčkové z Jihočeské univerzity. Horské smrčiny na české straně Šumavy jsou rozloženy na zhruba 17 tis. Ha a na bavorské straně na 6 tis. ha. Na ostatním území v republice jsou již většinou vykáceny a zbývají fragmentované ostrůvky o desítkách, maximálně stovkách ha. Tak jako v celé republice znečistěný vzduch a kyselé deště ve druhé polovině 20. století zatížil i Šumavu. Výzkumy šumavských jezer prokázaly, že kvalita jezerní vody reaguje na pokles současné imisní zátěže s několikaletým zpožděním. Biologické zotavení šumavských horských ekosystémů bude mnohem pomalejší. K tomu se přidaly změny klimatu. Při výzkumu letokruhů smrku bylo zjištěno, že smrk, který musel bojovat s kyselou půdou, nedostatkem živin a vysokým obsahem rozpustného hliníku, který je toxický pro vše živé/má relativně vyšší obsah hliníku. Kombinací analýz chemického složení letokruhů a poměru stabilních izotopů uhlíku u smrků, které vyrůstaly cca od r. 1850 v oblasti Plešného jezera, Trojmezné a Čertova jezera zcela jasně vypověděly, že od poloviny 19. století smrkům postupně ubývalo živin a zvyšovala se toxicita hliníku. Od 60. Let minulého století se velice rychle začal zhoršovat i jejich fyziologický stav. Tedy hlavní příčinou je okyselování půd a jejich postupné ochuzování o živiny. K tomu nastupuje zvyšující se průměrná teplota, snižující se dostupnost vody a stále častější letní sucha. Vše umocňuje přítomnost jedovatého hliníku. A právě tato situace nahrává kůrovci, kterému na rozdíl od smrku teplejší klima vyhovuje. Co se stalo, již nezměníme. Šumava je národní park, jehož prvořadým posláním je podpora přirozeného vývoje všech přírodních procesů. V horské smrčině je určitě lepší nechat rozvoj lesa přírodě, která v daném čase a na špatně přístupných lokalitách to umí lépe. V níže položených lokalitách má naopak smysl podporovat různorodost porostu a proces obnovy umělou výsadbou dřevin jedle a buku (což národní park provádí). Při jakékoliv činnosti však musíme chránit především povrchovou vrstvu půdy, organické horizonty, které jsou nejvýkonnější továrnou na živiny pro stromy. Tuto továrnu žádnými umělými hnojivy nenahradíme. Proto správa ponechává část biomasy v porostech k zetlení, coby zdroje pro půdní organizmy. Při rozhodování nesmíme podlehnout klamnému názoru, že když uschne stromové patro, les zaniká, je mrtvý. Že šumavské lesy po staletí vysazoval člověk, takže je nelze ponechat samovolnému vývoji, protože by tam stovky let nic nerostlo? Tento argument nemůže obstát u nikoho, kdo se Šumavou prošel otevřenýma očima. Tolik zkráceně na základě dlouhodobého výzkumu profesorka Šantrůčková. Lze tedy pouze dodat citát jedné z největších osobností antiky, politika, spisovatele a filozofa Marcuse Talliuse Cicera: Pod vedením přírody nemůžeme nikterak pochybit, zároveň lze použít v našem případě i další jeho citát, který nevědomky jinými slovy řekl na workshopu pan Nykles: Dobře mluvit může jen ten, kdo věci důkladně rozumí.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno