Edit MediaBank: Smrky v parku stále více hnijí

Free text:

„Chyba není v kůrovci, ale v lesnících,“ tvrdí evropský odbornik Josef Fanta Železná ruda - „Zelena příroda? Takový nesmysl může říci jen někdo, kdo ji nezná. Priroda se přece rodi, žije a umírá,“ tvrdí profesor Josef Fanta (76), jeden z přednich evropských odborníků na lesnictví. Tento Čech, který již tři desítky let žije v Holandsku a přednasel v minulosti ekologii krajiny a ekologii lesa na tamnich univerzitach, se v Železné Rude zúčastnil mezinárodního sympozia, kde se resila budoucnost Šumavy po lednovém orkánu. * Zijete už dlouhé roky v zahranici. Mate stále kontakt se Šumavou? Na Šumavu jezdim s holandskými studenty každý rok. předvadim jim tady složitou problematiku velkeho chráněného území, které je rozlozeno na dvou stranach státní hranice. Chceme informacemi o obou parcích, které jsou v jiné situaci, studenty naučit se divat na složitou problematiku Šumavy a Bavorského lesa a naučit je, jakými způsoby se tato problematika mohla řešit. To se nemohou naučit v „krotke“ holandské krajině. Zde je to do jisté míry vypjaté a člověk se nejlépe učí právě z vypjatých situaci. * Dnešní sympozium se zabývá řešením následku lednového radení orkánu v národních parcích. Co byste doporučil vy? Odstranit všechny padlé stromy, nebo jich část nechat ležet? To je velice složitá problematika. Těch polomů je hodne - na bavorské straně sto padesát tisíc, na české téměř sedm set tisíc kubíků. Myslím si, že východiskem pro úvahy o tom, jak naložit s polámanou dřevní hmotou, je zónace národního parku. Národní parky na celém svete jsou rozděleny do tři nebo čtyř zón, pricemz první zóna se považuje za zónu přírodně nejhodnotnejsi. Tam by se i profesional chodíl jen divat a nerusil by přírodní procesy. Ve druhých zónách je vhodne postupovat případ od pripadu a řešit to tak, aby zpracováním dřevní hmoty nedošlo k zásadním poruchám v ekologickem systému. To je samozřejmě velice složitá záležitost, obava z gradace lýkožrouta je tu veliká. My si ale musíme uvědomit jednu vec: Příčinou te situace není ten brouk, příčinou jsou smrkové monokultury, které se tady napěstovaly v uplynulých dvě stě padesáti letech. Brouk je přirozenou součásti smrkových lesních ekosystému, je všude. Tam, kde jde o přirozené ekosystémy, není ten brouk nikdy schopen ten les nebo ten porost jako takový zlikvidovat. Charakteristickým znakem přirozených ekosystému je totiž to, že jsou prostorove velice členěné a jsou v nich stromy ruzneho stáří. To znamená, že nikde nevznikají plochy stejného stáří. Když do toho brouk vletne, tak vždycky padne jen nějaká malá plocha, někdy jen jednotlivé stromy. To znamená, že ten brouk nikdy nema příležitost se rozmnožit tak, aby zlikvidoval všechno. On totiž nenapada mlade stromy, takže ty vždycky zůstanu stát. Nakonec ani vítr nevývrati metrove stromky. Problém tedy není v tom brouku, ale v tom, že lesníci v uplynulých dvě stě padesáti letech všude napěstovali smrkové monokultury. A to je zakladem bludneho kruhu, ve kterém se dnes středoevropské lesnictví nachází. V prvních zónách zůstane popadané dřevo ležet. Ale jak se zachovat jinde, odkud bude vyvezeno, kde zůstanou hole planiny? Co sem osadit? měli bychom obnovit smíšené lesní porosty, které na těch místech byly dříve, než lesníci podlehli ekonomickým svodum. Smrk se totiž dobre pestuje i prodava. To, že ale nejde o správnou cestu, už bylo znamo v minulosti. Jiz v 19. Století upozornoval profesor Geyer v Mnichove, aby si na to lesníci dali pozor. Nikdo ale to, že smrk není spolehliva dřevina, nebral na vedomi. A výsledkem je to, co máme. Potrebujeme se vrátit zpatky k lesům nestejnovekým a k lesům smiseným. Ono nas nic jiného neceka. Do dnešní doby tu byly nějaké vichřice, občas kůrovec nebo mniška, což se dalo zvládnout, ale teď se najednou objevuje neco, nad cim nemáme vůbec žádnou moc. A to je klimaticka zmena. Smrk je dřevina původně horska, dnes ji ale najdete na stanovistich buku ve střednich polohách, a dokonce na stanovistich dubových v nejnižších polohách. Na těchto stanovistich navíc smrk velice trpi hnilobou. S každou generaci smrku je te hniloby víc a víc, a tak pestujeme dnes smrkové porosty, z nichž za osmdesát, sto let bude mít 30 až 100 procent stromu hnilobu. viděl jsem priklad, kde se vykacel hektar lesa. Padesát procent stromu mělo hnilobu a z těch stromu, které ji mely, se odrezaly čtyřmetrove kusy, které ji byly nasyceny. Hromada kmenu teď leží na kraji paseky. * Čeho tím chceme dosahnout? Je potřeba vymyslet strategii, jak se od zabehnuteho modelu dostat, protože už je nejvyšší cas. * Domnivate se, že vzhledem ke zmenam klimatu můžeme očekávat orkány, jako byl ten lednový, casteji? Kyrill nebyl ani první, ani poslední. Klimatologove jsou toho názoru, že klima je v pohybu, a jestliže je klima v pohybu, tak jsou pripady extrému častější. Další Kyrill může přijít zitra, ale i za dvacet let. * Rekl jste, že stav stromu se horší, zejména kvůli hnilobě. Hrozí tak stále víc jejich pády. Omezil byste proto pohyb turistů v Národním parku Šumava? Myslím si, že je potřeba do jisté míry regulovat. Neznámena to lidem zákazat přístup do národního parku, to by byl naprostý nesmysl, ale určitá omezení jsou třeba. Lidé by si měli být vedomi toho, že nemohou jít všude, zejména ted, kdy kalamita ještě není zpracovana. A ještě dlouho nebude. Podivejte se na situaci z Boubína, kde sla rodina na procházku a jeden ze stromu padl na zenu, která pod ním zůstala. Každý, kdo jde do lesa, tam jde na vlastní nebezpečí. Lidé by na to měli brát ohled a nehledat v tom nějaká omezovani. Každý musí zvazit rizika sám. * V souvislosti s likvidací kalamity se objevily i názory, že park může na prodeji dřeva vydělat nemalé částky. Souhlasite s tím? Rozhodne to není jeho smyslem a cilem. Zpracované dřevo se musí prodat, takže za něj někdo zaplati. Bylo by ale naprostým nesmyslem, aby park těžil dřevo proto, aby na tom vydělal. To by zdiskreditovalo myšlenku národního parku. Pokud dostane zaplaceno, tak ty peníze musí být zase vloženy zpět do ochrany přírody a budovani parku.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno