Edit MediaBank: Vědci a šumavský kolovrátek

Free text:

Blog V. Justa Vědci bádají a šumavský kolovrátek vrže dál 23. ledna jsem se znovu přesvědčil o tom, že naše média, včetně tzv. seriozních, jsou v některých tématech nereformovatelná: například setrvalé mystifikace o Šumavě, jimiž pravidelně zásobují občany, vydávají za informace dokonce i v hlavních zpravodajských relacích. O co nejnověji jde? Nejprve jsem si na internetu přečetl oficiální zprávu, že tým renomovaných přírodovědců zveřejnil výsledky pečlivého desetiletého průzkumu samotného jádra šumavského národního parku v oblastí tzv. horských smrčin (Modravsko). Tedy tam, kde člověk nechal v minulém desetiletí výjimečně přírodu na pokoji a přestal ji řídit (jako v jádru každého národního parku) motorovou pilou. Na základě nejmodernější techniky včetně družicových snímků, přinesl pečlivý komparativní průzkum, srovnávající stav přirozené obnovy lesa z let 1998–2008, tvrdá data: pod uschlým patrem lesa připadá na jeden hektar 2 540 mladých stromků. Přitom k obnově pralesa by stačilo pouhých 500 kusů na hektar. Tato nevyvratitelná data definitivně odsunují do říše pohádek (jak jsem se naivně domníval) diletantské strašení ze „zániku Šumavy“, opakované znovu a znovu navzdory faktům některými místními politiky (Tomáš Jirsa, Jan Zahradník aj.). Konečně snad ten kůrovcový kolovrátek přátel dřevařských firem i tradičního lesnického hospodaření zmlkne. Mýlil jsem se! Téhož 23. ledna po 18. hodině jsem si pustil Události v regionu (redaktor Petr Šuléř, vedoucí vydání Adam Komers), a nestačil jsem se divit: kolovrátek vrčel dál. Ani slovo o vědeckém týmu, konkrétních závěrech i metodice výzkumu, ani slovo o zjištěných počtech mladých stromků a o jejich potěšitelné věkové i druhové rozrůzněnosti, ani slovo o tom, že v Bavorsku docházejí ke stejným výsledkům už řadu let. Opět jen kolovrátek o tom, zda kácet či nekácet, zda si příroda v boji s kůrovcem pomůže sama – čili nic. Jako bychom nebyli v národním parku, a jako bychom nemluvili pouze o jeho malé, vyčleněné části (ani ne čtvrtině!), kde se nechává příroda na pokoji, ani slovo o tom, že navzdory mediálnímu strašení nesežral brouk po celou dobu kůrovcové hysterie více než 3–4 %. stromů v parku. Už takto položená otázka (kácet – nekácet), aniž se uvede kontext (KDE kácet a KDE naopak nekácet) je demagogií. Jedinou starostí komentáře i reportéra bylo to, zda obce přijmou či nepřijmou dané vědecké závěry: jak jinak, nepřijmou! A namísto vědců (ti byli manipulativně nahrazeni pouhými ekologickými aktivisty – či stranou zelených) dostal slovo opět vrchní „kolovrátkář“ senátor Tomáš Jirsa, který zalitoval osudu 400 let starých stromů u posvátných Pramenů Vltavy. Věda nevěda, rozvrzaný kolovrátek skřípe dál. Kolik ještě vědeckých výzkumů bude nutno podniknout, aby ho Kavčí hory konečně přestaly pavědecky roztáčet?

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno