Edit MediaBank: V souladu s kulturní krajinou

Author:	Vojtěch Kotecký
Date:
Source:
Genre:
Respondent:

Free text:

Polemika Čtyři knihy o české krajině recenzuje Zbyněk Petráček v poslední Orientaci(Krajina ve sváru divočiny a revoluce, LN 31.1.). Téma zajímavé, vybrané tituly výborné, jejich autoři skvělí, prezentace pozoruhodná. Přesto myslím, že se autor v ústředním bodě úplně mýlí. Základní teze Petráčkova článku, rozumím-li jí dobře, zní zhruba takto:sváří se dva přístupy ke krajině. První by se rád vrátil k panenské divočině nekonečných lesů a močálů, druhý vidí pokrok a život v dobývání přírody. Recenzované knihy tuhle polarizaci odmítají a nabízejí nový,umírněný náhled. Kombinují obojí a hlavně respektují neustálé proměny země kolem nás. Což by bylo v pořádku. Jenomže prve prezentované dilema je čiročirá konstrukce. Ještě jsem neviděl nikoho, kdo by chtěl české země konzervovat v ráj přírodní divočiny. Už po tisíciletí žijeme v proměnách kulturní krajiny;ostatně i domov většiny naší fauny a flóry tvoří člověkem vytvořené biotopy strání, luk, rybníků, alejí nebo smíšených hospodářských lesů.Celkem v pohodě zde spolužijí se zemědělstvím nebo těžbou dřeva. A nejen to. Rovněž leitmotivem ochrany přírody jsou kultivace prvků kulturní krajiny. Což se vůbec nevylučuje s jedním dílčím projektem péče o krajinu:vybrat pár ostrovů divoké přírody, kde se zásahy omezí na naučnou stezku a přístřeší pro turisty. Slouží k tomu první zóny národních parků a národní přírodní rezervace. Výletníkům i vědcům poskytují místo k poznání světa,který jinde neuvidí.S patrně nejodvážnějším českým plánem v téhle věci shodou okolností přišlo Hnutí Duha. Navrhuje k tomuto účelu postupně vybrat lesy o celkové rozloze všeho všudy tří procent českého území. Kde je ta polemika s kulturní krajinou? Několik oken do pradávné minulosti klidně může být její organickou součástí. Léčba tržním fundamentalismem Dvě momentky z Petráčkovy recenze jsou ilustrativní. Především svého druhu případová studie, kterou téma uvádí: debata o šumavském národním parku. Autor se ptá: „Lze opravdu mít omeletu i celá vejce“ kulturní krajiny i divoké přírody? Ovšemže lze. Spor o Šumavu přece vůbec nevybírá mezi pralesem a vesnicemi, divočinou a sečenými loukami, rysy ostrovidy a strakatými kravkami. Řeší otázku, jak v parku nakládat s některými částmi vysokohorských smrčin. Zabývá se tedy pouze místy, kde každopádně roste les, hřebeny hor a rašelinnými blaty. Mají být ponechány přirozeným proměnám přírodních ekosystémů, nebo zde raději pečovat o vysázené porosty? Pokud se tohle dilema nějak podepisuje na životě a osídlení horských obcí (které se neživí dřevařstvím, nýbrž turistikou), pak pouze jako otázka, co sem přitáhne více výletníků: naučná stezka špektáklem středoevropské divočiny, nebo túra přes nalajnované smrkové porosty a vykácené holiny? Coby druhý příklad poslouží autorova klasifikace dvou protivných pólů: údajní ekologičtí zastánci divoké přírody versus tržní fundamentalisté. Leč pokud něco může české země vrátit do věků před neolitickou revolucí,je to nejspíš šoková terapie tržního fundamentalismu. Zrušte všechny dotace a odstřihněte venkov od veškeré státní pomoci. Zemědělství, jež po tisíciletí utvářelo a měnilo krajinu, rychle kolabuje pod tlakem levnější globální konkurence. Opuštěná pole a louky zarostou lesem, vesnice se vylidní, traktory vystřídají vlčí smečky.Nikdo tu nevěří v panenskou divočinu, tvrdé muže bojující s nelítostnou přírodou ani čistou barokní krajinu s lípou a kapličkou. Nemá smysl konstruovat romantické iluze jen proto, abychom vysvětlili, že jsou to iluze. Přece víme, že žijeme ve světě, ve kterém žijeme. Vojtěch Kotecký, programový ředitel Hnutí Duha

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno