Edit MediaBank: Veřejná správa2.

Free text:

Ministr a ministerstvo životního prostředí Město má 4030 obyvatel, přibližně polovina je v produktivním věku. Nezaměstnanost se po skončení sezeny šplhá až ke čtrnácti procentům. „Vládní instituce na Šumavu zapomínají“, říká starosta Ing. Radek Mrkvička. „Jako kdyby tady nezaměstnanost ani neexistovala! Vidí Kladensko, Ostravsko, kde skončily hutě, doly. My tady také máme nezaměstnanost. Nemáme takovou daňovou výtěžnost, nemůžeme příliš investovat do rozvoje města“. Starosta je přesvědčen, že firmy by neměly platit daně podle toho, kde mají sídlo, ale podle místa podnikání. Takových firem se sjede do Volar na sezónu spousta, jenže daně odvedou v Českých Budějovicích, v Táboře, v Písku. Turisté ve městě samozřejmě něco utratí, objem je však malý. Ve Volarech byl velký dřevozpracující závod. Zaměstnával téměř pět set místních občanů v produktivním věku. V devadesátých letech došlo k jeho likvidaci, klasický dřevozpracující průmysl postupně zanikl, skončila i většina pil v okolí. Mnozí obyvatelé města stáli najednou před problémem, kde sehnat nové zaměstnání. Celostátně se hovoří o průměrné mzdě kolem sedmnácti tisíc, tady je kolem osmi tisíc. Firmy hřeší na to, že je zde přetlak pracovní síly. „Hledáme podnikatele, kteří by mohli ve městě investovat, založit tady firmy“, říká starosta. „Než jsem se stal starostou, myslel jsem si, že to jde snadno – oslovím firmy, pošlu dopisy, nabídneme pozemky. Budeme tu mít firem, že nebudeme vědět, kam je všechny umístíme. Opak je pravdou“. A zase už hovoříme o kvalitě pracovní síly. Hodně zdejších lidí má základní nebo učňovské vzdělání. Dozvídám se, že podnikatelé raději volí pro firmu třeba Prachatice, které mají větší spádové území a kvalita pracovní síly je v něm zřetelně vyšší. V důsledku toho je téměř každá práce ve Volarech a okolí sezónní: v pohostinství, v prodejnách, v lese. A je tu Národní park. Proč nemít originální český národní park, ve kterém jsou pečlivě přetaveny zkušenosti ze světa a vycházejí z důkladné analýzy výchozích českých podmínek a reálných možností lidského i územního potenciálu v této zemi? argumentují mnozí přemýšliví Šumavané. Čtyřicet let jsme papouškovali všechno z východu, to teď musíme zase napodobovat všechno západní? dodávají k tomu další. Namítnu, že dříve nebo později se přístupy ekologů a starostů nutně sblíží. „Nevěřím tomu, že Park bude na Šumavu lákat podnikatele“, vrtí starosta hlavou. „Postup NPŠ je úplně obrácený a nejraději by, aby se celé území stalo rezervací. Dostáváme se do stejné situace jako bavorské příhraničí před několika lety. Jak tam dostal stát podniky? Dal jim daňové prázdniny. Například velká dřevozpracující firma v Grafenau, řekněme podobné velikosti jako byla tady ve Volarech. Vyráběla dřevotřískové desky, kooperovala s českými vývozci kulatiny. Jakmile té továrně skončily daňové prázdniny, zkrachovala a na třetí bankrot ji zrušili“. A zase jsme rovnýma nohama v praktické ekologii. V roce 1998 probíhala plynofikace města Volary. Nyní platby za plyn stoupají. Na Šumavě, kde je Národní park zaměřen na ochranu životního prostředí, se zvyšují ceny skoro nejvíc. Proč se nad tím vláda, nebo alespoň ministr životního prostředí nezamyslí? Proč se neposkytnou úlevy obcím, které sousedí s Národním parkem Šumava? Proč se jim nepřispěje dotacemi na plyn a elektřinu? Proč mají mít všechno dražší? Žijí tu lidé s nejnižší kupní silou. A tak nepřekvapí, že obyvatelé se vracejí ke kotlům na tuhá paliva. Výtečný ekologický výsledek: najednou budou všichni zase topit uhlím! Rozpočet města Volary je kolem padesáti milionů korun, z toho lze sedm až devět milionů použít na investice do města. Kdyby neměli příjem z městských lesů, nedají dohromady ani polovinu zmíněných finančních prostředků. Proto si právo rozhodovat o městských lesích představitelé Polanské radnice tak zřetelně hájí. „Za platnosti posledního lesního hospodářského plánu“, pokračuje starosta, „jsme si nechali udělat od lesnických odborníků odhad na újmu, kterou nám způsobila skutečnost, že městské lesy leží v Národním parku a v Chráněné krajinné oblasti Šumava. Újma se blížila k padesáti milionům korun za deset let! Víte, co pro nás znamená ztratit pět milionů korun ročně, které bychom jinak mohli dát na rozvoj města?“ I za složitých okolností se mnohé daří. Město se snaží udržovat v provozu plavecký bazén, který je pro široké okolí jedinou celoroční vodní atrakcí. Bazénu už je pětadvacet let, neodpovídá stále přísnějším hygienickým normám a na provoz je nutno ročně sehnat čtyři miliony. Je zpracován projekt na rekonstrukci a starosta věří, že se prostředky seženou. V jednom z volarských unikátních dřevěných alpských domů je muzeum, provozované městem zatím jen od května do září, aby se ušetřily náklady na energie. Spolu s dokončením nové komunikace Prachatice– Volary byly ve městě opraveny chodníky. V okolí města jsou četné vycházkové okruhy, po městě byly rozmístěny dřevěné sochy vytvořené při dřevařském sympoziu. V rámci mikroregionu a podpory běžeckých tratí usilují Volary o to, aby se staly východiskem většiny z nich a pohodlným zázemím turistů. Aby tady běžkaři nastoupili do stopy, vyrazili do Stožce, do Nové Pece, do Německa, na Kvildu, na Zadov. Chystají do obcí infoboxy, které by sloužily turistům pro informaci o daném městě nebo obci a o celém mikroregionu. Starosta oceňuje spolupráci krajské samosprávy se samosprávami místními. „Rozepře, které máme s Národním parkem, hledání kompromisu, to velmi sbližuje samosprávu na všech úrovních. Máme právo bránit Šumavu. Je to naše správní území, zodpovídáme za ně občanům, kteří nás zvolili. Nechceme, by Šumava uschla. Šumava musí být zelená“.

Tato změna je malá editace. Sledovat tuto stránku

Storno