Michal Horejsi v 26. 10. 2016, 14:41

2016-10-26T14:41:23Z

Michal Horejsi v 2. 12. 2015, 15:38

2015-12-02T15:38:09Z

Admin: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumava: Lesu zdar i zmar |Author=Jan Příhoda |Date=2010 |Source=Lesnická práce |Genre=tisk |Respondent=Radomír Mrkva, Jind…“

2015-09-13T10:38:06Z

Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumava: Lesu zdar i zmar |Author=Jan Příhoda |Date=2010 |Source=Lesnická práce |Genre=tisk |Respondent=Radomír Mrkva, Jind…“

Ukázat změny

@@ Řádka 293: / Řádka 293: @@
 S bezzásahovou ideou v Národním parku Šumava je to jako se socialismem. Hezká myšlenka, ale v našich podmínkách stěží proveditelná. Dlouhou dobu jsem myšlenku krásné bezzásadovosti hájil, hlasy lesníků jsem považoval za hlasy hospodářské a hrabivě ekonomické, které do národního parku nepatří. Vzpomínal jsem přitom na slova druhého ředitele správy NP Šumava Jiřího Kece z počátku devadesátých let minulého století: „Slovo kalamita používáme neradi, kalamita je v národním parku součástí přírodních procesů“. Dnes se vedení správy NP a CHKO Šumava opět vrací k ekologickým poučkám Jiřího Kece, ale postupuje přitom mnohem bezohledněji a arogantněji než v době, kdy Kec řediteloval.
-Ale popořádku: Po tzv. kauze s prodejem Šumavy (1993), po které odešel z vedoucích pozic jkak ředitel Jiří Kec, tak jeho náměstek František Krejčí, nastala jiná kapitola v péči o lesy. Šlo o období klasického boje s kůrovcem za vlády ministra Kužvarta a ředitele NP Šumava Ivana Žlábka. I. zóna byla rozdrobena na 135 částí, začalo se bojovat s kůrovcem motorovou pilou, kůrovcové těžby dosáhly až 170 000 m3. Ekologové bili na poplach, Hnutí Duha ostře protestovalo a tvrdilo, že „tak velké těžby do národního parku nepatří“. Nastala blokáda Trojmezenského pralesa, Duha blokovala těžbu na Pramenech Vltavy, došlo k protestům aktivistů s nastartovanou motorovou pilou bez řetězu na hraničním nádraží v Železné Rudě, když ministr Kužvart se svým bavorským protějškem podepisovali Memorandum o spolupráci NP Šumava a NP Bavorský les. Někteří vědci a aktivisté tehdy tvrdili, že lesy ponechané přírodním silám budou umírat jen mozaikovitě, že se brzy zmladí, že suchý les má lepší kvality, pokud jde o biodiverzitu, než les zelený a hlavně – že nejhorší je holina. Tam je nepříznivé mikroklima, půda se přehřívá, mnohé holiny jsou těžko zalesnitelné... Naděje na řešení šumavského konfliktu mezi zasahováním a bezzásahovostí, mezi uzavíráním a otevíráním rozsáhlých území tu byla krátce po nástupu ministra životního prostředí Libora Ambrozka a nového ředitele NP Šumava Aloise Pavlíčka v roce 2003. Vyjednávalo se, nešlo se proti hlasu obcí, hledal se konsensus. Ale hlavně – byl připraven návrh nové, ekologické zonace, která do značné míry scelila rozkouskovanou I.zónu a určila na základě práce expertů - lesníků, biologů a zoologů – pravidla pro rozšiřování bezzásahových území s časovým horizontem 10, 30 a 50 let s cílem 30 % bezzásahového území. Nakonec ultraradikální ekologové na správě parku škrtli u této vědecky připravené zonace nuly a stanovil se nový cíl: 30 % bezzásahového území do pěti let. To obce nepřijaly a po masivních protestech regionu ministr Ambrozek novou zonaci se škrtlými nulami zastavil. To bylo v roce 2006, ještě před Kyrillem.
+Ale popořádku: Po tzv. kauze s prodejem Šumavy (1993), po které odešel z vedoucích pozic jak ředitel Jiří Kec, tak jeho náměstek František Krejčí, nastala jiná kapitola v péči o lesy. Šlo o období klasického boje s kůrovcem za vlády ministra Kužvarta a ředitele NP Šumava Ivana Žlábka. I. zóna byla rozdrobena na 135 částí, začalo se bojovat s kůrovcem motorovou pilou, kůrovcové těžby dosáhly až 170 000 m3. Ekologové bili na poplach, Hnutí Duha ostře protestovalo a tvrdilo, že „tak velké těžby do národního parku nepatří“. Nastala blokáda Trojmezenského pralesa, Duha blokovala těžbu na Pramenech Vltavy, došlo k protestům aktivistů s nastartovanou motorovou pilou bez řetězu na hraničním nádraží v Železné Rudě, když ministr Kužvart se svým bavorským protějškem podepisovali Memorandum o spolupráci NP Šumava a NP Bavorský les. Někteří vědci a aktivisté tehdy tvrdili, že lesy ponechané přírodním silám budou umírat jen mozaikovitě, že se brzy zmladí, že suchý les má lepší kvality, pokud jde o biodiverzitu, než les zelený a hlavně – že nejhorší je holina. Tam je nepříznivé mikroklima, půda se přehřívá, mnohé holiny jsou těžko zalesnitelné... Naděje na řešení šumavského konfliktu mezi zasahováním a bezzásahovostí, mezi uzavíráním a otevíráním rozsáhlých území tu byla krátce po nástupu ministra životního prostředí Libora Ambrozka a nového ředitele NP Šumava Aloise Pavlíčka v roce 2003. Vyjednávalo se, nešlo se proti hlasu obcí, hledal se konsensus. Ale hlavně – byl připraven návrh nové, ekologické zonace, která do značné míry scelila rozkouskovanou I.zónu a určila na základě práce expertů - lesníků, biologů a zoologů – pravidla pro rozšiřování bezzásahových území s časovým horizontem 10, 30 a 50 let s cílem 30 % bezzásahového území. Nakonec ultraradikální ekologové na správě parku škrtli u této vědecky připravené zonace nuly a stanovil se nový cíl: 30 % bezzásahového území do pěti let. To obce nepřijaly a po masivních protestech regionu ministr Ambrozek novou zonaci se škrtlými nulami zastavil. To bylo v roce 2006, ještě před Kyrillem.
 Byl to rok, kdy se lámala politická situace a do čela několika rezortů se dostala Strana Zelených. Do čela správy NP Šumava nastoupil František Krejčí, nejprve jako náměstek, posléze Pavlíčka vystřídal jako ředitel. Od roku 2005 Krejčí působil vedle své vedoucí funkce na Státním fondu životního prostředí jako poradce ministra pro NP Šumava. Ministr Martin Bursík vystřídal „zimního“ ministra Petra Kalaše a schválil v roce 2007 těsně po Kyrillu pravidla diferencovaného managementu, jímž se správa parku dostala na necelých 30 % bezzásahovosti ještě před lhůtou pěti let. Půda byla dobře připravena: Kalaš byl během své návštěvy na Šumavě ovlivněn radikálními ekology ve prospěch nezasahování a zapůsobil v tomto směru i na Bursíka. Bursík byl oslavován v jistých kruzích správy parku i na Jihočeské univerzitě jako král nezasahovačů. Byla to však cesta do pekla. Proč? Přestalo se jednat, nová politika byla nastolena silou. Důležité koncepce připravené na správě parku se přestaly konzultovat s obcemi, známá je například aféra s tzv. Divokým srdcem Evropy, které mělo být vyhlášeno spolu obcemi jako společný projekt, nakonec ke klíčovému jednání v roce 2008 v Železné Rudě – Alžbětíně obce přizvány nebyly vůbec. Mělo dojít ke zrušení tzv. klidových území, protože se ukázalo, že jejich zřízení bylo protiprávní. Místo aby se přemýšlelo o tom, jak pěší turisty do klidových území regulovaně vpustit, přišly nové zákazy: území zvýšené biotopové ochrany. Z klíčových jednání byla vyšachována Rada NP Šumava, protože se během několika let nepodařilo odstranit z Rady „tradicionalistické lesníky, kteří všechno brzdí“.

Šumava: Lesu zdar i zmar - Historie editací

Michal Horejsi v 26. 10. 2016, 14:41

Michal Horejsi v 2. 12. 2015, 15:38

Admin: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Šumava: Lesu zdar i zmar |Author=Jan Příhoda |Date=2010 |Source=Lesnická práce |Genre=tisk |Respondent=Radomír Mrkva, Jind…“