http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=%C5%A0umava_a_Karel_Klostermann%2C_2006%2C_P%C5%99edmluva 2026-05-14T23:36:39Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=%C5%A0umava_a_Karel_Klostermann,_2006,_P%C5%99edmluva&diff=103068&oldid=prev 2015-09-13T10:52:47Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{PrefBankArticle |Title=Šumava a Karel Klostermann, 2006, Předmluva |Author=Radovan Rebstöck |Date=2006 |Source=Sklenář, V.: Šumava a Karel Klosterm…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{PrefBankArticle<br /> |Title=Šumava a Karel Klostermann, 2006, Předmluva<br /> |Author=Radovan Rebstöck<br /> |Date=2006<br /> |Source=Sklenář, V.: Šumava a Karel Klostermann<br /> |Genre=průvodce<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Klostermannovou Šumavou lze i v dnešních časech počátku 21. století projít (již snad neodvolatelně) osobně. Mnohé se od doby, kdy Mistr procházel hvozdy temnými i za poledního slunce, změnilo. Přesto ještě dnes tento velebný chrám přírody silně zasahuje lidskou duši. Pocity poutníka nikdo slovem nevystihl lépe než Karel Klostermann – spisovatel Šumavy (1848–1923). Pocity se v době dnešní (2006) dají sice mnohdy navodit i beze slov, poté co byla vynalezena daguerrotypie a zdokonalena pak Georgem Eastmanem. Nicméně – na počátku bylo slovo.<br /> <br /> Dejme tedy nejdříve slovo jeho Mistrovi, dříve, než obrazy současníkovi připomenou Vám Vaše zážitky, nebo neznalým napovědí...<br /> <br /> „Slíbil jsem ti, milý čtenáři, že tě provedu nejodlehlejšími, naprosto liduprázdnými končinami našeho lesnatého středohoří. Dostál jsem slovu; v celé Evropě není tak osamělého koutu světu světa jako je ten, který prošly naše rychlé nohy.<br /> <br /> Nebyl to úsměvný kousek země, plný romantických skalních strží a smělých útvarů horních, nebyl to kraj vlažných vánků, kde ptáci pějí a zelené trávníky srdci i oku lahodí. Alpy jsou nepoměrně velkolepější, Krkonoše, české Švýcarsko, Harz a Durynský les jsou malebnější. Žádný komfort nezve tě přívětivě k pobytu – drsna je příroda a lidé prosti. A co bylo jednou ojedinělé ve své nádheře a majestátnosti, nekonečný prales – ten je tentam až na malé zbytky. Na Boubíně u Vimperka pouze jsou ho ještě větší lány, ale líčili jej a popisovali již mnozí přede mnou a nechci se bráti cizími šlépějemi.<br /> <br /> Ale jedno má do sebe Šumava: působí jako melancholická píseň, která mocně našeho srdce se dotýká. Jednotvárně, věčně stejně leží před námi les i ponurý močál a vypravují nám epopeji, která má sotva sobě rovné, epopej o zašlém a zacházejícím pokolení velikánů, které příroda odchovala a pak krutě zničila.<br /> <br /> Tak zní ta píseň, a jsi-li vnímavý, slyšíš její tóny, a umíš-li čísti, otvírá ti půda poučnou knihu, knihu o nesčíslných listech. Staré kmeny, pahýly, které půdu kryjí, ty všecky jsou popsány křivolakými runami; ty zdají se býti tajemnými a není přece těžko rozluštiti je.“<br /> <br /> Ta melancholická píseň se dotkla srdce autora této knihy Václava Sklenáře tak silně, že se po celý život věnuje zachycení její partitury prostřednictvím objektivu svého fotoaparátu. V této knize Vás bude doprovázet po Šumavě obrazem.<br /> <br /> Jistě i Vy, milí čtenáři a diváci, porozumíte těm tónům, zapsaným notami milovníků ŠumavyKarlem Klostermannem a Václavem Sklenářem, až prolistujete následující stránky.<br /> <br /> Váš Nakladatel</div>

Admin