http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Ad%3A_Aktu%C3%A1ln%C3%AD_stav_na_%C5%A0umav%C4%9B 2026-05-14T22:32:51Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Ad:_Aktu%C3%A1ln%C3%AD_stav_na_%C5%A0umav%C4%9B&diff=98732&oldid=prev 2015-09-13T10:31:25Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Ad: Aktuální stav na Šumavě |Author=Magda Jonášová |Date=2008-05-24 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk |Respondent= }}…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Ad: Aktuální stav na Šumavě<br /> |Author=Magda Jonášová<br /> |Date=2008-05-24<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Profesně se zabývám problematikou horských smrčin a ekologie lesa a reaguji na článek Aktuální stav na Šumavě otištěný v Klatovském deníku ve čtvrtek 22. května.<br /> <br /> Senátoři Rippelová, Jirsa a Kalbáč znovu napadají snahu ministra Bursíka a vedení národního parku vytvořit na Šumavě národní park, který by splňoval alespoň ta nejzákladnější kritéria pro národní parky. Zdá se mi až neuvěřitelné, s jakou zatvrzelostí a bez jakýchkoli odborných podkladů opakují své demagogie a snaží se mařit každé rozhodnutí správy, a degradovat tak práci lidí, za kterými stojí kus odborné práce. Prosazování kácení dokonce i v nejcennějších rezervacích, jako je Trojmezenský prales je pak přímo nehoráznost a těžko si představit jiný důvod než podporu dřevařských společností.<br /> <br /> Na Šumavě nikdo neprosazuje divočinu bez lidí, jak tito politici neustále podsouvají ochranářům. Pokud vím, tak správa plánovala vytvoření bezzásahové zóny na pouhých dvaceti procentech rozlohy parku, a to navíc postupně. Ani takovýto kompromis bohužel ze strany lokálních politiků neprošel. V mnoha evropských národních parcích je to přitom až 75 procent. Bezzásahová zóna také neznamená zónu bez lidí, ale pouze bez jejich zásahů. Tito politici si navíc stále pletou smrkové monokultury a horské smrčiny, kde by rádi vysazovali listnáče. Tam, kde jsou na Šumavě bezzásahové zóny, nejsou žádné umělé smrkové monokultury. Jde o cenné komplexy horských a podmáčených smrčin a rašelinišť, které jsou součástí sítě biosférických rezervací UNESCO. Ta zde určitě nechrání umělé smrkové monokultury a listnáče zde (až na přimíšený jeřáb) opravdu nerostou. Je zajímavé, že tito jihočeští politici by neustále chtěli zasahovat do horských smrčin v národním parku, ale evidentně jim nevadí nestabilní smrkové monokultury všude v nižších polohách Jihočeského kraje, které už se v civilizovaném světě dávno přežily a kde je smrk nepůvodní. Zde kůrovec a vítr představují opravdové riziko, a pokud tyto porosty nebudou převedeny na stabilnější smíšené, budou se při současné stoupající frekvenci vichřic a zvyšující se teplotě kalamity jako v případě Kyrillu a Emy opakovat stále častěji.<br /> <br /> Nicméně, horské smrčiny nejsou umělé smrkové monokultury. Mnohokrát se potvrdilo, že zásahy proti kůrovci v extrémních podmínkách horských smrčin vedly k degradaci půdy, rozsáhlé erozi, zničení přirozené obnovy a dalšímu rozvracení fragmentovaných porostů větrem. Každý se může přesvědčit, kam takovýto postup vedl na rozsáhlých holinách na Modravsku a v extrémním rozsahu ve druhé zóně pod Trojmezenským pralesem. Jejich rozloha je několikanásobně vyšší než rozloha uschlého lesa a nákladné výsadby bývají často neúspěšné. Takovéto prosazování lesnických postupů, tak jak je známe z hospodářských porostů z nižších poloh, lze v extrémních horských polohách považovat za velice nezodpovědné jednání s dalekosáhlými důsledky, za které bohužel žádní politici odpovědnost nenesli. Kůrovec v horské smrčině neznamená škůdce. Pokud to tito politici pořád opakují, jenom tím poukazují na svoji totální neznalost. Vítr i kůrovec jsou nedílnou součástí dynamiky horských smrčin a po jejich působení dochází k rychlému zmlazování dřevin a vzniku porostů s přirozenější strukturou tam, kde byla v minulosti hospodářsky ovlivněna. Ve smrčinách, které uschly po napadení kůrovcem v 90. letech, je až překvapivě úspěšná přirozená obnova patrná na první pohled. Na rozdíl od holin nedošlo k výraznému narušení lesního prostředí a pod ochranou souší zmlazují přímo dřeviny horských smrčin, smrk a jeřábů. Přirozená obnova přitom probíhá ještě rychleji, než se na počátku tzv. „kalamity“ očekávalo. Na jednom hektaru najdeme tisíce smrčků a stovky jeřábů různého stáří, které místy dosahují již několikametrových výšek a porosty se již z dálky začínají zelenat.<br /> <br /> Ponechání biomasy uschlých stromů na místě je přitom pro nový les životně důležité a v lesnicky vyspělých státech se v určité míře uplatňuje dokonce i v hospodářských lesích. Na holinách po asanačních těžbách, pokud se je vůbec podařilo zalesnit, vzniká stejnověký nestabilní porost a cesta k přírodě blízkému lesu se neustále oddaluje. O výsledcích obou přístupů se ostatně může přesvědčit každý a není tedy divu, že většina návštěvníků i místních obyvatel Šumavy se vyjádřila pro národní park podle mezinárodních pravidel. To by měli začít respektovat konečně i místní politici.</div>

Admin