http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=K%C5%AFrovec_netr%C3%A1p%C3%AD_jen_%C5%A1umavsk%C3%A9_hvozdy 2026-05-16T00:41:03Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=K%C5%AFrovec_netr%C3%A1p%C3%AD_jen_%C5%A1umavsk%C3%A9_hvozdy&diff=99711&oldid=prev 2015-09-13T10:35:56Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Kůrovec netrápí jen šumavské hvozdy |Author=Aleš Šulc |Date=1996 |Source=Zpravodaj MŽP |Genre=tisk |Respondent= }} Letoš…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Kůrovec netrápí jen šumavské hvozdy<br /> |Author=Aleš Šulc<br /> |Date=1996<br /> |Source=Zpravodaj MŽP<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Letošní kalamita lýkožrouta smrkového (lps typographus), jinak kůrovce, je považována za největší od padesátých let. Tehdy se kůrovec rozšířil po zestátnění soukromých lesů, kdy stát nebyl připraven v nově nabytých lesích okamžitě zasáhnout. Také nyní, částečně v souvislosti s restitucemi lesa a nepřipraveností nových vlastníků došlo k přemnožení tohoto podkorního hmyzu. Jelikož jedna samička tohoto zákeřného broučka dá vzniknout třiceti novým potomkům a za příznivých klimatických podmínek se vyvinou až tři generace za rok, stačí krátké zaváhání a kalamita se šíří jak lesní požár.<br /> <br /> Zpráva o stavu lesního hospodářství, kterou Ministerstvo zemědělství letos v srpnu předložilo k projednání vládě, uvádí, že je evidováno okolo dvou milionů kubíků kůrovcového dříví, což je osmkrát více než v roce 1991. V této souvislosti je stále častěji napadáno hospodaření v Národním parku Šumava, kde je nutné odstranit sedmdesát tisíc kubíků dřeva postiženého kůrovcem, což však představuje jen tři a půl procenta kůrovcových těžeb v České republice. Objevil se i názor, že lesní porosty v národním parku by bylo správnější ponechat přirozenému vývoji, jako je tomu na německé straně hranice v národním parku Bavorský les, kde kůrovec řádí bez zásahu člověka.<br /> <br /> Je však nezbytné připomenout, že historický vývoj lesa na Šumavě byl zcela odlišný než v Bavorsku. Zatímco tam, na teplejších jižních svazích hor, umožnily přírodní podmínky vzniknout přirozenému smíšenému a věkově rozrůzněnému lesu, naše chladnější, k severu obrácená strana, byla odjakživa pokryta vysokohorskou smrčinou. Přirozený vývoj lesa u nás navíc přerušila obrovská větrná kalamita v roce 1870, které padla za oběť téměř celá Šumava. Po této pohromadě zde byly založeny hospodářské lesy z nepůvodních sazenic snesených tehdy z celého mocnářství a nezvyklých zdejšímu drsnému klimatu. Tyto stejnověké, dnes stodvacetileté lesy jsou pro kůrovce přímo pochoutkou.<br /> <br /> Ministerstvo životního prostředí spolu se Správou Národního parku Šumava se v této situaci muselo rychle rozhodnout, zda ponechat šumavské hvozdy rychlému tragickému konci, či aktivně bránit šíření kalamity. Po prohlídce v terénu proto bylo v červnu rozhodnuto, aby správa neprodleně začala s kácením napadených stromů a podsadbou nových stromků místního původu napomohla rychlejší obnově lesa.<br /> <br /> Z jakéhokoliv zásahu člověka byla přitom striktně vyňata celá první zóna parku s nejcennějšími původními přirozenými porosty. Na rozdíl od hospodářského lesa mají totiž tyto porosty šanci ubránit se kalamitě samy. Ponechávány jsou také staré souše a stromy.<br /> <br /> z nichž již kůrovec vylétl, aby bylo co nejméně narušeno mikroklima lesa, a tím i zajištěna přirozená ochrana podsadeb.<br /> <br /> Díky obětavé práci pracovníků Správy NP vedené ing. Ivanem Žlábkem se daří situaci zvládnout, přestože část parku v okolí Modravy (cca 12 km stezek) bylo třeba z důvodu bezpečnosti turistů pro letošek uzavřít.<br /> <br /> Musíme zcela jednoznačně odmítnout tvrzení Vladimíra Justa a Miloslava Frýdla v Českém týdeníku, že kůrovcová kalamita je chladnokrevně vymyšlený podvod a státně řízené drancování lesů. Souhlasíme přitom s názorem ředitele Bavorského parku, panem Biebelrietherem, že je třeba nechat vzniknout z nestabilních hospodářských lesů v příštích generacích stabilnější přírodní les. Nelze však již souhlasit s tím, že příroda si vždy a všude v dohledné době pomůže sama.<br /> <br /> Na rozdíl od Bavorska v důsledku umělých zásahů člověka do vývoje lesa na Šumavě v minulém století je nyní opět na nás, abychom mu k přirozené obnově v národním parku znovu pomohli, a zajistili tak geneticky vhodné a stabilní porosty. Naše cesta je z těchto důvodů odlišná a bohužel zcela zaručené složitější.<br /> <br /> Ing. Aleš Sulc, náměstek ministra – ředitel sekce ochrany přírody a krajiny</div>

Admin