Klasika vs. divočina - Historie editací

Michal Horejsi v 30. 12. 2016, 08:05

2016-12-30T08:05:12Z

Admin: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Klasika vs. divočina |Author=Jiřina Rippelová, Tomáš Jirsa |Date=2007-12-03 |Source=Euro |Genre=tisk |Respondent= }} Národn…“

2015-09-13T10:50:17Z

Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Klasika vs. divočina |Author=Jiřina Rippelová, Tomáš Jirsa |Date=2007-12-03 |Source=Euro |Genre=tisk |Respondent= }} Národn…“

Nová stránka

{{MediaBankArticle
|Title=Klasika vs. divočina
|Author=Jiřina Rippelová, Tomáš Jirsa
|Date=2007-12-03
|Source=Euro
|Genre=tisk
|Respondent=
}}
Národní park Šumava: Premiér Topolanek uvažuje o ustavení vladního zmocněnce

Několik tisíc hektarů suchého lesa je smutným výsledkem ideologickeho sporu o ochranu přírody v národním parku na české straně Šumavy. Plocha suchého lesa se stále zvetsuje a obzvlast po orkánu Kyrill a rozhodnutí ministra životního prostředí Martina Bursíka nežpracovat 130 tisíc metru kubických polomů je další šíření kůrovce v šumavských lesích velmi pravdepodobne.

Typicky park ve střední Evropě

Národní park Šumava (NPŠ) je typickou chráněnou oblasti ve střední Evropě, kde se již nežachovaly původní lesy jako v USA nebo Kanade - pouze asi trinact procent jeho území ovlivnila lidska činnost jen velmi malo. Zdejší převažne smrkové monokultury vznikly peci lesníků v minulých staletich. Po velkých větrných kalamitach kolem roku 1870 bylo území parku zalesneno výhradně smrkem, který se hospodarsky vyuzival. Ve druhé polovině 20. Století ovlivnovaly šumavské lesy také emise a kysely dest. Při vzniku NPŠ v roce 1991 jeho zakladatele rozhodli, že posláním parku je především uchovat a zlepšít přírodní prostředí. lesní ekosystémy se měly s pomocí lesnických zásahu postupně vracet do přibližne původního stavu - především dosazovaním původních dřevin (buku, jedle, jilmu, javoru) do vhodných lokalit a usilim o vekovou rozruznenost porostu. Asi před pěti lety však ekologické organizace a pote i ministerstvo životního prostředí a správa parku začaly prosazovat rychle zavedení bezzásahového režimu na co největší části NPŠ - chtějí ponechat přírodu ji samotne, aby vytvořila takzvanou divočinu.

Zacatek sporu

NPŠ se osm let potýkál s kůrovcovou kalamitou, která začala v sousedním parku Bavorský les. její hlavní příčinou bylo nežpracovani dřevní hmoty po orkánu v roce 1984. Tehdy zůstalo v sousedním parku Bavorský les nezpracováno asi 30 tisíc metru kubických dřeva ve vyšších polohách. Až mnohem později tehdejší vedení národního parku sdělilo veřejnosti, že tak velkou kůrovcovou kalamitu necekalo. V tomto rozsahu byla na Šumavě naposled po roce 1870. Ta poslední, dlouhodobe diskutovana a mimořádne vlekla, se ji však již podoba. Za několika ministru životního prostředí (Ivan Dejmal, František Benda, Jiří Skalicky, Martin Bursík, Miloš Kuzvart) se jen díky velkému usili podařilo kůrovcovou kalamitu v NPŠ zlikvidovat. Skoncovalo se s ní v roce 2002, kdy počet stromu napadených kůrovcem byl velmi maly - tento stav se tam výskytoval jen zridka. Vyrovnani s kalamitou bylo mimořádne narocne a jeho důsledkem byly velké zásahy do lesních ekosystému, které by jinak zůstaly neposkozene. Kdyby byl tehdy zvolen jiný postup proti kůrovcům, odumřelých lesu by bylo proti současnemu stavu několikanasobne vice.

Zásadní problem

Období, kdy se kůrovec na Šumavě výskytoval jen sporadicky, mělo být vyuzito ke zvysení stability budoucího lesa. To se však nestalo kvůli vyrovnavani uctu a prosazovani amaterských názoru. Mediálni kampan vedla k novému rozvoji kůrovcové kalamity. Ta se bude v příštích letech rychle zvetsovat, protože nebyly zpracovany stromy porazene orkánem Kyrill. A toto dříví vytvari příležitost pro mimořádne přemnožení kůrovce. Zásadním problémem, který se však v názorových sporech téměř neobjevuje, je stabilita budoucích lesu. Tu nelze zavest za několik let, ale za mnoho desetiletí. Dnes se však tímto problémem nikdo nežabyva - a když ano, jen okrajove.

Dve možnosti

Existuji dva zásadní smery, jak se s tímto problémem vyrovnat. Za prve přechodem k lesům s nepřirozenou dřevinnou skladbou v důsledku kalamit, které však kvůli své neprostupnosti postupně vytesni návštěvníky parku. Tento smer vede k rozšíření smrkových monokultur a ke zvetsení plochy nestabilních lesu a velkých holin. Zjednodusene lze říct, že idealu stabilního lesa, o němž se zminuje i zákon o ochraně přírody a krajiny, se nedockame. Druhou možnosti je citlivy přístup k přírodě, který díky dlouhodobe a promyslene činnosti prinese stabilní lesy s přirozenou dřevinnou skladbou a zachova zelenou Šumavy a lesy přístupne návštěvníkům. Zpřístupnění Šumavy turistům a bezzásahový režim lze skloubit jen velmi obtížne.

Vliv ekologických aktivistů

Ekologičtí aktivisté dnes výrazne ovlivnuji rozhodovani o osudu lesu NPŠ. své názorove protivniky - starosty, regionální politiky a lesniky - oznacili za zajmovou skupinu podporující kácení stromů. Je tomu však naopak. Snahou lesníků je zachránit stalete stromy před kůrovcem. Mluvi-li se o kácení, jde pouze o stromy napadené kůrovcem. velká část odborne veřejnosti i obce a kraje, jichž se NPŠ tyka, proti rychlému zavadení bezzásahového režimu protestuji, ekologičtí aktivisté však zatím vitezi. Podporuji je bohužel i česka media včetně veřejnopravni České televize, která dava prostor především zastancum divočiny a názory protistrany znevazuje. Ministr životního prostředí Martin Bursík také názory lesníků ignoruje, ackoli prohlašuje, že nejde o politicky, ale odborny problém. Obklopil se skupinou vedcu, převažne biology a geology ideologicky spriznenými s ekologickými organizacemi.

Druha polovina pravdy

Zatímco lesníci pouzivaji odborne argumenty a navrhuji prakticke postupy na postupnou zmenu šumavských lesu v porosty podobne původním, ekologičtí aktivisté argumentuji pouze emotivními prohlásenimi a manipuluji veřejným minením. Prikladem z nedavne doby je anketa mezi návštěvníky NPŠ, kterou usporadaly ekologické organizace. „Ma se ve zbytku pralesa v první zóně národního parku u pramene Vltavy kacet?“ zeptali se návštěvníku a jen maloktery z nich odpovedel ano. Kdo by chtěl kácet prales v prvních, nejcennějších zónách národního parku? Účastníci ankety se však nedozvedeli druhou polovinu pravdy - důvod kácení stromů. Jen asanace napadených stromu totiž zabrani dalšímu šíření kůrovce, a tak i odumrení stovek hektarů nejcennějších šumavských lesu. Kdyby se však návštěvníku zeptali: „Maji se lesy u pramenů Vltavy nechat uschnout?“ určitě by většina z nich odpovedela ne. To však ekology nežajima. Potřebovali jen podporit svou ideologii.

NPŠ a české zákony

Nařízení vlády 163/91 Sb., kterým byl NPŠ vyhlasen, stanovilo, že hlavním posláním parku je zachovat a zlepšít jeho přírodní poměry a typicky vzhled krajiny - „zelenou střechu Evropy“. Nařízení nevylucuje zásahy ani v první zóně, ale omezuje je na takove, které slouzi k udrzení daneho stavu. Současný oficialni přístup k ochraně lesu v NPŠ, tedy usili o rychle rozšiřování bezzásahových území, je však podle nas v rozporu s českými zákony i s původními zamery zakladatelu parku.

Rozdilne koncepce

Jeste nikdy nežaujaly šumavské obce jednotny postoj. ještě nikdy však nebyly v tak velkem rozporu se státními orgány zajistujícími řízení NPŠ. Příčinou sporu jsou dvě rozdilne koncepce ochrany přírody na Šumavě - klasicka a ta, kterou dnes prosazuji vedení NPŠ a ekologičtí aktivisté, nazyvana „bezzásahová“ či vystizněji „divočina“. Obe strany sporu jsou přesvědceny o správnosti te své a mají stejný cil: zachovat Šumavu krásnou i pro příští generace. Na rozdíl od aktivistů však mají lesníci odborne zkušenosti. Neridi se jen pocity, ale znaji konkrétní typy vývoje lesa i jeho škůdce. Proto dokazou předpovidat vývoj lesa.

Nesplnene nadeje

Zalození NPŠ v roce 1991 místní občane privitali. Doufali, že se tím zlepší životní podmínky v této zanedbane prihraniční oblasti. Za patnáct let existence parku se to však nestalo. Podle obci jsou zájmy na ochranu přírody často prosazovany na ukor života místních obyvatelu i návštěvníku Šumavy. Vedení parku často omezuje pravomoci obci a ministerstvo rozhoduje, aniz by se jich zeptalo na názor. „Například v roce 1999 bylo podepsano Memorandum o vzajemne spolupráci mezi správami NPŠ a Bavorského národního parku. Podle něj se měla největší pozornost venovat komunikaci s místními obyvateli na obou stranach hranice. V prosinci 2005 byl podepsan dodatek k memorandu o 30procentním rozšíření bezzásahových oblasti v NPŠ do roku 2010, aniz by však byly obce o tomto zameru informovany,“ uvedl František Nykles, předseda Svazu šumavských obci. Podle neho by situaci na Šumavě pomohlo, kdyby byl předlozen a schvalen zákon o NPŠ. To však Parlament dosud neucinil. Ministr Bursík ani s obcemi neprojednal své zavazne rozhodnutí o nežpracovani znacne části kalamity po orkánu Kyrill. „Oznámil nam, že o tomto rozhodnutí se nehlasuje, protože je odborne. Receno jinak, obce do toho němaji co mluvit,“ řekl Nykles.

Rozhodnutí na české vlade?

Premiér Mirek Topolanek navstivil koncem října západníČechy. Se starosty šumavských obci a hejtmany Plzeňského a Jihočeského kraje Petrem Zimmermannem (ODS) a Janem Zahradníkem (ODS) diskutoval i o problemu NPŠ. A prohlásil, že budoucnost Šumavy a národního parku by nemělo řešit jen jedno ministerstvo, ale více resortu. Pro otázky Šumavy by podle něj měl být ustaven vladni zmocnenec, který by její problematiku sledoval z hlediska více resortu. „Jsem rad, že se premiér domnívá, že by diskuse o budoucnosti Šumavy měla být tématem celé vlády - nikoli pouze ministerstva životního prostředí, ale i dalších resortu, například zemědělství, vnitra či pro místní rozvoj,“ řekl jihočeský hejtman Zahradník. „Ponecháme- li velkou část Šumavy vlastnímu osudu, půjde o obrovský zásah do území, které bylo po staletí kulturní krajinou osidlenou lidmi a na němž žilo petadvacetkrát více obyvatel než dnes. Teprve udalostmi ve druhé polovině 20. Století, vznikem železné opony, se z její části stalo neosidlene území. A najednou by mělo být vnímáno jako divočina, která by navazovala na přirozený vývoj. Tak tomu však historicky není,“ konstatoval Zahradník.

Kdyby byl tehdy zvolen jiný postup proti kůrovcům, odumřelých lesu by bylo proti současnemu stavu několikanasobne vice

Jiřina Rippelová, senátorka za západníčást Šumavy (ČSSD), Tomáš Jirsa, senátor za jižní část Šumavy (ODS)

@@ Řádka 13: / Řádka 13: @@
 Typicky park ve střední Evropě
-Národní park Šumava (NPŠ) je typickou chráněnou oblasti ve střední Evropě, kde se již nežachovaly původní lesy jako v USA nebo Kanade - pouze asi trinact procent jeho území ovlivnila lidska činnost jen velmi malo. Zdejší převažne smrkové monokultury vznikly peci lesníků v minulých staletich. Po velkých větrných kalamitach kolem roku 1870 bylo území parku zalesneno výhradně smrkem, který se hospodarsky vyuzival. Ve druhé polovině 20. Století ovlivnovaly šumavské lesy také emise a kysely dest. Při vzniku NPŠ v roce 1991 jeho zakladatele rozhodli, že posláním parku je především uchovat a zlepšít přírodní prostředí. lesní ekosystémy se měly s pomocí lesnických zásahu postupně vracet do přibližne původního stavu - především dosazovaním původních dřevin (buku, jedle, jilmu, javoru) do vhodných lokalit a usilim o vekovou rozruznenost porostu. Asi před pěti lety však ekologické organizace a pote i ministerstvo životního prostředí a správa parku začaly prosazovat rychle zavedení bezzásahového režimu na co největší části NPŠ - chtějí ponechat přírodu ji samotne, aby vytvořila takzvanou divočinu.
+Národní park Šumava (NPŠ) je typickou chráněnou oblastí ve střední Evropě, kde se již nezachovaly původní lesy jako v USA nebo Kanadě - pouze asi třináct procent jeho území ovlivnila lidská činnost jen velmi málo. Zdejší převážně smrkové monokultury vznikly péčí lesníků v minulých staletích. Po velkých větrných kalamitách kolem roku 1870 bylo území parku zalesněno výhradně smrkem, který se hospodářsky využíval. Ve druhé polovině 20. století ovlivňovaly šumavské lesy také emise a kyselý déšť. Při vzniku NPŠ v roce 1991 jeho zakladatelé rozhodli, že posláním parku je především uchovat a zlepšit přírodní prostředí. Lesní ekosystémy se měly s pomocí lesnických zásahů postupně vracet do přibližně původního stavu - především dosazováním původních dřevin (buku, jedle, jilmu, javoru) do vhodných lokalit a úsilím o věkovou rozrůzněnost porostů. Asi před pěti lety však ekologické organizace a poté i ministerstvo životního prostředí a správa parku začaly prosazovat rychlé zavedení bezzásahového režimu na co největší části NPŠ - chtějí ponechat přírodu jí samotné, aby vytvořila takzvanou divočinu.
-Zacatek sporu
+Začátek sporu
-NPŠ se osm let potýkál s kůrovcovou kalamitou, která začala v sousedním parku Bavorský les. její hlavní příčinou bylo nežpracovani dřevní hmoty po orkánu v roce 1984. Tehdy zůstalo v sousedním parku Bavorský les nezpracováno asi 30 tisíc metru kubických dřeva ve vyšších polohách. Až mnohem později tehdejší vedení národního parku sdělilo veřejnosti, že tak velkou kůrovcovou kalamitu necekalo. V tomto rozsahu byla na Šumavě naposled po roce 1870. Ta poslední, dlouhodobe diskutovana a mimořádne vlekla, se ji však již podoba. Za několika ministru životního prostředí (Ivan Dejmal, František Benda, Jiří Skalicky, Martin Bursík, Miloš Kuzvart) se jen díky velkému usili podařilo kůrovcovou kalamitu v NPŠ zlikvidovat. Skoncovalo se s ní v roce 2002, kdy počet stromu napadených kůrovcem byl velmi maly - tento stav se tam výskytoval jen zridka. Vyrovnani s kalamitou bylo mimořádne narocne a jeho důsledkem byly velké zásahy do lesních ekosystému, které by jinak zůstaly neposkozene. Kdyby byl tehdy zvolen jiný postup proti kůrovcům, odumřelých lesu by bylo proti současnemu stavu několikanasobne vice.
+NPŠ se osm let potýkál s kůrovcovou kalamitou, která začala v sousedním parku Bavorský les. Její hlavní příčinou bylo nezpracování dřevní hmoty po orkánu v roce 1984. Tehdy zůstalo v sousedním parku Bavorský les nezpracováno asi 30 tisíc metrů kubických dřeva ve vyšších polohách. Až mnohem později tehdejší vedení národního parku sdělilo veřejnosti, že tak velkou kůrovcovou kalamitu nečekalo. V tomto rozsahu byla na Šumavě naposled po roce 1870. Ta poslední, dlouhodobě diskutovaná a mimořádně vleklá, se jí však již podobá. Za několika ministru životního prostředí (Ivan Dejmal, František Benda, Jiří Skalicky, Martin Bursík, Miloš Kuzvart) se jen díky velkému usili podařilo kůrovcovou kalamitu v NPŠ zlikvidovat. Skoncovalo se s ní v roce 2002, kdy počet stromu napadených kůrovcem byl velmi maly - tento stav se tam výskytoval jen zridka. Vyrovnani s kalamitou bylo mimořádne narocne a jeho důsledkem byly velké zásahy do lesních ekosystému, které by jinak zůstaly neposkozene. Kdyby byl tehdy zvolen jiný postup proti kůrovcům, odumřelých lesu by bylo proti současnemu stavu několikanasobne vice.
 Zásadní problem