http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Nemohli_jsme_p%C5%99ece_sklonit_hlavy 2026-05-15T06:01:55Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Nemohli_jsme_p%C5%99ece_sklonit_hlavy&diff=101245&oldid=prev 2015-09-13T10:43:57Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nemohli jsme přece sklonit hlavy |Author=Karel Pacner |Date=2009-03-21 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Respondent=Josef…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nemohli jsme přece sklonit hlavy<br /> |Author=Karel Pacner<br /> |Date=2009-03-21<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=Josef Hasil<br /> }}<br /> Reportér Mf Dnes natočil v USA unikátní rozhovor s Králem Šumavy<br /> <br /> Chicago – Je to zřejmě jediný rozhovor, který dal novináři. Reportér Mf Dnes s ním hovořil už v roce 1997. Tehdy však ještě netušil, že mluví – nikoli s „řadovým“ převaděčem – ale se skutečným Králem Šumavy. Rozhovor s Josefem Hasilem kvůli unikátnosti nyní přinášíme.<br /> <br /> *Jak se s odstupem let díváte na svou činnost agenta chodce?<br /> <br /> Občas si na to vzpomenu a říkám si, že to stálo za to. I když jsem tam v jedné z přestřelek u Českých Žlebů ztratil bratra. Na druhé straně jsme před totalitou nemohli sklonit hlavy. Když mne posadili do kriminálu, viděl jsem tam hrozný věci. Lidé byli biti bez příčiny. A když někoho chytili, svázali ho do kozelce a klackem utahovali provazy tak dlouho, že jste nemohli ani dýchat. To nebyli lidi, ale zvířata. Když mne začali vyslýchat, tak to bylo samé: „Svině, kurvo, sráči. My tě tady rozbijem.“<br /> <br /> *Proč jste se po útěku z vězení vracel do Československa? Musel jste přece vědět, že by vás tu čekal provaz.<br /> <br /> No proč... Poněvadž tam byli lidé, kteří potřebovali pomoc. Převést do svobodného světa. Dokonce jsem převedl ministra... ale jeho jméno si už nepamatuji.<br /> <br /> * Kolik lidí jste převedl?<br /> <br /> Méně než dvacet lidí to nebylo. Nepřeváděl jsem jen lidi. Do Československa jsem nosil nejrůznější materiál – radiostanice, dokumenty a tak různě. Celkem jsem přes hranice přešel asi patnáctkrát... a někdy se při tom i střílelo.<br /> <br /> *Proč vám při tom lidé pomáhali?<br /> <br /> Nebyl čas na velké řeči. Kdo měl dost odvahy, tak nám pomohl. Ti lidé k tomu museli mít zatraceně dobré důvody, protože hodně riskovali a ohrožovali své rodiny.<br /> <br /> *Pamatujete se například na takové nezištné pomoci?<br /> <br /> Nejvíc mi teklo do bot, když jsem utekl z kriminálu. Vyčerpáním jsme už nemohli ani jít. Zaklepali jsme u hajného, který nám dal najíst, ošetřil nám rozdřené nohy a dal i dobré boty. A prý: „Nebojte se. Za války jsem tu měl schovaný sestřelený americký letce, pak i Rusy.“<br /> <br /> *Jakého kousku si ceníte nejvíc?<br /> <br /> Vzpomínám si, že když komunisté zatkli svého generálního tajemníka Rudolfa Slánského, tak jsme tu ještě tajnou zprávu z pražského sekretariátu dostali hned ven. Nikdo z lidí o tom nic nevěděl, až jim to řeklo Rádio Svobodná Evropa.</div>

Admin