http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Nezodpov%C4%9Bdn%C3%BD_experiment_u_pramen%C5%AF_Vltavy 2026-05-15T05:40:30Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Nezodpov%C4%9Bdn%C3%BD_experiment_u_pramen%C5%AF_Vltavy&diff=98895&oldid=prev 2015-09-13T10:32:06Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Nezodpovědný experiment u pramenů Vltavy |Author=František Nykles |Date=2008-07-14 |Source=Mladá fronta Dnes |Genre=tisk |Re…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Nezodpovědný experiment u pramenů Vltavy<br /> |Author=František Nykles<br /> |Date=2008-07-14<br /> |Source=Mladá fronta Dnes<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Při čtení začátku článku „Lesy u pramenů Vltavy umírají“ od Jana Gazdíka v Mladá frontaDnes26. 6. jsem začal nabývat přesvědčení, že si správa Národního parku Šumava konečně uvědomila nastávající kůrovcovou katastrofu. Na toto nebezpečí ji více než rok upozorňují lesáci, šumavské obce a oba kraje. Není také žádným tajemstvím, že šumavské obce na toto téma podaly na ministra Bursíka žalobu.<br /> <br /> Čím déle jsem však četl, tím více jsem článku přestával rozumět, protože mně unikal hlavní viník problému. Obecné obvinění, že viníkem je „lidská činnost, orkán a hlavně kůrovec“, jak píše autor v článku, je totiž neadresné a spíše bych je upravil na „lidská nečinnost a lhostejnost atd.“ Také další formulace, že „správci národního parku se přou s dřevaři, zda se má v oblasti kácet či nekácet“, je nesmyslná, protože v národním parku je pouze jeden odpovědný správce za stav lesa, a tím je správa parku.<br /> <br /> Připravte se na smrt lesa<br /> <br /> Z článku jsem postupně nabýval dojmu, že se správa Národního parku Šumava potřebuje s někým se o problém podělit, ale hlavně připravit návštěvníky Šumavy na to, že se prameny Vltavy – kultovní místo české historie, stanou, jak článek uvádí, „mrtvou krajinou, lesem uschlých stromů“ nebo také „strašidelně vyhlížejícím lesem soušek“.<br /> <br /> V článku se také píše o emocích v souvislosti s problémem „kácet či nekácet“. Nelze se tomu divit, když unikátní smrky, pamatující napoleonskou bitvu u Slavkova (1805), které by jako unikátní jedinci měly být respektovány jako součást nejvzácnějšího šumavského genofondu, jsou nezodpovědně ponechány uschnutí. A to i přes to, že mohly možná dalších sto let přirozeně stárnout.<br /> <br /> Pan ředitel národního parku Krejčí se ve zmíněném článku vyrovnal s problémem rychle, nemá sice z toho radost, ale bere to jako konec několikasetleté historie. Také podotýká, že dříve či později musela podobná změna přijít. Ale o to právě jde, že v tomto případě unikátních smrkových jedinců měla přijít změna co nejpozději, aby toto navštěvované místo bylo důstojným místem a ne neodpovědným experimentem, který změní historický les na mrtvou krajinu.<br /> <br /> Strašák těžké techniky<br /> <br /> Naskýtá se otázka, zda uvedených jedenáct napadených stromů nemělo být před zmiňovanými třemi lety pokáceno, odkorněno a ponecháno na místě k přirozenému rozpadu. Tuto práci by zvládlo několik pracovníků ručně během několika dnů. V článku popisované hrůzy spojené s použitím těžké techniky, které by způsobily zničení pramenů Vltavy, jsou jen odváděním pozornosti od neodpovědného přístupu správy parku. Pokud nic správa neudělala a nebude dělat, je boj s kůrovcem předem prohraný – v tom dávám řediteli parku za pravdu.<br /> <br /> Je smutné číst v článku názor odborníka na biologii, že se zdánlivě mrtvý les rychle obnoví a že „ve stínu odumírajících veteránů doslova číhají mladé smrky, buky, trávy a mechy, které bleskově vyjedou nahoru“. Na tuto útěchu bych připomněl názor jiného odborníka, kupodivu ze stejné strany barikády, a to M. Svobody z Lesnické fakulty ČZÚ Praha. Ten v článku Význam tlejícího mrtvého lesa píše: „…ani růst na mrtvém dřevě nezaručuje odrůstajícímu zmlazení existenci. Klima je v horském lese velmi drsné, konkurence vysoká, a proto pouze několik jedinců přežije do další generace. A i ti odrůstají velmi pomalu. Dvoumetrový smrk, rostoucí na tlejícím kmeni, tak může být až 50 let starý“.<br /> <br /> To uvádím jen jako laik k citovanému „bleskovému vyjetí nahoru“ a nebo k „nevídanému zážitku z bouřlivého vývoje v přírodě“, které jsou návštěvníkům slibovány.</div>

Admin