http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Poho%C5%99%C3%AD_pod_vlivem_f%C3%A9nu 2026-05-17T02:38:32Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Poho%C5%99%C3%AD_pod_vlivem_f%C3%A9nu&diff=99636&oldid=prev 2015-09-13T10:35:38Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Pohoří pod vlivem fénu |Author=ved |Date=2008-01-31 |Source=Lidové noviny |Genre=tisk |Respondent= }} Ukázka z Knihy o věd…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Pohoří pod vlivem fénu<br /> |Author=ved<br /> |Date=2008-01-31<br /> |Source=Lidové noviny<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Ukázka z Knihy o vědě<br /> <br /> Díky teplému a suchému proudění byl Blanský les od pravěku příhodným místem pro život.<br /> <br /> Zatímco hora Kleť nad Českým Krumlovem je známá svou nejstarší českou rozhlednou, málokdo má bližší představu o tom, co je Blanský les. Možná proto, že jde o menší pohoří, které leží ve dvojím stínu Šumavy – dešťovém a informačním.<br /> <br /> Oproti drsné vlhké Šumavě je Blanský les suché a teplé pohoří jihu, kde se dosud zachovaly rozlehlé bučiny a na jehož úpatí se táhne pás vápenců s bohatou flórou i drobnou faunou, která se vymyká z běžného obrazu jižních Čech. Není proto ani divu, že Blanský les nebývá pojat do vlastivědných publikací o Šumavě a Pošumaví, i když tam nepochybně patří. Ostatně představuje i samostatnou CHKO, která si právem zasluhuje patřičnou pozornost.<br /> <br /> Po stopách zvláštního pohoří Jižní Čechy nepatří k oblastem bohatým na nálezy, které by vrhly světlo na vývoj tohoto prostoru v nejmladší geologické minulosti. Výjimkou jsou ty okrsky, kde je dostatek rašelinišť s pozůstatky někdejší vegetace, což je především Třeboňsko a pak vyšší polohy Šumavy, popřípadě Novohradských hor. Rozlehlá území jsou však na doklady tohoto druhu velice chudá, nehledě na to, že poznatky z rašelinišť zde většinou nelze blíže korelovat ani s různými geologickými procesy, například tvorbou sutí nebo půd, ani s pravěkým osídlením. Sporné paleozoologické nálezy z vápencových ostrůvků na Volyňce, které ještě před 1. světovou válkou uveřejnili J. N. Woldřich a J. V. Želízko, představují směs glaciální a postglaciální fauny savců i měkkýšů, z níž nelze vyčíst průběh dějů, které se zde odehrály od konce poslední doby ledové do současnosti.<br /> <br /> Pylové rozbory i makrozbytky z rašelinišť poskytují cenné informace o vývoji vegetace NP/CHKO Šumava a CHKO Třeboňsko, v třetí jihočeské CHKO – v Blanském lese – však vhodná rašeliniště nejsou vyvinuta vzhledem k tomu, že se jeho poměry značně liší jak od Třeboňska, tak Šumavy. Nicméně v posledním desetiletí se právě v Blanském lese podařilo získat nové doklady o vývoji fauny v celém rozsahu pozdního glaciálu a holocénu, které navíc pocházejí z často diskutovaného okrsku krumlovských vápenců a přinášejí první poznatky osvětlující genezi zdejší vegetace a drobné fauny.<br /> <br /> Blanský les je sice částí Šumavské soustavy, zaujímá však v jejím rámci zvláštní postavení dané v prvé řadě svou polohou přímo nad plochou krajinou Budějovické pánve a Kaplické brázdy a dále svým geologickým složením. Převládající horninou jsou totiž odolné granulity budující všechny významné vrchy, zatímco podél jižního úpatí se táhne pás, v němž se výrazně uplatňují vápence i další horniny.<br /> <br /> Také podnebí má zvláštní ráz. Vzhledem k nadmořské výšce je nezvykle suché (Kleť v 1084 metrech má roční průměr srážek jen 716 milimetrů), a navíc ovlivňované fénem, který otepluje a vysušuje. Na rozdíl od většiny českých pohraničních hor byl Blanský les od pravěku, zejména od střední doby bronzové, osídlen, což svědčí o tom, že již pravěcí lidé vystihli jeho zvláštní rysy.<br /> <br /> Knihu přírodovědce Vojena Ložka Zrcadlo minulosti vydalo nakladatelství Dokořán.</div>

Admin