http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Porada_ve_vzduchu_i_na_zemi 2026-05-14T19:18:29Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Porada_ve_vzduchu_i_na_zemi&diff=99719&oldid=prev 2015-09-13T10:35:59Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Porada ve vzduchu i na zemi |Author=Marie Míková |Date=1994-09-08 |Source=Klatovský deník |Genre=tisk |Respondent= }} Koncem…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Porada ve vzduchu i na zemi<br /> |Author=Marie Míková<br /> |Date=1994-09-08<br /> |Source=Klatovský deník<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Koncem srpna svolal ředitel Národního parku Šumava Ing. Ivan Žlábek pracovní poradu k problematice šíření kůrovce v některých lokalitách Parku. Na klatovském okrese se jedná zejména o oblast Modravských slatí s nejvyšší horou klatovského okresu – Mokrůvkou.<br /> <br /> Porady se zúčastnil ministr životního prostředí Ing. František Benda, náměstek ministra Ing. Aleš Šulc, ředitelé Národních parků Krkonoše a Podyjí, pracovníci Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti a hlavně příslušní pracovníci Státní správy NPŠ a úseků Péče o les. Účast jistě reprezentativní dávala tušit, že malý nenápadný brouček se stal i na Šumavě problémem.<br /> <br /> Poradě předcházel pracovní „vyhlídkový” let vrtulníkem nad územím Parku. Špatné počasí poněkud prověřilo zdatnost pilota i odolnost cestujících, ale let přispěl k představě o rozsahu především větrných polomů z osmdesátých let zejména v okolí Prášilského jezera. Nevytěžené polomy u jezera a na Mokrůvce totiž „nastartovaly” rozšíření kůrovce.<br /> <br /> Názory ministra<br /> <br /> Ihned po vystoupení z helikoptéry se ministr životního prostředí vyjádřil k otázkám postupu proti rozšiřování kůrovce.<br /> <br /> „Budeme muset hledat rovnováhu mezi ochranou lesa ve smyslu konzervátorském a hospodaření v něm. Na to jsou dva extrémní názory. Jeden, který i se až dosud prosazoval a zdá se, že není tak úplné proveditelný vycházel ze zjednodušeného vidění, že si příroda pomůže sama. Druhý názor, který je také nepřijatelný, předpokládal hospodaření i na těch nejcennějších chráněných územích. Ukazuje se, že si příroda nemůže pomoci sama, je-li zatěžována vlivy působení člověka.<br /> <br /> Chceme se poradit jakou cestu najit mezi těmito dvěma krajními požadavky. Na bavorské straně se postupuje sice fundamentalistickým přístupem s tím, že si les pomůže sám. V Bavorském národním parku jsou však jiné podmínky. Důsledky šíření kůrovce v něm doléhá však i na nás. Naše názory na postup proti kůrovci se liší. Přirozená obnova lesa je určitou alternativou zásahů. Je to alternativa staletí.<br /> <br /> Není ale jisté do jaké míry jsou podmínky pro přirozenou obnovu lesů. U nás už z velké části nejsou původní porosty. Jsou to monokultury a ty nemají přirozenou, geneticky zakotvenou schopnost přežití. I tam, kde na Šumavě přírodu silně chráníme, jí musíme pomáhat. Otázkou je míra, kolik a na jakých plochách.”<br /> <br /> Ředitel NPŠ<br /> <br /> Část veřejnosti si představuje, že na Šumavě jsou pouze hluboké lesy. Na rozsáhlých lokalitách jsou to bohužel holé plochy s novými nezajištěnými kulturami. Dřevo z Národního parku Šumava je jakýmsi vedlejším produktem hospodaření v lesích, které musí být zaměřeno na ochranu přírody.<br /> <br /> Kůrovec při svém přemnožení znamená likvidaci ekosystému. Řada těch nejcennějších se proto na Šumavě doslova hroutí. V posledních letech se udělalo několik nešťastných rozhodnutí. Jeden rok se proti kůrovci bojovalo, potom se dva roky nebojovalo a podobně. V šumavských lesích, které mají spíše kulturní charakter, se kůrovec rozmnožil takovým způsobem, že dnes už nezbývá nic jiného než udělat proti němu dosti rázné zásahy. Jedná se zvláště v horských podmínkách o složitou záležitost. Úplná likvidace není možná, ani by to nebylo žádoucí, protože i kůrovec má v přírodě svou roli.<br /> <br /> Jedním z oněch nešťastných rozhodnutí byl rozsah zónace v počátcích Parku. Do první zóny byly zařazeny i lesy, které neměly samoregulační schopnosti. A právě v nich režim první zóny způsobil největší škody. V první zóně se totiž vůči kůrovci nezasahovalo. V čistých smrkových porostech se množí lavinovitě. V těchto lesích se bude muset zasahovat, jako by se nejednalo o první zónu. Je to naprosto rozdílný postup než je uplatňován v Bavorském národním parku. U nás jsou skutečně jiné podmínky. Přirozené zmlazení smrkové monokultury je v některých lokalitách otázka až sta let.”<br /> <br /> Správa Parku<br /> <br /> Rozhodnutí o zásazích proti kůrovci v oblasti první zóny musí vydat Správa NPŠ. Pan Mgr. Pavel Hubený, vedoucí útvaru státní správy NPŠ, k tomu řekl. „V současné době probíhá řízení o tom, jak naplnit naše záměry. To znamená kde a jak konkrétné zasáhnout. Máme zpracovanou inventarizaci porostu a víme přesně, jaký je jejich stav. Na každou část bude platit modifikované rozhodnutí. Je-li ekosystém v takovém stavu, že zásah by měl větší následky, je v něm prioritní zachování lesa. To znamená, aby se tam les rychle obnovoval. Některé lokality budou pojištěny ochranným pásmem. V něm bude boj proti kůrovci nekompromisní, i když se jedná o první zónu.<br /> <br /> Neobvyklá porada<br /> <br /> Porada se konala v bývalé hájovně v Dobré nedaleko Českých Žlebu. Chalupa je dnes prozatímním „služebním bytem” ředitele Ivana Žlábka, který tam tráví s rodinou první týdny v nové funkci na Šumavě.<br /> <br /> Pan ředitel se při poradě prý také největším dílem zasloužil o chutný jelení guláš.<br /> <br /> Neobvyklá byla i účast zástupců regionálního tisku. Ta se popravdě řečeno některým přítomným vůbec nelíbila. Postoj ředitele I. Žlábka i pana ministra nám však umožnil setrvat. Podrobný záznam diskuse jsme neprováděli. Šlo nám o to naslouchat „tepu doby”. Fenomén Národního parku Šumava je v České republice jedinečný a jeho nevyřešené problémy by se mohly dotknout více lidí, než se na první pohled zdá.<br /> <br /> Na poradě byli zasvěcení odborníci s upřímným vztahem k šumavským lesům. Vše nasvědčuje tomu, že dojde ke shodě mezi čistě ochranářskými a lesnicko hospodářskými přístupy. A pokud se ještě prosadí větší zpřístupnění Šumavy pro opravdové milovníky přírody, není o perspektivách Národního parku Šumava pochyb.</div>

Admin