<?xml version="1.0"?>
<feed xmlns="http://www.w3.org/2005/Atom" xml:lang="cs">
		<id>http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Slu%C5%A1n%C3%AD_a_neposlu%C5%A1n%C3%AD</id>
		<title>Slušní a neposlušní - Historie editací</title>
		<link rel="self" type="application/atom+xml" href="http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&amp;feed=atom&amp;title=Slu%C5%A1n%C3%AD_a_neposlu%C5%A1n%C3%AD"/>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Slu%C5%A1n%C3%AD_a_neposlu%C5%A1n%C3%AD&amp;action=history"/>
		<updated>2026-05-15T07:19:37Z</updated>
		<subtitle>Historie editací této stránky</subtitle>
		<generator>MediaWiki 1.24.2</generator>

	<entry>
		<id>http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Slu%C5%A1n%C3%AD_a_neposlu%C5%A1n%C3%AD&amp;diff=102850&amp;oldid=prev</id>
		<title>Admin: Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Slušní a neposlušní |Author=Marek Šálek |Date=1999-08-23 |Source=Týden |Genre=tisk |Respondent= }} První obrázek je ze…“</title>
		<link rel="alternate" type="text/html" href="http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Slu%C5%A1n%C3%AD_a_neposlu%C5%A1n%C3%AD&amp;diff=102850&amp;oldid=prev"/>
				<updated>2015-09-13T10:51:05Z</updated>
		
		<summary type="html">&lt;p&gt;Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Slušní a neposlušní |Author=Marek Šálek |Date=1999-08-23 |Source=Týden |Genre=tisk |Respondent= }} První obrázek je ze…“&lt;/p&gt;
&lt;p&gt;&lt;b&gt;Nová stránka&lt;/b&gt;&lt;/p&gt;&lt;div&gt;{{MediaBankArticle&lt;br /&gt;
|Title=Slušní a neposlušní&lt;br /&gt;
|Author=Marek Šálek&lt;br /&gt;
|Date=1999-08-23&lt;br /&gt;
|Source=Týden&lt;br /&gt;
|Genre=tisk&lt;br /&gt;
|Respondent=&lt;br /&gt;
}}&lt;br /&gt;
První obrázek je ze Šumavy: Nasupený lesník, v ruce motorovou pilu a v ústech nadávky, smýká dívkou, která ještě před chvílí objímala smrk napadený kůrovcem. Druhý obrázek, Litvínov: Policejní zakuklenci od sebe roztrhávají za vydatného řevu a mávání obušky místní občany, kteří brání vlastními těly stavbě supermarketu. K tomu přidejme zabavované filmy, štěkot policejních vlčáků, zadržování demonstrantů. Čím to je, že obrázky z léta 1999 stále připomínají výjevy z doby před listopadem 1989? Je to náhodná shoda rekvizit a situací, myšlenkový zkrat, vyvolaný podobnou symbolikou? Anebo některá komunikační schémata mezi občanem a mocí zkrátka zůstávají bez výraznějších změn? &amp;quot;Dej mi pokoj s politikou!&amp;quot; slýchávali jsme v dobách chalupářské normalizace. &amp;quot;Ponechme rozhodování na odbornících!&amp;quot; slyšíme dnes od těch, které potyčky občanů s politickou mocí nepřestávají dráždit ani po deseti letech demokracie. Jenže dozvěděli bychom se jinak něco kloudného o takových tématech, jako je energetická politika státu (Libkovice, Temelín), smysl národních parků (kůrovec na Šumavě) či neblahý vliv hypermarketů (Litvínov)? Dostaly by se problémy, jako je územní plán Prahy, k jednacímu stolu, u něhož by seděli zástupci občanských iniciativ, jak je v Evropě běžné? Nejspíš ne. Všechny ty expertní instituce, které ovlivňují tvář našeho hospodářství, měst a krajiny na desítky let dopředu, nám k tomu jen málokdy dobrovolně sdělí pár srozumitelných slov. Až díky kampani ekologických spolků se rozvinula alespoň nějaká polemika o kůrovci, která vynesla na světlo zajímavé údaje a souvislosti. Dozvěděli jsme se například, že &amp;quot;výroba pralesa&amp;quot; pilou a sekyrou může skončit většími škodami, než kdyby celá kalamita přirozeně vyvrcholila a - odezněla. Přínos občanských iniciativ k projasňování a rozmotávání složitějších témat je dobře vidět i na starším příkladě Temelína. V době, kdy tento propletenec politicko-ekonomicko-technických komplikací už dávno znudil téměř celý národ, Hnutí Duha katapultovalo atomové téma na veřejnou scénu. O Temelínu se začalo mluvit a psát, debatovat v parlamentu a nakonec ve vládě. Informace publikované před pár lety na ošuntělých letáčcích a vysmívané všemi, kteří se oháněli &amp;quot;selským rozumem&amp;quot;, se náhle staly běžnou diskusní výbavou. Výsledek je jednoznačný. Ještě před pěti lety o slabinách Temelína referovala jen hrstka mladých radikálů. Politici a atomoví experti je odbývali shovívavými úsměšky, většina veřejnosti pořádkumilovně pokyvovala hlavou: Věřme, proboha, odborníkům! Jakákoli diskuse byla vyloučená. Letos už bylo všechno jinak. Na jedné straně demonstrace, happeningy, tábory. Na druhé stovky méně nápadných akcí: sepisování petic, shánění podpisů, studium odborných materiálů, přednášky, besedy, příprava alternativních projektů, to vše podložené nekonečnými hodinami kancelářské dřiny. Jedině tímto způsobem - tedy nejen blokádami - dokázali lidé z Duhy přesvědčit ohromné množství lidí o tom, že je nemravné pokračovat ve stavbě, která polyká třicet milionů denně, aniž bychom si o tom kdy pořádně promluvili. A podobně je tomu i v případě prázdninových událostí na Šumavě a v Litvínově: obě akce v sobě skrývají především naději. Jakou? Připomínají nám, že je nezbytné zajímat se o věci, které by si ráda pro sebe uzurpovala oficiální - politická a expertní - moc. Důležitější než občasná potyčka s dřevorubcem, bagristou či policistou je nakonec něco jiného. Angažmá mladých nespokojenců hlasitě upozorňuje na lži profesních lobby imorální výpadky politiků a otevírá nový prostor pro výměnů informací a názorů.&lt;/div&gt;</summary>
		<author><name>Admin</name></author>	</entry>

	</feed>