http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=U_Ple%C5%A1n%C3%A9ho_jezera_to_Zeman_prohr%C3%A1l 2026-05-15T09:52:42Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=U_Ple%C5%A1n%C3%A9ho_jezera_to_Zeman_prohr%C3%A1l&diff=101464&oldid=prev 2015-09-13T10:44:52Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=U Plešného jezera to Zeman prohrál |Author=Vladimír Just |Date=2009-09-08 |Source=aktualne.cz |Genre=internet |Respondent= }}…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=U Plešného jezera to Zeman prohrál<br /> |Author=Vladimír Just<br /> |Date=2009-09-08<br /> |Source=aktualne.cz<br /> |Genre=internet<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Blog V. Justa<br /> <br /> (Zpráva očitého svědka)<br /> <br /> Miloš Zeman nejnověji vyhlásil, že kůrovec způsobil na Šumavě škodu za 32 miliard. Toto hausnumero považují všichni zainteresovaní (včetně správců parku) za totální nesmysl: nejen že je absurdně nadsazené, nejen že neadekvátně poměřuje průmyslovými měřítky lesy ve zvláště chráněných územích, ale nebere vůbec v potaz samovolnou obnovu, jež pod ochranou uschlého stromového patra v jádru parku příroda zdarma vytvořila. Mohutnost této obnovy, viděné zblízka, je doslova odzbrojující.<br /> <br /> Viděl jsem to na vlastní oči nedávno na Plešném jezeře. Tam za velkého mediálního humbuku první zářijovou sobotu vystoupal Miloš Zeman se svým fámulem a mimochodem, velmi schopným diskutérem a moderátorem Zdeňkem Zbytkem (ano, je to tentýž plukovník, který v listopadových dnech roku 89 velel obávané tankové divizi a poté, co byl ministrem Dobrovským propuštěn, dal se na podnikání, stal se – nebyl-li jím vždy – proruským lobbistou a mj. prezidentem Klubu Rusko: plukovníkovo protikůrovcové angažmá vyvolalo řadu spekulací, názory se různí, ale jeho náhle propuknuvší lásce k Šumavě věří málokdo). Jenže sotva Zeman udělal pár kroků do pralesa u Stifterovu pomníku, zastavil se, s ním celý jeho fanklub, a po chvíli se urychleně vracel zpátky na silnici. Jak totiž stoupal, stoupala i jeho důkazní nouze. Zelený podrost houstl a houstl, tisíce mladých stromků, od 30 centimetrových mrňousů až po třímetrové zdravé smrky, jeřáby, jedle a buky, představovaly zároveň tisíce zelených argumentů, pod nimiž se hroutila jeho demagogie, stojící na hliněných nohou (líbí – nelíbí není argument). Fascinující mohutnost i věkovou a druhovou rozmanitost nového lesa, z vrtulníku neviditelnou, na místě vyvrátit nešlo. Bublina splaskla. Rychle tedy vzal zpátečku, snad aby jeho porážku vidělo co nejmíň lidí. Teprve na silnici zase pookřál, a odtud, z bezpečné vzdálenosti, začal opět šířit své evangelium nenávisti vůči ekologům a jejich „uschlé Šumavě“.<br /> <br /> Pokračoval v tom pak i dole na tiskové besedě v Jelení, která se změnila v jakýsi vojensky řízný soudní tribunál osmi prokurátorů a svezených „zástupců rozhořčených pracujících“ proti řediteli NPŠ Františku Krejčímu. Nutno říci, že ředitel zachoval klid a celý tento bezprecedentní útok ustál. Marně se ho snažili pánové Zeman a Zbytek nachytat na švestkách, rozuměj na nesrovnalosti v účetnictví a ve financování parku. Nachytali se spíš sami – poněvadž nevědí, co je národní park a hledí na něj jako na normální fabriku, nevědí ani, že údajně ztracených 180 000 stromů leží záměrně ponecháno v terénu. Zeman byl na místě přistižen při lži, když mystifikoval veřejnost o „změně koncepce“ v sousedním bavorském parku, kde prý už taky upustili od „nezodpovědného experimentu“ a přistoupili ke kácení i v jádrových zónách. Ve skutečnosti změna koncepce existuje pouze v Milošově hlavě: bavorský park, jak několikrát potvrdil jeho ředitel Sinner, by nám mohl být naopak příkladem v tom, že koncepci už tři desetiletí, bez ohledu na tu či onu politickou garnituru, nemění (přesně tuto cestu, od pangejtu k pangejtu, podle toho, jak zrovna dopadnou volby, doporučuje Zeman). Lesnické zásahy provádějí sousedé výlučně jen v nově připojených územích, aby neohrozili okolní hospodářské lesy, s čímž se nikdy netajili: jediné, v čem se přizpůsobují rytmům přírody, jsou časové korekce jednotlivých naplánovaných kroků. K samozvaným soudcům se, kde se vzala, tu se vzala, připojila i „prokurátorka z lidu“ Jana Bobošíková, která proslula výrokem: „Já jsem sice laik, ale já bych ty uschlé stromy porazila a odvezla“. Součástí obžaloby byly vůči parku nenávistné projevy starostky Zdeňky Lelkové (není-li to shoda jmen, pak vzhledem k tomu, že zakoupila pozemky v katastru nemovitostí Českých Žlebů, by právě ona na zmenšení či zrušení parku náramně vydělala: doufám, že toto zatím teoretické podezření ze střetu zájmů sama co nejdříve vyvrátí). A konečně lahůdkovou ukázkou farizejství byly i projevy dvou exministrů: Miloše Kužvarta (právě on ve funkci předvedl názorové kotrmelce jako málokdo jiný a právě on pozval před 7 lety na Šumavu mezinárodního arbitra, Světový svaz pro ochranu přírody, podle jehož verdiktu současné vedení postupuje) a Františka Bendy. Ten se dokonce nestyděl dovolávat se zesnulého ministra Ivana Dejmala a zaštiťovat se jeho autoritou (proti čemuž byl z auditoria vznesen a potleskem odměněn oprávněný protest). Přitom tentýž Benda, když byl ve funkci, tvrdil: „Já jsem před 10 lety, kdy jsem pracoval v Ústavu krajinné ekologie, nikdy neslyšel jméno pana Dejmala stejně jako ing. Vavrouška. V té době možná ani tito pánové nevěděli, co to ekologie je“ (MfD 9.3.1995). Dnes, když se nemůže bránit, je mu Dejmal dobrý...<br /> <br /> Ani inscenovaný soudní tribunál, ve který se nakonec změnila vcelku příjemná a užitečná debatní procházka asi tří stovek lidí Trojmezím, nemohla nic změnit na základní skutečnosti: bitvu u Plešného jezera Miloš Zeman prohrál na celé čáře.</div>

Admin