http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Vr%C3%A1tit_Tatr%C3%A1m_tv%C3%A1%C5%99 2026-05-14T22:25:39Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Vr%C3%A1tit_Tatr%C3%A1m_tv%C3%A1%C5%99&diff=98327&oldid=prev 2015-09-13T10:29:13Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Vrátit Tatrám tvář |Author=Robert Mikoláš |Date=2005-12-05 |Source=Respekt |Genre=tisk |Respondent= }} Nejmenší evropské…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Vrátit Tatrám tvář<br /> |Author=Robert Mikoláš<br /> |Date=2005-12-05<br /> |Source=Respekt<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Nejmenší evropské velehory rok po katastrofě<br /> <br /> Shlížím ze Starého Smokovce dolů k Popradu. Tisíce světel blikají do noci. Svit, Matejovce, Štrba a samozřejmě Poprad. Obce pod nejvyššími slovenskými horami viditelně ozařují široké okolí, nic romantického na tom ale není. Připomíná to pohled ze zámku Jezeří v Krušných horách do povrchových hnědouhelných dolů. Žárovky na velkorypadlech a dopravnících, lustry v podtatranských domácnostech. Ale ještě loni na podzim by takový pohled možný nebyl.<br /> <br /> Do osudného listopadového dne roku 2004 bylo všech patnáct částí města Vysoké Tatry schováno v převážně smrkových lesích. Automobily a autobusy s návštěvníky kousek nad Popradem „zmizely“ v zelených tunelech, pasažéři typické električky si ve směru na Štrbské pleso či do Tatranské Lomnice připadali jako v říši Krále železnic. Teď si kupují jízdenky do Apokalypsy.<br /> <br /> Nechat to jako dnes<br /> <br /> „Vysoké Tatry vypadají jako rok po kalamitě. Jsou smutné. A protože se ta obrovská zničená plocha nachází vedle Cesty svobody, vnímají to lidé velmi intenzivně,“ říká ředitel Správy ochrany přírody Tatranského národního parku Tomáš Vančura. 75 % popadaných stromů už bylo odklizeno, zůstaly jen kořeny. K nebi trčí tisíce pahýlů, jeden vedle druhého. „Stráně vypadají jako nahé,“ dodává ředitel Vančura.<br /> <br /> „Byl to zásah z vyšších míst,“ myslí si 85letá Rosálie Bekešová ze Ždiaru, obce pod Belianskými Tatrami. Řádění přírodního živlu zůstal Ždiar, stejně jako celá tato východní část Tater, ušetřen. O „dani přírodě“ ovšem mluví i obyvatelé nejvíce zasažených částí. „Chovali jsme se tu více než macešsky,“ je přesvědčena paní Adriana ze Starého Smokovce. Vinu mají i lesníci. Oblast zničených lesů totiž nespadala do nejvzácnějších a klidových částí TANAP. Od samého počátku byla určena k rekreaci.<br /> <br /> Krutá pravda o stavu Vysokých Tater proto vyplula po „zásahu z vyšších míst“ jasně na povrch. Včetně necitlivých zásahů mocipánů bývalého režimu, panelákových hotelů, velkokapacitních jídelen a ubytoven pro odboráře, soch oslavujících „nového“ člověka. Na holých pláních tak nyní vyčnívají mnohé stavby, které do Vysokých Tater vůbec nepatří a které smrkový porost dlouhá léta zakrýval. K největším zrůdnostem patří nedokončený komunistický palác ve Starém Smokovci, kde se měl konat sjezd strany. Mezi neoklasicistními a secesními památkami Quida Hoepfnera a Gedeona Majunkeho vypadá jako stavba z vesmíru. Pochopitelně dodnes nevyužitá.<br /> <br /> Osady ve Vysokých Tatrách včetně Smokovce vznikaly u minerálních pramenů a na lázeňství by se opět měly zaměřit. Některé vily a hotely z přelomu 19. a 20. století zejí prázdnotou, jejich rekonstrukce by určitě vrátila tatranským střediskům jejich ducha. Velké finanční skupiny, zejména J/T, která chce do projektu rekonstrukce investovat dvě miliardy slovenských korun, však ucítily šanci. A stejně tak i podnikatelé z oblasti cestovního ruchu: „Krátce po katastrofě jsme měli slzy v očích, po vystřízlivění jsme si ale uvědomili velkou příležitost pro zvýraznění jména Slovenska, pro oživení cestovního ruchu, který tu upadal,“ myslí si Miroslav Mikloš, ředitel hotelu Grand ve Starém Smokovci. O ochráncích přírody mluví jako o „ekoteroristech“ bránících rozvoji turismu. Uvědomuje si, že z Vysokých Tater se nikdy nestane středisko srovnatelné se Sestriere v Itálii či Chamonix ve Francii, přesto by si dovedl představit prodloužení dosavadních sjezdovek. Rozhodně by ale chtěl vybudovat zázemí pro hosty. Chybí totiž večerní vyžití a ve chvíli, kdy se tatranská střediska ponoří do tmy, vypadají jako mrtvá. Žádný bowling, žádná kasina, žádný noční život.<br /> <br /> Starosta Vysokých Tater Ján Mokoš nahlas říká, že sjezdovky by měly zůstat v současné podobě, a to jak ve Smokovci, tak i na Štrbském plese a v Tatranské Lomnici. Lobbistický tlak je ovšem velký a promítl se i do tzv. Studie udržitelného rozvoje Vysokých Tater. Například snaha města postavit 150 nových rodinných domů je ale pro TANAP nepřijatelná.<br /> <br /> Ti, kteří jen štvou<br /> <br /> Rok od kalamity tedy bitva o budoucnost Vysokých Tater pokračuje a svědčí o tom i nynější titulky ve slovenských médiích: „Tatry, jaké už nebudou. Nad Tatrami se blýská. Varuji.“ Naštěstí stále všem těmto aktivitám svítí červená, maximálně oranžová. A to i díky občanských sdružením, kterým není osud velehor lhostejný. I když premiér Mikuláš Dzurinda označil nevládní organizace za „ty, které jen provokují a štvou“.<br /> <br /> Zelená však celých dvanáct měsíců svítí těžařům a prodejcům dřeva. Každodenně vyjíždějí z Popradu plně naložené vlaky té nejkvalitnější suroviny. Nekončí ale ve slovenských dřevozpracujících závodech či nábytkárnách, jak by se předpokládalo a jak velí i selský rozum. Jako polotovar míří do zahraničí, zejména do Itálie. „Někdo si neuvěřitelně mastí kapsu,“ jsou o korupci přesvědčeni obyvatelé Vysokých Tater. Připomíná to dobu nedávno minulou, kdy se vytěžené dřevo z Čech levně vyváželo do Rakouska a zpět se dovážel drahý nábytek.<br /> <br /> Hlavní otázkou nyní je, jak vrátit Vysokým Tatrám jejich tvář. Určitě ne stavbou nových moderních zařízení. Stejného názoru je i ředitel Tomáš Vančura, který nesouhlasí s budováním lyžařského střediska srovnatelného s těmi alpskými. „Proč chtějí Tatranci nabízet zahraničním návštěvníkům Tatry jako lyžařské středisko, Tatry jako středisko cestovního ruchu? Vždyť takových jsou desítky a stovky a většina z nich na lepší úrovni,“ diví se.<br /> <br /> Tatry by měly lákat něčím úplně jiným. Návratem k lázeňství a divokou nedotčenou přírodou. Umělých zábavních parků jsou západní turisté přesyceni, čím dál více je láká původní architektura i panenská krajina a z toho by měly Vysoké Tatry vycházet. „Nejmenší velehory v Evropě. Poslední tiché místo na starém kontinentu,“ takové slogany by podle Vančury měly charakterizovat Vysoké Tatry a lákat zájemce.<br /> <br /> Jejich symbolem je už po staletí medvěd hnědý. V současnosti jich ve Vysokých Tatrách žije kolem padesáti kusů, hlavně v Tiché a Koprové dolině, kde se největší slovenská volně žijící šelma nejčastěji rozmnožuje. Právě tam se ale krátce po loňské kalamitě vrhli lesníci a v jedné z nejcennějších lokalit začali těžit dřevo. Na protest proti tomu odešli pracovníci šumavského parku, kteří ve Vysokých Tatrách pomáhali odstraňovat následky přírodní katastrofy.<br /> <br /> Kromě medvěda se ve slovenských velehorách vyskytují i další vzácná zvířata a rostliny. Vlci, rysi a pochopitelně kamzík, který je vyobrazen i v logu TANAP a stejně tak i parku z polské strany Tater. Kamzík tatranský se liší od svých alpských příbuzných tím, že žije jen nad úrovní lesa, ve skalnatých částech. Při horských túrách, třeba na Tériho chatu v Malé Studené dolině, na ně opět narazíte. Počet kusů tohoto donedávna ohroženého druhu se totiž konečně zvyšuje.<br /> <br /> Uvidíme za sto let<br /> <br /> A co dál? Jak vysvětluje Tomáš Vančura z TANAP, je potřeba jasně vymezit zóny A, do kterých člověk nebude vůbec zasahovat, a v těch dalších zalesňovat, aspoň 15 let. Problémem zůstává, jakými dřevinami. Určitě se budou vysazovat i listnaté stromy, je ovšem jasné, že v některých místech budou opět jen smrky.<br /> <br /> Odpověď na otázku, jestli je jehličnan vhodnější než listnatý nebo smíšený les, nezná nikdo. Podle lesníků je nutný experiment, Tomáš Vančura na to odpovídá, že konečný „rozsudek“ o správném řešení vydá až příroda sama. Za sto let se prý sejde „zvířecí parlament“ spolu s lesníky, ochranáři a ekonomy a na něm se porovnají výsledky v „divoké“ zóně, kde k žádné regulaci nedošlo, se stavem lesa v místech umělých zásahů.</div>

Admin