http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?action=history&feed=atom&title=Z_hradu_krut%C3%A9ho_kn%C3%AD%C5%BEete_zbylo_pouze_kamenn%C3%A9_mo%C5%99e 2026-05-17T09:17:49Z Historie editací této stránky MediaWiki 1.24.2 http://sumava-corpus.narra.eu/index.php?title=Z_hradu_krut%C3%A9ho_kn%C3%AD%C5%BEete_zbylo_pouze_kamenn%C3%A9_mo%C5%99e&diff=99954&oldid=prev 2015-09-13T10:37:15Z

<p>Založena nová stránka s textem „{{MediaBankArticle |Title=Z hradu krutého knížete zbylo pouze kamenné moře |Author=Prachatický deník |Date=2010-06-13 |Source=Prachatický deník |G…“</p> <p><b>Nová stránka</b></p><div>{{MediaBankArticle<br /> |Title=Z hradu krutého knížete zbylo pouze kamenné moře<br /> |Author=Prachatický deník<br /> |Date=2010-06-13<br /> |Source=Prachatický deník<br /> |Genre=tisk<br /> |Respondent=<br /> }}<br /> Plešné jezero – Ten, kdo se vydal k Plešnému jezeru, nemohl přehlédnout ohromné množství kamene, které zde vytváří jakési zkamenělé moře, sahající dobrých sto padesát metrů pod jezero.<br /> <br /> Však se také tomuto jezeru dříve říkalo jezero Balvanité. Vědci sice jeho původ i přítomnost balvanů svádějí na ledovec, ale ten, kdo zná dějiny Šumavy, ví své.<br /> <br /> Kdysi dávno, v dobách, kdy i ty nejstarší a nejmohutnější šumavské smrky byly jen semínkem v právě zrající šišce, žil dole v kraji neskutečně zlý a krutý kníže. Jeho řádění neunikla žádná živá duše a kdo neutekl, skončil ve sklepení, odkud se již nikdy nevrátil.<br /> <br /> Když už nebylo komu by krutovládce panoval, nechal si vystavět na hoře rozlehlý hrad. A že trpěl i velikášstvím, vybral si pro hrad ten nejvyšší kopec na české straně Šumavy – Plechý.<br /> <br /> Mohlo by se zdát, že na vrcholu Plechého, od kraje odděleného nejenom výškou, ale i neprostupným pralesem, bude od knížete klid. Jenže i sem čas od času zabloudil nějaký ten pocestný, zlatokop, či lovec, který se přilákán světlem z hradních oken, stal posléze obětí krvavých hrátek knížete.<br /> <br /> Ten jej nejprve vřele přijal a s vlídným úsměvem pozval dál. Pohostil a nešetřil na jídle ani na dobrém pití. Po večeři však zatáhl za lano ukryté pod knížecím stolcem. Pod hostem se otevřela hlubina a za hrozivého smíchu se nešťastník propadl do útrob hory. Avšak žádná hora ani strom nerostou do nebe a jednoho dne narazil kníže na sobě rovného, ba dokonce ještě daleko hroznějšího pána.<br /> <br /> Zlo se srazilo se zlem. Jednoho večera kdosi zabouchal na hradní bránu, kterou si onen neznámý hned bez pozvání otevřel. Do hradu vstoupil poutník, v podivném rozervaném hávu, a přestože vypadal jako trhan, vyzařovalo z něj cosi podivného. Jakýsi znervozňujíci klid a jistota. Kníže sice vycítil, že asi není vše tak úplně v pořádku, nicméně toho nedbal a chystal pro návštěvu svoji krutou hostinu.<br /> <br /> Zdvořile usadil poutníka ke stolu a dokonce mu sám přinesl pečínku s lahodným vínem. Posadil se na svůj stolec a pozoroval strávníka. Když poutník spolkl poslední sousto a pohár vyprázdnil do dna, s poděkováním vzhlédl k hostiteli. Ten se místo odpovědi zašklebil, zatáhl za provaz a pod stolem se rozprostřela propast.<br /> <br /> Jenže poutník seděl dál na své židli, která zůstal viset nad bezednou dírou.<br /> <br /> Zasmál se tak, že i krutému knížeti ztuhla v krev v žilách a pomalým krokem se vydal k proradnému hostiteli, který poznal, že se střetl se samotným ďáblem. Ďábel knížete popadl, roztrhl jej v půli a znetvořeným tělem mrštil do hlubiny.<br /> <br /> Avšak ani tím náš příběh nekončí. Rukama i nohama se rohatý opřel do stěn hradu a všecek jej do poslední stěny rozvrátil.<br /> <br /> S ohromným duněním se z Plechého dolů valily kameny, až se zarazily o hradbu lesa, kde vytvořily kamenné moře, jediného svědka těch zlých událostí.<br /> <br /> I když ne tak úplně jediného, protože, kdo pátral ve starých knihách ví, že jezero, které zbylo z oné hlubiny pod hradem, je dodnes bezedné.</div>

Admin