Obnova Vysokých Tater: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 10. 2015, 15:25

Radiožurnál, Radiofórum

Životní prostředí a ekologie

Ivan Hoffman, moderátor

• Posloucháte Český rozhlas 1 Radiožurnál, začíná Radiofórum, kterým vás dnes bude provázet Ivan Hoffman. Před týdnem zažily Vysoké Tatry větrnou smršť, které padla za oběť polovina lesů odhadem. Jak reagovat na kalamitu takového rozsahu, je otázka, na kterou budou hledat odpověď účastníci dnešní debaty. Ve studiu se mnou sedí profesor Josef Gross, bývalý děkan, dnes vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity. Přeji vám hezký den.

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Dobrý večer.

Ivan Hoffman, moderátor

• A další dva hosté jsou na telefonech. Nejprve zdravím Leoše Košťála, který je lesníkem v Beskydech. Zdravím vás.

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• Dobrej den.

Ivan Hoffman, moderátor

• No, a na druhém telefonu na Slovensku by měl být Juraj Lukáč, který je šéfem sdružení ochránců lesů VLK.

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• Dobrý večer, na Slovensku je už večer.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ano, takže zdravím. Logicky se nabízí začít diskusi od lesa, ale dnes se objevila v agenturním zpravodajství informace, že tatranští podnikatelé by na místě zničených lesů rádi budovali nové sjezdovky, lyžařské vleky a turistická centra. Poznamenávám, že k tomu šéf Správy Tatranského národního parku řekl, že to je pokus o zneužití situace, nicméně ptám se, co si o tom myslíte vy? A nejprve teda dávám slovo na Slovensko Juraji Lukáčovi.

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• No, pamětníkům bylo od začátku jasné, že tady nepůjde až tak velmi o přírodu, ale především o peníze. Příroda a zvířata a rostliny peníze nepotřebují, za těch sto padesát milionů let, to tady v těch lesích spolu žili, si vytvořili životaschopnou strategii přežívání bez peněz. To, co včera prohlásil vládní výbor na obranu a rozvoj Tater v čele s naším premiérem Mikulášem Dzurindou, mě osobně, ale i ostatní, kterým leží osud Tater na srdci, úplně šokovalo, protože prohlásil, že hlavním úkolem výboru na obnovu a rozvoj Tater bude změna územního plánu Tater, že je potřeba zpřístupni občanům území, která podlehla kalamitě, komerčnímu využití a je potřeba zpřístupnit občanům toto území na uspokojování jejich turistických a sportovních potřeb. Dokonce...

Ivan Hoffman, moderátor

• To znamená, že to je daleko vážnější, než jsem se domníval z té zprávy tady v agentuře.

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• Dokonce na tiskové konferenci včera prohlásil, že, cituji, „beton není nepřítel člověka, pokud se s ním nakládá efektivně.“

Ivan Hoffman, moderátor

• Tak tolik Juraj Lukáč. Já se teď zeptám proti mně sedícího Josefa Grosse, co on na to říká, že prostě místo toho, aby se mluvilo o lese, tak najednou se mluví o sjezdovce. Překvapuje vás to?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Mě to překvapuje. Já si myslím, že to, co je pro každého lesníka jasné, je v první řadě zpracovat tuto kalamitu, aby nedošlo ještě k dalším a větším škodám. A to není nutno slovenským lesníkům říkat, to oni vědí samozřejmě, čili zpracovat, zpracovat kalamitu je první úkol.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ptám se ještě, ptám se ještě našeho posledního hosta na telefonu Leoše Košťála. Opět první otázka, co na to říkáte, na takovouto zprávu?

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• Překvapen teda rozhodně nejsem, protože ty tlaky jsou vždycky a všude, nicméně celou dobu se snažím prosazovat a má zkušenost říká, že nové areály, sjezdovky a podobně by se měly budovat na základě nějakého dlouhodobého působení dopadu tohohle záměru na krajinu, na životní prostředí místních obyvatel a tak dále, čili v souladu s nějakou územně plánovací dokumentací. A využívat kalamitu mi přijde dost neetické, to by v podstatě i armáda mohla říct, že když už tam má tak úžasný terén, tak že by tam vlastně byl úžasnej tankodrom, že jo.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ano, rozumím. Tak moje otázka zásadní asi je, jaké scénáře řešení takto rozsáhlé devastace lesů podle vás připadají v úvahu, k jakým řešením se přikláníte a proč? Já nejprve poprosím profesora Josefa Grosse.

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já se domnívám, že v první řadě je nutno zlikvidovat kalamitu tak, aby se neobjevila, to je větrná kalamita, aby se neobjevila kůrovcová kalamita. No, a potom řešení jenom lesnické, znovu zalesnit, prosím vás, jinými, jinou sestavou dřevin, ne, abychom se vraceli původně jenom k monokulturám smrkovým, ale měli bychom tam přidat ještě buk, případně javor. A hlavně využít domácí autochtonní provenience smrku, které tam, které jsou v Tatrách k dispozici. Čili znova říkám, zalesnit znova celou plochu, já bych dokonce řekl, ještě radši o něco víc, než kolik tam toho lesa bylo dneska.

Ivan Hoffman, moderátor

• Říká Josef Gross. Teď se ptám lesníka Leoše Košťála.

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• Já to vidím trošičku jinak. Já bych přece jenom nechal větší prostor těm přírodním silám, které dokážou tu situaci řešit daleko efektivněji než člověk a samozřejmě s výraznějšími náklady a hlavně s větším efektem pro budoucnost. Viděl bych ten přístup jako diferencovaný, každopádně bych se snažil jádrové zóny v parku tím, že park ještě nemá schválenou zonaci, tak třeba rezervace a ty navržené první, druhé zóny vyjmout z jakýchkoliv zásahů. V těch ostatních plochách bych se snažil nějakým způsobem, řekněme, vytěžit část té hmoty, ale každopádně dělat vše pro to, aby nevznikla holina, která by ve svých důsledcích vedla k snížení biodiverzity, to znamená odclonění té plochy, puštění světla, spálení povrchové vrstvy humusu, zničení veškerých hub a těch mikroorganismů, které dneska ten les dělají lesem, protože les nejsou pouze ty stromy, tak to si myslím, že by byla daleko větší chyba, než kdyby se to všechno ponechalo jako na místě, ale některé plochy bych teda jako vnímal tak, že část hmoty je možno, řekněme, vyklidit, ale každopádně bych ponechával stojící pahýly. Nebál bych se kůrovcové kalamity, protože tyto lesy vesměs dle mých informací byly v minulosti, jak bych to řekl, řádně lesnicky obhospodařovány, to znamená, byly dělány nahodilé těžby a kůrovec byl likvidován, čili ten kůrovcový základ dneska je tam velice nízký a na tak rozsáhlou kalamitu rozhodně nestačí.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobře.

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• A v době, než se namnoží ten brouk, tak ty stromy zaschnou a už nebudou potenciálním zdrojem dalšího množení.

Ivan Hoffman, moderátor

• Tak to říká LeoKošťál. Teď ještě do třetice poprosím o názor Juraje Lukáče, to znamená, ptám se, jaké scénáře řešení přicházejí v úvahu a k čemu se přiklání?

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• No, já samozřejmě celkem logicky nemohu souhlasit s panem profesorem Grossem, protože si musíme uvědomit, že mluvíme ne o hospodářském lese, kde by ten scénář, který popsal, byl celkem logický, ale mluvíme o národním parku a mluvíme o národním parku, který je výstavou Slovenska. Takže my tu navrhujeme velmi jasné tři body. Je třeba především okamžitě přijmout zonaci TRNAPu, která je už dávno vypracovaná a schválená, aby se vyjasnily právnické problémy, které tu dodnes byly. A za druhé, určitě nedoporučujeme a nechceme, aby se velkoplošně na celém území Tatranského národního parku používaly pesticidy, které nejsou moc vhodné, insekticidy, které se tu používají, jsou takzvané endokrinní disruktury a ovlivňují hormonální systém i cílových organismů, které tady žijí. A za třetí, určitě si myslíme, že minimálně třicet, čtyřicet procent té dřevinné hmoty, která je na zemi, by bylo vhodné právě proto, že je to národní park, nechat tak a uvolnit prostor přirozené obnově lesa, aby příroda měla šanci ukázat, že to udělá lépe než lidé, protože to si právě myslíme.

Ivan Hoffman, moderátor

• Tak to je Juraj Lukáč. Pane profesore, já se vás zeptám, tato katastrofa určitě není ojedinělá, určitě byly i podobné v minulosti. Umíme říct, jaký měly průběh a co se dělo pak?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já zůstanu u katastrofy, která je asi všem posluchačům v České republice známá, kterou dobře popsal spisovatel Klostermann, na Šumavě, kdy v roce osmnáct set šedesát osm až sedmdesát osm tam padla velká, velká kalamita a je popsána v těch známých románech V ráji šumavském a Ze života lesních samot. A já bych tam jenom chtěl říct, že vítr tenkrát shodil se sněhem asi objem pět set čtyřicet dva tisíc kubíků dřeva. A následná kůrovcová kalamita, protože tenkrát neuměli to zpracovat tak rychle a nebyly ani dostatečné pracovní síly, následná kůrovcová kalamita byla dvojnásobná, milion sedmdesát čtyři tisíc kubíků. Já ještě bych k tomu jenom chtěl říct, uvědomme si, že škoda, nebo způsobené škody činí asi tři miliony kubíků lesa, kubíků dřeva, celá oblast je široká tři až pět kilometrů a dlouhá padesát tři kilometrů. Je to obrovská oblast, kterou není možno tam ponechat dříví bez nějakého zásahu, protože kůrovec se tam velice rychle namnoží. Je to větrná kalamita, čili stromy jsou vyvrácené, ony jsou částečně přichyceny k zemi a budou teda žít, i když budou oslabeny, tak to jsem jenom chtěl dodat k tomu.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobře, to říká profesor Gross. Já se teď obracím na Juraje Lukáče. Já jsem zaznamenal v médiích váš postřeh, že vichřice zničila, a teď cituji, „nepřirozené smrkové lesy, zatímco v nejcennějších lesích kategorie A byly škody minimální a prostě zůstaly zachovány.“ No, já se vám přiznám jako laik, že mne nikdy nenapadlo rozlišovat v Tatrách přirozený a nepřirozený les. A právě ty smrky mi připadaly pro Tatry typické. To znamená, v čem je, anebo přesněji byl, protože už tam nejsou, podle vás problém?

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• No, já tedy uvedu několik čísel. Ta navrhovaná zóna A Tatranského národního parku má rozlohu dvacet pět tisíc hektarů a spadlo čtyři sta devadesát hektarů, to znamená dvě procenta. Devadesát osm procent lesa, který má víceméně přirozený charakter, zůstalo stát, devadesát osm procent, kdežto těch poškozených dvanáct a půl tisíce hektarů, co představuje ne tři, ale vypadá, že dva miliony kubíků, je prakticky jen okolo té Cesty Svobody, kterou turisté, kteří chodí do Tater, znají a je to v takzvané zóně C. A rozdíl mezi těmi lesy je velmi jasný a lidi, kteří chodí do lesa, to i mohou dobře vidět. Nyní spadla jednověká čtyřiceti až osmdesátiletá smrčina, která tam byla vysazena na těchto plochách po těžbě v třicátých letech za první republiky. A ty lesy, které zůstaly stát, těch devadesát osm procent, jsou staré lesy, mnoho z nich je starších než dvě stě let a na východní a západní části Tater mají příměs buku, jedle a v této oblasti podstatně víc borovice, jeřáby a nějaké další listnáče.

Ivan Hoffman, moderátor

• A tyto přirozené lesy jsou teda, dá se říct, odolnější tomu vichru. Rozumím tomu správně?

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• No, jsou podstatně odolnější, protože měření naznačují, že smrky, které vyrostly v takovéto smrkové monokultuře, která byla nyní polámaná, mají šest až osmkrát menší pevnost toho dřevěného vlákna. Já bych chtěl připomenout, že velká část těch smrků nebyla vyvrácena s kořeny, ale byla zlomená jako zápalky právě proto, že ty smrky mají podstatně menší pevnost toho vlákna.

Ivan Hoffman, moderátor

• Teď se obracím na Leoše Košťála. Já jsem o vás slyšel říct, že jste autorem originální metody nošení dřeva do lesa, což není myšleno jako metafora, protože to souvisí se sadbou, tak vás nejprve poprosím říct, o co se jedná, a potom slyšet váš názor, co by se mělo v Tatrách sázet, jak a kde.

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• No, tak tahle ta metoda je v podstatě okoukaná od toho, co příroda předvádí v těch přirozených smrčinách, kdy mnohé porosty se obnovují zejména na padlém dřevě, které je nějakým způsobem už zetlelé a narušené. Tenhle ten, nebo tahle ta strategie obnovy smrku přináší těm jedincům tu výhodu, že jsou chráněni před bořením, protože vlastně vyklíčí na padlém kmeni, to znamená, kus nad zemí, mají zajištěnu vláhu i po nejsušší období během letního období. Daleko dříve kolem těchto kmenů odtává sníh tím, že ta kláda je prostě tmavá, tak je daleko teplejší, takže prostě zaručuje větší prosperitu. A skutečně když se člověk podívá na ty původní smrčiny, tak vidí, že ty stromy jsou v řadách, vznikly prostě na padlých kmenech. Takže ta metoda je jenom o tom, že nějakým způsobem se přenesla do technologie, která je člověkem použitelná. Tahle ta technologie samozřejmě by se v Tatrách použít dala, ale jenom v místech, které tomu odpovídají, to znamená v těch vyšších nadmořských výškách, a hlavně tam, kde dojde k, jak bych to řekl, rozložení těch kmenů, které dneska leží, ale to bude nějakej rok trvat. Do té doby by bylo velice výhodné, kdyby se člověk postaral, nebo napomohl vzniku toho přípravného lesa, ať už výsevem přípravných dřevin, jeřábu, já nevím, břízy a podobně, které prostě tu plochu zakryjí tak, aby nedošlo právě k tomu oslunění, a které by urychlily i rozklad té padlé hmoty. Právě, že vytížení té hmoty znemožní tu přirozenou obnovu těch smrků z těch zbytků, které se okolo vyskytují.

Ivan Hoffman, moderátor

• Zeptám se ještě Juraje Lukáče, co podle něho by se mělo v Tatrách sázet, jak a kde?

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• No, to je právě to, co kritizujeme na standardních lesnických postupech, protože přirozená obnova není o tom, že víme, že před sto lety udělali chybu proto, že vysadili smrky, a teď my jsme moudřejší a víme, že je třeba vysadit buk, jedli a ten smrk méně, protože přírodní prostředí se mění, mění se teplota, vlhkost a za sto let bude zase jiná než je nyní. My bychom velmi rádi nepředepisovali složení dřevin, které je třeba vysadit, ale nechali v co největší míře, ať ta semena, ať ty malé stromečky vysadí příroda, aspoň, řekněme, na těch třiceti, čtyřiceti procentech, aby se to nechalo volně na přírodu, aby ve stínu těch padnutých kmenů došlo k přirozenému výsevu semen z okolních stromů, aby tam časem přinesly různé organismy, zvířata a tak dále.

Ivan Hoffman, moderátor

• Já se teď zeptám profesora Grosse. Jak dlouho by takový proces podle vás trval?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já ještě se vrátím k předcházejícímu rozhovoru s panem Lukáčem. Já jsem, s vámi souhlasím, že je nutno, aby se tam, začali jsme se blížit přirozenému podílu složení dřevin, ale jestli tam ta plocha, a já tu mám před sebou několik fotografií, jak vypadá, jak ta plocha vypadá, kde nejsou žádné jiné stromy, nebo bývaly jiné stromy než smrky, takže jestli tam chceme dostat buk, jestli tam chceme dostat jeřáb, tak musíme to semeno tam dopravit, protože to bukové semeno nelétá jako třeba smrkové, čili abychom tam dostali tyto dřeviny, tak je tam musíme lidskou silou dodat. Pak je lepší tam udělat, dát tam přímo sazenice, které vypěstujeme někde ve školkách a vysadíme je tam a vytvoříme tu kostru, o kterou nám jde, toho přirozeného podílu. Já si ještě dovolím jenom říct, jak vypadá situace v dřevinách v České republice a jak vypadá přirozená složení. V České republice dneska máme pětapadesát procent smrku, ale v přirozeném složení by v rámci celé republiky bylo jenom jedenáct procent. Když to vezmu za celé jehličnany, tak dneska máme zhruba osmdesát procent jehličnatých dřevin, ale v přirozeném podílu by jich mělo být třicet čtyři. No, a do sto procent dopočítáno je to všechno na listnáčích. Čili listnáče bychom měli mít dvě třetiny, to je přirozený podíl, a ne, jako máme dneska, zhruba jednu pětinu.

Ivan Hoffman, moderátor

• A to znamená, že i tady je prostě deficit těch ostatních druhů dřevin, rozumím tomu dobře?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• U nás v republice je to také a je na to padesátiletej program, jak ten dnešní podíl jehličnatých dřevin, zejména smrku, snížit a přeměnit to na jehličnan.

Ivan Hoffman, moderátor

• Já se dostávám, než dáme slovo našim posluchačům a jejich otázkám, tak ještě se obracím na vás s jednou otázkou a ta je asi zásadní. Tady vyplývá z toho, co bylo řečeno, že je potřeba rozhodnout, v čem se má angažovat člověk a co je lepší ponechat na přírodu, protože asi jenom příroda, anebo jenom člověk, to asi by nedopadlo dobře. Tak já nejprve se zeptám Leoše Košťála, jak vidí ten poměr lidské aktivity a přírodního procesu?

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• Ten poměr se samozřejmě velice těžko stanoví, když člověk přesně neví, kolik procent kterého území bylo zasaženo, nicméně tak, jak bylo řečeno, těch třicet, čtyřicet procent ponechání přírodnímu působení si myslím, že je číslo jako reálné, které by mohlo být lesníky tolerováno.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobře, ještě zeptám Juraje Lukáče, stejná otázka. V čem se má angažovat a co nechat na přírodu? Já vím, že vy řeknete, že všechno nechat na přírodu asi. To asi ne.

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• Nejsme až takoví extremisti samozřejmě. Ta kalamita zasáhla vlastně velmi hustě obývanou část té centrální části Vysokých Tater a první, kde by se mělo likvidovat skutečně lesnickými klasickými způsoby, je okolo těch sanatorií, okolo hotelů, u komunikačních linek, dopravních cest a tak dále. Tam je práce možná na více než rok a tam by se mohla vysadit podle všech těch dobrých lesnických zásad a podle jejich dobrého vědomí a svědomí, ale právě ty vzdálenější části bych ponechal tak. Já bych ještě se vrátil k těm stromům. V té centrální části buk skoro nerostl, takže není problém s tím, že semeno nelétá, ale naopak tam rostla jedle, které semeno létá, a jeřáb stačí, aby tam nyní byl, který roznášejí ptáci, takže s tím přirozeným vsazením nevidím problém.

Ivan Hoffman, moderátor

• Já v této části se loučím s dvěma našimi hosty, kteří jsou na telefonech. Jsem velmi rád, že jsme mohli být s nimi telefonicky spojeni, takže přeji hezký večer do Beskyd Leoši Košťálovi a na Slovensko Juraju Lukáčovi.

Leo Košťál, lesník, Beskydy

• Na shledanou.

Juraj Lukáč, předseda sdružení ochránců lesů VLK

• Na shledanou v Tatrách.

Ivan Hoffman, moderátor

• No, ano, na shledanou v Tatrách, to byla poslední slova Juraje Lukáče. To asi je potřeba častěji říkat, protože teď se obracím na Josefa Grosse, zřejmě hodně lidí bude teď na rozpacích, jestli jít do Tater, když mají před sebou obrázky, jaké vidím u vás na stole.

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já se domnívám, že do Tater se má jezdit vždycky. Jsou to nádherné hory a i to, že tam budeme jezdit, bude pomoc Tatrám.

Ivan Hoffman, moderátor

• Těm horám. Naši posluchači, kteří poslouchají tuto debatu, se můžou s dotazy na hosta, který zde sedí ve studiu, obracet ne telefonní čísla 221552155, anebo na telefonní číslo 221552255. Tak tady je Český rozhlas 1 Radiožurnál, posloucháte Radiofórum o kalamitě v Tatrách. Hostem ve studiu je profesor Josef Gross z České zemědělské univerzity. No, a nasloucháme prvnímu posluchači a jeho dotazu.

posluchač

• Dobrý večer, Štyrch, Liberec. Prosím vás, chtěl bych se pozeptat, jestli je možno pomoct Tatrám tím, že si třeba člověk na zahradě vysadí, dejme tomu, já nevím, stovku sazenic buku, dubu, javoru nebo něčeho takovýho, a až to trochu vzroste, protože to je otázka mnoha let, to zalesnění, nějakým způsobem to tam dopravit a zorganizovat výsadbu?

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobrá otázka, děkuju pěkně.

posluchač

• Prosím

Ivan Hoffman, moderátor

• Zdravím dalšího posluchače, který je na lince.

posluchač

• Mikulecký, dobrý večer.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobrý večer.

posluchač

• Já spíš mám takovej dotaz, jestli když hovoříte o tom zalesnění, jestli by nestálo za to zajít se podívat do Muzea Vysokých Tater, které je v Popradu, a podívat se na fotografie a obrázky z Tater z devatenáctého století, a tam skoro žádné zalesnění nebylo. To zalesnění tam bylo prováděno až později a uměle, jestli možná spíš tohle není ta cesta? To je všechno, díky.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ano, rozumím, rozumím. Na telefonu je třetí posluchač. Dobrý den.

posluchačka

• Dobrý den, Krbusická, Praha. Mě nejvíc zaujalo na těch záběrech televize zmatené pobíhání a jejich komentáře o zvěři lesní. Chtěla jsem se zeptat, jaký to bude mít dopad na tuto zvěř. A potom v případě, že by se tam měnily dřeviny, tak jaký to bude mít dopad na to zabydlení zvířaty?

Ivan Hoffman, moderátor

• Děkujeme, dobrá otázka. Ještě vyslechneme další dva posluchače. Prvního v této chvíli. Haló? Už vás slyšíme, ne úplně zřetelně, ale slyšíme.

posluchač

• Dobrý večer, můžu povídat?

Ivan Hoffman, moderátor

• Ano, můžete, můžete se ptát.

posluchač

• Posluchač Jirka, v této chvíli na cestě. Já jenom jsem chtěl říct takovou jednu věc. Já jsem v létě byl v Tatrách a možná taková věc k tomu, co říkali vaši diskutující o tom, že by měli přijet lidi do Tater. Já jsem tam teďka v létě byl a úroveň služeb a ceny mě strašně odradily. Odradily už asi třicet procent turistů, kteří tam jezdili v minulosti. A já bych prostě si myslel, že nejdřív by se měli Slováci zamyslet nad tím, prostě za co, za co vybírají peníze a prostě jaké služby poskytují, protože si myslím, že tam dochází prostě ke strašnýmu předražování. Konkrétní příklad, lanovka na Lomnický štít stojí osm set korun, což je prostě nehoráznost. Takže prostě možná tady to by taky chtělo promyslet prostě, předtím, než jako začneme prostě jezdit do Tater a...

Ivan Hoffman, moderátor

• Rozumím vám, ano, dobře...

posluchač

• ...prostě cpát strašně obrovský peníze prostě za dovolenou, která prostě jako neodpovídá těm věcem. Děkuju moc.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ten standard nesedí, ano, rozumím.

posluchač

• Děkuju.

Ivan Hoffman, moderátor

• Vyslechneme posledního posluchače, dobrý den.

posluchačka

• Haló?

Ivan Hoffman, moderátor

• Ano, slyšíme vás, můžete hovořit.

posluchačka

• Dobrý večer. Prosím vás pěkně, já bych chtěla říct jedno, já, když byl rok čtyřicet devět, jsem měla sedmnáct let, pocházím ze Slovenska a často jsem jezdila do Tater. Ze Svitu byly vidět krásné Vyšné Hágy. Toto v poslední době všechno bylo zarostlé vysokýma stromama, které opravdu musely padnout, protože kdyby ten zásah udělali třeba dříve a větší stromy se trochu likvidovaly, tak možná k takovému velkému polomu nemuselo ani dojít. Opravdu tak, jak ten pán řekl, že před těma sto lety to vypadalo jinak, tak je to opravdu tak, že před padesáti lety to taky vypadalo jinak, nebyly tam ty obrovské vysoké smrky a bylo to krásné i bez tak vysokých stromů, bylo to nádherné.

Ivan Hoffman, moderátor

• Rozumím vám. Dobře, tak děkuju pěkně.

posluchačka

• Ano, dobrou noc.

Ivan Hoffman, moderátor

• Omlouvám se dalším posluchačům, které už teď jejich telefonáty nezvedneme, protože se pokusíme odpovědět s panem profesorem Grossem, respektive on se pokusí odpovědět na ty, které padly. To znamená první otázka, jako lesník co říkáte na takovou iniciativu, že by lidé si nasadili na zahrádce stromy a pak je přinesli sazenice po pár letech?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já jenom, abychom si uvědomili, jakej je to velkej rozsah, kterej bude potřeba. Když budeme vysazovat, prosím vás, jenom příkladem, smrk, tak budeme potřebovat asi čtyři a půl tisíce jedinců na hektar. Když to přepočteme na celou plochu dvanáct tisíc hektarů, tak jsme v obrovských milionech, ale, prosím vás, to jsem řekl smrk. Pokud to budou jiné dřeviny, tak například při vysazování buku se dává dvojnásobnej, osm tisíc asi se dává, čili jsou to...

Ivan Hoffman, moderátor

• Na hektar.

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Na hektar. Čili jsou to velké počty, které by bylo zapotřebí. To je, prosím vás...

Ivan Hoffman, moderátor

• Co říkáte vůbec na takovou iniciativu?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Ty iniciativy jsou dobré, ale bylo by dobře, kdyby se tohohle toho ujmuli školkaři po dohodě s místními lesníky a vysazovali semeno, které bude odpovídat těm podmínkám, ve kterých to je. Ono totiž není možné použít semeno, abych tak řekl, odkudkoliv kamkoliv. Na to jsou přísné regule v České republice a na Slovensku také a potom chce teda používat to semeno, které bude odpovídat podmínkám, do kterých budou ty sazenice, které z něj vyrostou, vysazovány.

Ivan Hoffman, moderátor

• Rozumím. Tak to je současně návod pro všechny, kteří by chtěli tímto způsobem pomáhat, poradit se s lesníkem. V Muzeu Tater existují fotografie z devatenáctého století, kdy Tatry zalesněny nebyly, a náš druhý posluchač se ptá, jestli v podstatě by nebylo přirozené už tam nic nesadit?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já na to můžu odpovědět, že výsadba byla prováděna v třicátých letech minulého století, a o tom, jestli tam budou znova nějaké louky, anebo tam bude les, o tom musí rozhodnout si slovenští lesníci. A prosím vás, a Tatranci, o tom musí rozhodnout sám národní park Tatry.

Ivan Hoffman, moderátor

• Jaký přínos ten les měl pro tu krajinu podle vás?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• No, tak les kryje krajinu, zabraňuje vzniku erozních různých rýh, má vodohospodářské účinky, no, a samozřejmě má i ty rekreační, zdravotně rekreační. A všichni víme, že do lesa chodíme na rekreaci, a tím mám na mysli houby, prakticky všichni. Čili ta funkce toho lesa tam je. Když tam budou louky, tak tam budou jiné, jiné možnosti. Možná, že tam budeme mít lyžařské louky.

Ivan Hoffman, moderátor

• Ta poslední posluchačka říká, že v roce čtyřicet devět ve Svitu viděla Vyšné Hágy, a přišlo jí, že ty stromy, kdyby se prostě kácely, nenechávaly se růst do takové výše, tak že by možná k té katastrofě dneska nedošlo.

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Prosím vás, k tý katastrofě, my jsme o tom nemluvili, ale ten vítr tam dosahoval rychlosti sto sedmdesát kilometrů za hodinu, což je orkán. Žádná dřevina takovejhle vítr nevydrží v celém rozsahu, aby nepopadala.

Ivan Hoffman, moderátor

• To znamená, kdyby byly menší, padly by taky podle vás?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Musíme říct, že v roce čtyřicet devět, budu říkat v roce padesát, je to dvacet let po výsadbě, čili opravdu byly všechny menší, ale ty stromy mají svoji, rostou do určité výšky a není možné je kácet mladé a hned zase nově vysazovat. Musí taky projít celým tím životním cyklem od té výsadby až po to mýtný období do toho zralého věku.

Ivan Hoffman, moderátor

• Jaký dopad ta kalamita mohla mít na lesní zvěř? To je jedna otázka, ale tam je ještě podotázka. V případě, že se změní ty lesy, jejich charakter, tak co na to řeknou zvířata?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Lesní zvěř tomu neřekne nic, ta se velice rychle přizpůsobí.

Ivan Hoffman, moderátor

• Doopravdy?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• A jestli tam budou větší množství listnáče, tak můžu říct, že tam bude víc tý zvěře než míň, lepší krmivovou základnu, abych to řekl takto.

Ivan Hoffman, moderátor

• Na tu poslední otázku my asi těžko odpovíme, nicméně úroveň služeb, ceny, náš posluchač má pocit, že ty Tatry pro toho turistu ani před tím orkánem příliš velký komfort po této stránce nenabízely. Co si o tom myslíte vy?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Já jsem byl v Tatrách nakrátko, asi dva roky to byly, předtím jsem tam byl na delší dobu, budu říkat před deseti lety, byl jsem velice spokojenej, dokonce po rozdělení republiky se ke mně na Slovensku chovali velice, velice příjemně, poskytli mi ubytování v hotelích a ceny byly příjemné, ale musím říct, že loňskou a letošní situaci neznám a těžko se k ní můžu vyjádřit.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobře, tak to jsou dotazy našich posluchačů. Já ještě bych vlastně se rád vrátil, jestli dovolíte, k jednomu prvku, který v té debatě stále tím celým prolínal. Zeptal bych se vás, jestli tatranské lesy tak, jak jsme je znali ještě před tím orkánem, byly spontánním dílem přírody podle vás, anebo výmyslem člověka?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Když si řekneme to, co jsme říkali, že byly vysazovány v třicátých letech minulého století, tak...

Ivan Hoffman, moderátor

• Ale asi ne všechno, že?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Všechno asi ne, ale většina určitě byla vysazena, tak si myslím, že je to dílo člověka, ale jsou tam určitě místa, a to jsou ty, kterým říkáme, kde mají, přirozená skladba je tam, což je trošku jiná, už to není smrková monokultura, ale jsou tam ostatní dřeviny a pan Lukáč nám to vyjmenoval, takže tam ty původní, původní skladba byla, asi nebyla na celé ploše, když se většina vysazovala v těch třicátých letech.

Ivan Hoffman, moderátor

• Co by stálo dneska na těch místech, která byla nově osazena v těch třicátých letech, kdyby se neudělalo nic? Co by tam vyrostlo dneska?

Josef Gross, vedoucí katedry lesní těžby České zemědělské univerzity

• Budu říkat, že tam bude stávající dřeviny částečně zlikvidovaný, něco tam zůstane, tak se tam tou postupnou sukcesí ten les začne znova vytvářet, ovšem nebude to trvat dvacet, padesát let, možná ani sto let, ale bude to trvat podstatně déle, ale ten les, když na něj člověk nebude na něj, ho likvidovat, tak ten les tam znovu vyroste. To poslední stadium, kde se příroda pohybuje, je vždycky les.

Ivan Hoffman, moderátor

• Dobře, tak já děkuju velice pěkně Josef Grossovi, profesorovi Josefu Grossovi, vedoucímu katedry lesní těžby z fakulty České zemědělské univerzity. Připomínám, že na telefonu byli s námi ve spojení LeoKošťál, lesník z Beskyd, a Juraj Lukáč, šéf sdružení ochránců lesů VLK. Příjemný poslech dalších pořadů Radiožurnálu vám od mikrofonu přeje Ivan Hoffman.