Otázka Týdeníku pro Radovana Holuba: Porovnání verzí
m (Michal Horejsi přesunul stránku Otázka Týdeníku pro: na Otázka Týdeníku pro Radovana Holuba bez založení přesměrování) |
|||
Řádka 1: | Řádka 1: | ||
{{MediaBankArticle | {{MediaBankArticle | ||
− | |Title=Otázka Týdeníku pro | + | |Title=Otázka Týdeníku pro Radovana Holuba |
|Author=bro | |Author=bro | ||
|Date=2004-12-08 | |Date=2004-12-08 | ||
|Source=Klatovský deník | |Source=Klatovský deník | ||
|Genre=tisk | |Genre=tisk | ||
− | |Respondent= | + | |Respondent=Radovan Holub |
}} | }} | ||
Životní prostředí a ekologie | Životní prostředí a ekologie |
Aktuální verze z 21. 10. 2015, 02:29
Otázka Týdeníku pro Radovana Holuba | |
---|---|
Author | bro |
Date | 2004-12-08 |
Source | Klatovský deník |
Genre | tisk |
Respondent | Radovan Holub |
Životní prostředí a ekologie
Tiskového mluvčího Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Radovana Holuba:
- Myslíte si, že na Šumavě hrozí kalamita podobných katastrofických rozměrů, jako se udála před nedávnem ve Vysokých Tatrách, vzhledem k tomu, že složení tatranských lesů bylo velmi podobné šumavským podmínkám, kde zvláště převažuje smrková monokultura?
Nelze říct, že by taková katastrofa (odborně přírodní disturbance středního rozsahu) Šumavě bezprostředně hrozila. Nicméně je třeba počítat s tím, že se ponenáhlu mění klimatické poměry planety. To, co se stalo v Tatrách, je pro Šumavu mementem. I na Šumavě jsme v minulosti narušili přirozené porosty, přirozenou druhovou skladbu a vytvořili rozsáhlé monokultury. Příroda nemá ráda žádné monokultury a dovede se k nim zachovat velmi tvrdě. Proto musíme dát větší šanci přírodě. Musíme se kombinací přirozeného přírodního procesu a umělé výsadby původních druhů přiblížit přirozené druhové skladbě u velké části šumavských lesů. Musíme co nejvíc podpořit vznik smíšených lesů.
Pokud jde o současný konflikt, jak využít tatranskou katastrofu pro stavbu turistických atrakcí a zmenšit národní park nebo naopak, jak ji využít pro nerušený vznik přirozených lesů a větší stabilitu národního parku, je to pořád totéž, co se děje i na Šumavě: jde o konflikt těch, co chtějí přírodu využívat, a těch, co ji chtějí chránit. Hledání kompromisu mezi oběma skupinami je obtížné. Ke škodě přírody, která „myslí“ dlouhodobě, tedy úplně jinak než lidé.