Balada z Jezerní slati se změnila ve frašku: Porovnání verzí

Aktuální verze z 30. 10. 2015, 14:46

PROBLÉM / Další pravdivá reportáž ze zóny č. 69 přináší autentické zážitky autora s ochránci vzácné šumavské přírody

Dne 4. září jsem se při "kulatém stolu" pro jihočeské deníky Bohemia z úst představitelů Národního parku Šumava dozvěděl některé překvapivé skutečnosti. Tiskový mluvčí Z. Kantořík, který 0,8 ha načerno vykácené 1. zóny Jezerní slati nejprve v Týdeníku Klatovska odhadl na třicet metrů čtverečních a "dvacet stromů" a pak v Respektu upřesnil počet na "asi deset stromů", dospěl v Budějovicích ke konečné cifře 38 stromů. Ten potvrdil i náměstek ředitele ing. Zatloukal. Dále popřeli, ač videokamera i fotoaparát dokazují opak, že by loni byla červenou barvou hranice posunuta - prý to tam na jediném místě (viz červeně zbarvené jehličí, jež zabrala jako corpus delicti i TV kamera v březnu t. r.) udělala neznámá osoba, zřejmě ve snaze poškodit správu!

Je to pořád totéž: když loni při blokádě Trojmezné prasklo, že osm z deseti pokácených, "kůrovcem napadených" stromů, bylo zdravých, nejprve stromy tajně oloupali a pak tvrdili, že šlo o záměrnou provokaci. Vzkaz čtenářům: na Trojmezné kácela Duha a na Jezerní slati jsem byl sprejerem já, šumavský van der Lubbe... Protože jsem pařezy odhadoval minimálně na stovku a čerstvou červenou barvu jsem si pamatoval nejméně na pěti dalších stromech, nedalo mi to, a na inkriminované místo jsem znovu vyrazil.

Jako malé děti

Pamatuji si, že když mě jako malého prcka parta kluků, hrajících si na zálesáky, posílala tajně do lesa s pilkou na dříví, kladli mi na srdce, abych eventuálně čerstvé pařízky zamatlával hlínou. Tato zasutá vzpomínka na dětský pych se mi stále častěji vrací v NP Šumava, s tím rozdílem, že tam to nedělají děti, ale dospělí, které si platím, aby mi stromy ochránili, nikoli kradli (resp. sloužili dřevařským akciovkám). Vídám čím dál častěji u čerstvě poražených stromů úplně černé, pilinami a jakousi kolomazí zamatlané pařezy - o kus dál vidím jen ty černé pařezy, a kmeny jsou fuč. Pocestný si ničeho nevšimne. Když však odhrne ten sajrajt, objeví se kupodivu čerstvé dřevo (čerstvé jsou i odřezky v okolí). Jenom po cestě na jezerní slať - jak ani jinak na Šumavě být nemůže, opět rozryté od kolových traktorů -jsem teď našel takových staronových pařezů bez kmenů, které tu měly podle úradku státní správy na rašelinných porostech zůstat, řádově desítky. Tady se nadále rozhodnutí státní správy ochrany přírody (1998) porušuje jako na běžícím pásu.

Další nová věc: obnovená hranice 1. zóny (dva červené pruhy) je téměř po celé cestě na Jezerní slať opět posunuta tu o dva, tu o pět, šest metrů - vždy v neprospěch té staré hranice. Je posunuta směrem k houpavé slati, kupodivu vždy tam, kde už leží hospodářsky neatraktivní "zakrslé" dřeviny. Zdá se to jako maličkost, ale těch pár metrů jen na několikasetmetrovém úseku dělá tisícovky stromů, určených akciovkám. Rýsuje se tu nová, tzv. Žlábkova definice 1. zóny: je to takové území, kde roste pro akciovky komerčně nezajímavé či nedostupné dřevo.

Manévry a la NATO

Na kraji Jezerní slati už konečně vrátili svévolně posunutou hranici 1. zóny zpět (falešné značení z kůry vyškrábali, aby nebylo vidět, že je z loňska, což je v době, kdy věc byla vrácena k došetření a není uzavřena, přinejmenším maření důkazů). Když jsem chtěl tedy na inkriminované holině spočítat pařezy, musel jsem už vlastně ilegálně vstoupit do 1. zóny. Protože používám při počítání pařezů obecně platnou, nikoli páně Kantoříkovu matematiku, dospěl jsem k číslu 150. Z toho zhruba třetina z loňského podzimu, třetina rok, dva starých, zbytek odhaduji na pět, šest let, neobjevil jsem však žádný pařez, který by byl starší než park. Všechny tyto stromy tady měly zůstat, ať byly pokáceny loni, předloni či před šesti lety. (Přesnější analýzu doufám poskytne expertní skupina z botanického ústavu). Objevil jsem dokonce, po všech těch malérech, úplně nové pařezy s oloupanými kmeny, snad ze včerejška, jeden, asi metr průměr, leží vedle podivných zbytků kmene až na samém okraji slati, třicet metrů v hloubi 1. zóny! Dřevorubci, zejména zdejší vedoucí správy p. Řehoř, zřejmě vůbec netuší, že tato část zóny 69 NEPATŘÍ a NIKDY NEPATŘILA do ministrem povolených výjimek, kde se smí kácet (s ponecháním dřevní hmoty na místě). Nad tou drzostí už zůstává rozum stát. Sumíroval jsem si v duchu nové trestní oznámení a mechanicky počítal pařezy. Když jsem napočítal stopadesátý, z křoví vyrazil zelený mužík s vysílačkou a obvinil mě z porušení zákona ilegálním proniknutím do 1. zóny. Moji vyděšenou ženu, která držela v ruce stvol s dvanácti borůvkami - (dodnes neví, v které zóně ho utrhla) navíc obvinil z nezákonného sběru borůvek. Další dva zelení muži čekali s autem na cestě, kterou zahradil přivolaný policejní vůz se dvěma příslušníky (mimochodem, velmi korektními). Celkem pět lidí s vysílačkami, dvěma automobily a jedním fotoaparátem se tedy zúčastnilo zátahu na jednoho publicistu, který počítal pařezy, a dokazoval jasné zcizení mnohasettisícového státního majetku, a na jednu ženu, sbírající borůvky. Jeden z pracovníků parku argumentoval, že kdyby tu mělo manévry NATO, taky by na mě při proniknutí do zakázaných zón volali policii. Lépe už současnou praxi i poměry v národním parku charakterizovat nemohl.