Osud Národního parku Šumava, ČT: Porovnání verzí

Aktuální verze z 12. 4. 2017, 16:36

Marek WOLLNER, moderátor

Znáte nějaké téma, kterému by nerozuměli Václav Klaus a Miloš Zeman? Přece jen jsem ale netušil, že hloubají i o tom, jak porazit lýkožrouta smrkového neboli kůrovce v našich šumavských hvozdech. Na druhou stranu je fakt, že jejich názory přitáhly k tomuto velkému problému naši pozornost. Má se kácet, nebo ne? O co na Šumavě vlastně jde? Zjišťoval to Filip Černý.

redaktor /z knihy Šumavou K. Klostermanna/

Širé souvislé lány lesů polehly a na jejich místě rozkládalo se pole bitvy budicí úžas a hrůzu, na němž se kupila zdrcena a zohavena těla obrovitých bohatýrů. Do spoust mrtvol se dal brouk kůrovec, který během dvou let tou měrou se rozmnožil, že jal se zachvacovat zbylé staré porosty. Podobalo se, že na celinké Šumavě neobstojí ani jediný smrk.

Filip ČERNÝ, redaktor

Takto spisovatel Karel Klostermann popisoval důsledky ohromné vichřice, která zpustošila Šumavu v říjnu 1870. Konec staré Šumavy, začátek broučkového ráje. Polomy přinesly do kraje množství dřevařské a formanské práce a nebývalou prosperitu. Po 140 letech se problém vrátil. Vichřice jsou dnes tak časté, že mají svá jména a Kyrill přišel v lednu 2007. Jeho následky jsou podobné jako tenkrát.

Petr KAHUDA, lesník, Správa Národního parku Šumava

Tohle je polomová plocha po orkánu Kyrill, je stará už zhruba 2 roky a vidíte tady ležící kmeny, které popadaly vlivem větru a které pak zůstaly nezpracovány vzhledem k managementu národního parku v téhle lokalitě.

Filip ČERNÝ, redaktor

Orkán Kyrill změní podobu části Šumavy stejně, jako ji zasáhl vichr z roku 1870. Pro náš spor je zajímavé, že lesníci tehdy proti náletům kůrovce masivně zasahovali. Kácením, odvozem dřeva a pálením kůry. Národní park má teď ale jiné poslání, než je těžba dřeva. Stát tentokrát nechal spadané dříví ležet, ať příroda ukáže, jak si s pohromou poradí.

Martin BURSÍK, bývalý ministr životního prostředí /SZ/

Tam byly dvě možnosti. Buď tam vletět s pilou a pokácet to, nepoučit se z toho, jaké chyby tam byly udělány dříve, a rozšířit ty holiny, ale hlavně ztratit významnou část těch nejcennějších ekosystémů, které jsou úplně jádrem, řekl bych tou perlou Šumavy. Anebo přistoupit k tomu přístupu, o kterém my jsme rozhodli.

Filip ČERNÝ, redaktor

Klíčové rozhodnutí ale udělalo vedení národního parku ještě před orkánem. Přes odpor obcí v parku zvětšilo území, kde člověk vůbec do přírodního vývoje nezasahuje. Tady vidíte, jak se plocha rozšířila, a další bezzásahové území mělo přibýt do 10 let. Pak ale přišla smršť a park nechal kmeny ležet i v zónách, které na bezzásahovost teprve čekaly. A právě o tom je celý šumavský spor. Zkuste mi ukázat teda, kde se nechalo ležet dříví po tom Kyrillu.

František KREJČÍ, ředitel Správy Národního parku Šumava

Tady. Další polohy byly právě v oblasti /nesrozumitelné/ nebo Plesné hory, další byly v oblasti Prášilské jezero a Poledníku, pak celá část starých Modravských slatí se ponechala, ale tam byl zrovna největší výskyt, nejmenší výskyt polomů po Kyrillu. Potom další významná plocha byla Černá hora a sedmá, ta nejdiskutovanější plocha je oblast /nesrozumitelné/ pod Trojmeznou.

Jakub HRUŠKA, předseda vědecké sekce Rady NP Šumava

Národní park je místo, kde se uplatňují spontánní přírodní procesy. A právě horské smrčiny na Šumavě jsou v podstatě ideálním místem, kde takový koncept vytvořit, protože horské smrčiny samy o sobě procházejí kataklizmatickým vývojem, to znamená třeba to, co jsme viděli teďka po tom Kyrillu, kdy prostě část těch lesů smete, smete vichřice a oni znova sami ze sebe se vlastně vyvíjejí.

Filip ČERNÝ, redaktor

Takže asi polovinu padlých stromů nechali ochranáři ležet. Šlo o ty nejvyšší, nejcennější polohy Šumavy. Zničení lesa větrem park pojal jako příležitost sledovat nerušený přírodní vývoj. Stromy tak zároveň nechal napospas kůrovci. Takže tady se namnožil ten kůrovec?

Petr KAHUDA, lesník, Správa Národního parku Šumava

Dá se říci, že část toho kůrovce, co je v těch lesních porostech okolo, větší jeho část pochází právě z té hmoty ponechané po tom orkánu Kyrill.

Filip ČERNÝ, redaktor

To jste ale věděli a s tím jste počítali, že se to stane.

Petr KAHUDA, lesník, Správa Národního parku Šumava

Ano, ano, to se předpokládalo. Dokonce byl prováděný i výzkum postupného obsazování té kalamitní hmoty z toho orkánu Kyrill kůrovcem.

Filip ČERNÝ, redaktor

Na hranicích vzniklých bezzásahových zón ochranáři rozmístili množství lapačů a především zasahují tady tradičně a kácí napadené stromy.

Petr KAHUDA, lesník, Správa Národního parku Šumava

Ta hranice je odsud vzdálena zhruba 1 kilometr vzdušnou čarou.

Filip ČERNÝ, redaktor

A tam se teď kácí?

Petr KAHUDA, lesník, Správa Národního parku Šumava

Tam se teď ty kůrovce napadané stromy kácejí a sanují se buď přiblížením a odvozem, anebo třeba odkorňováním.

Filip ČERNÝ, redaktor

Postup národního parku má velké množství odpůrců. Patří k nim jihočeské hejtmanství a Josef Vovesný, který pro kraj vytvořil zprávu o stavu Šumavy. V jeho pracovní skupině byli především zkušení lesníci, ze správy národního parku nikdo. Ve zprávě se poprvé objevil nepřesný, ale vděčný termín kůrovcová pandemie. Pan Vovesný je odborník, který pracuje pro obecní a soukromé vlastníky lesů.

Josef VOVESNÝ, vedoucí krajské expertní skupiny

Jestliže padne kalamita, tak ji musíme zpracovat, musíme ji zpracovat včas. Když to neprovedeme, vidíme tyto důsledky. Tady máme to, co vidíme kolem nás. Toto jsou holiny a tady všude byl les.

Filip ČERNÝ, redaktor

Dobře a teď si říkám, není to trochu nefér, když vy tady ukazujete tu holinu a říkáte takhle to vypadá, protože se nezasahovalo. Ale takhle to vypadá proto, že tady se zasahuje proti kůrovci.

Josef VOVESNÝ, vedoucí krajské expertní skupiny

Musím říct opět, nad náma se nezasahovalo. Tam se namnožilo obrovský množství kůrovce a expanduje nám do tohohle lesa. Jestliže bychom tady nezasahovali, tak bychom stáli před suchým lesem.

Filip ČERNÝ, redaktor

Starostka obce Stožec nám jede ukázat nejpostiženější část hor, takzvanou kalamitní svážnici.

Zdeňka LELKOVÁ, starostka obce Stožec /bezp./

Teďko jedeme nad kanál až nahoru pod Třístoliční.

Filip ČERNÝ, redaktor

Na vrcholu hory leží polomy. Les pod nimi sežral během jediného jara kůrovec. A ještě níže se v pruzích masivně kácí, aby lýkožrout nepostupoval dál. Podle starostky se mělo zasahovat už mnohem výš, tak jako se to dělalo dřív před vyhlášením národního parku.

Zdeňka LELKOVÁ, starostka obce Stožec /bezp./

Celá Šumava byla tak výrazně ovlivněna člověkem v historii mnohonásobně, že není možné jako přistoupit na tu teorii, že si tady příroda může dělat sama prostě, co uzná za vhodné.

Filip ČERNÝ, redaktor

Tato animace ukazuje, co kůrovec umí. Takže postupně uschnul les v bezzásahové zóně na Modravě po náletech brouka. Ochranáře to nijak neděsí, stromy zase vyrostou.

Jan FARKAČ, lesnická fakulta České zemědělské univerzity

Je to přirozenej vývoj, kterej, který samozřejmě v určitý fázi končí smrtí jedince. A už je to jedno, jestli to je mrtvej jelen, anebo uschlej strom, anebo sežranej střevlík nějakým hmyzožravým ptákem. Každopádně procesy, který v těch nejcennějších partiích a dneska bezzásahových územích se snažíme bránit, tak jsou to, vlastně je to jediná cesta, jak zachránit Šumavu tak, aby zůstala hodná názvu národní park.

Zdeňka LELKOVÁ, starostka obce Stožec /bezp./

Lidem je to hrozně líto. Tady se ničí práce generací, jako předků, kteří tady opravdu pečovali o tu krajinu, o ten les takovým způsobem, že mohl být vyhlášen národním parkem. A my dneska během tří let jsme schopni to změnit a v jejich očích jako hrozně moc tomu ublížit, že se s tím fakt jako těžko smiřujou.

Jiří ZIMOLA, hejtman Jihočeského kraje /ČSSD/

Šumava byl vždycky hospodářský les a jako k takovému bychom se k němu měli chovat. Prostě jestliže si část, byť možná odborné veřejnosti řekne, že vytvoří divočinu tím, že nechá zpustnout původně zdravý a hospodářský les, tak to si prostě nemyslím, že si můžeme na české poměry dovolit.

Filip ČERNÝ, redaktor

Bezzásahové zóny teď zabírají asi 30 procent lesu národního parku. Ochranáři brouka v lese monitorují a odhadují, že letos sežere do 2 procent porostů na Šumavě. Příští rok můžou padnout další 2 procenta lesa, ale i více, podle počasí. Vedení parku zůstává v klidu, jeho odpůrci ne. Kdyby se v roce 2007 vytěžily ty spadlý porosty po orkánu Kyrill, tak by takových holin bylo méně? Nebylo by jich nakonec stejně, protože by se to ...

Josef VOVESNÝ, vedoucí krajské expertní skupiny

Nepochybně méně, nepochybně méně, nepochybně.

František KREJČÍ, ředitel Správy Národního parku Šumava

Přesně plochu vám neřekneme ani my, o kolik si myslíme, že se těží míň. Stejně tak jako přesně tu plochu neřekne ani pan inženýr Vovesný. To jsou věci, který jsou, se dají pouze odhadovat.

Filip ČERNÝ, redaktor

Snaha zachovat šumavské lesy, tak jak jsme je dosud znali, přivedla na jednu loď nesourodou skupinku postav. Například prezident Václav Klaus, známý jako odpůrce petic, podepsal petici proti vedení národního parku. Na kůrovce s pilou by šli i bývalí premiéři, kteří by se jinak s Václavem Klausem v máločem shodli.

Petr PITHART, místopředseda Senátu /KDU-ČSL/

Tady se někdo pokouší o experiment, jehož odůvodněnost se potvrdí za desítky, ale možná za stovky let.

Jan STRÁSKÝ, bývalý premiér, předseda Rady NP Šumava

Národní park jsem kdysi přivítal, ale toto rozhodnutí je aplikováno tak rychlým, neřízeným, nepochopitelným způsobem, že dříve než vznikne Národní park Šumava, vzniknou holiny na celé Šumavě.

Miloš ZEMAN, bývalý premiér

Podle všeho, co jsem slyšel, já už jsem tady od včerejška, v besedě se skutečnými odborníky, no tak tady na Šumavě v podstatě vládnou byrokraté nebo ekologičtí fanatici ze šumavského národního parku.

Filip ČERNÝ, redaktor

U Miloše Zemana se zastavme. Jeho názor je extrémní na rozdíl od ostatních politiků a starostů vystupujících kriticky, Zeman navrhl Národní park rovnou zrušit. Miloše Zemana přivedl do boje o Šumavu jeho přítel, podnikatel Zdeněk Zbytek. Pana Zbytka by si mohli diváci pamatovat z prosince 1989, kdy se hroutil totalitní režim. Jako velitel tankové divize tehdy sliboval KSČ věrnost a podporu.

Zdeněk ZBYTEK /sjezd JZD 2. 12. 1989/

Žádáme Vládu Československé socialistické republiky, aby vzala k odpovědnosti ty, kteří veřejně hanobili hlavu státu a vrchního velitele ozbrojených sil Československé socialistické republiky.

Filip ČERNÝ, redaktor

Pan Zbytek zná Šumavu od doby, kdy sem jezdil na střelby. Nyní se angažuje ve prospěch místních lidí, kteří se postupu kůrovce děsí.

Zdeněk ZBYTEK, člen Sdružení přátel Miloše Zemana

Sdružení přátel Miloše Zemana se angažuje proto, že jsme byli požádáni našimi přáteli tady v regionu Lipenska, takže pan Zeman vlastně přiletěl, udělal z toho díky své osobnosti, řekl bych, celonárodní problém.

Martin BURSÍK, bývalý ministr životního prostředí /SZ/

To jsou všechno politické tlaky, které vždycky vyskočí před volbami, a jde tam lidem o to vytěžit to dřevo, protože jsou v tom peníze, jde tam také o to prosadit různé projekty, které nejsou v souladu s posláním národního parku.

Filip ČERNÝ, redaktor

Martin Bursík má pravdu v tom, že dřevo, které park nechává ležet ladem v lese, má ohromnou hodnotu, což lesníky dráždí. Na druhou stranu o prodeji šumavského dřeva rozhoduje jen a pouze národní park. A protože se teď v nižších polohách proti velké kůrovcové kalamitě intenzivně zasahuje, dřevařský byznys právě nyní jede na plné obrátky. Šéf parku navíc tak úplně Bursíkova slova nepotvrzuje.

František KREJČÍ, ředitel Správy Národního parku Šumava

Přímo jsem se nesetkal s žádnými tlaky na oslabení národního parku třeba z důvodu těžby dřeva nebo z důvodu nakládání s pozemky. Těžko se z této pozice asi s tím můžu setkat napřímo.

Filip ČERNÝ, redaktor

Z dlouhodobého hlediska samozřejmě zvětšení bezzásahového území znamená, že nejen stát, ale dřevařské firmy a místní lidé přijdou o peníze.

Zdeňka LELKOVÁ, starostka obce Stožec /bezp./

Zmizela tady celá řada pracovních příležitostí, zůstaly tady v podstatě jenom pracovní příležitosti v lese, což ještě správa parku omezuje, protože utlumuje lidské zásahy.

Filip ČERNÝ, redaktor

Bavorská a česká Šumava by se mohly stát jednou z největších divočin v Evropě i s nepěknými suchými a polámanými zbytky lesů na části své plochy a o to se stále vede spor.

Jiří ZIMOLA, hejtman Jihočeského kraje /ČSSD/

My se obáváme toho, že Šumava bude hnědá, Šumava bude nikoli s nějakým zeleným podrostem, o kterém hovoří oni ochránci přírody. Šumava nebude ani žádná divočina, protože Šumava nebude nic, budou to veliké holiny, bude to balvanitý povrch.

Jakub HRUŠKA, předseda vědecké sekce Rady NP Šumava

Je to emotivní záležitosti. Lidi neradi vidí "mrtvý" les, přestože to mrtvý les není. Je to les procházející určitou fází svého vývoje, na který prostě nejsme zvyklí.

Josef VOVESNÝ, vedoucí krajské expertní skupiny

V parku jsou bývalé hospodářské lesy, nepomůžou si samy.

František KREJČÍ, ředitel Správy Národního parku Šumava

Nikde se významně přirozená obnova v těchto polohách nezastavuje. Běží dál. A i ty lesy, které jsme obdivovali předtím, než je kůrovec zahubil, vznikly úplně stejnou formou.

Filip ČERNÝ, redaktor

Jedeme se podívat na bavorskou stranu Šumavy. V části tamního národního parku lesníci nezasahují od vichřice z roku 1989. Spadlé stromy nechaly ležet, kůrovce nechali útočit. Také tady se divočina lidem nelíbila. Kvůli brouku totiž uschnul ohromný les. Ředitel parku nás bere na místo, které lýkožrout sežral před 15 lety.

Karl Friedrich SINNER, ředitel Národního parku Bayerischer Wald

Tady to vidíte všude kolem. Jsou tu teď různě vysoké porosty a také stromy mnohem vyšší než místnost. I skupinová zmlazení, která postupně dorůstají.

Filip ČERNÝ, redaktor

Pan ředitel nám nadšeně ukazuje barevný hustý a zdravý les, který tady začíná růst. Při debatách o divočině a jejím rozsahu má ale bavorská strana hor oproti Šumavě výhodu. Smrkové lesy jsou obehnány pásem listnatých hvozdů, na které brouk neútočí. Přesto i tady čelí park odporu především ze strany lesníků a místních.

Karl Friedrich SINNER, ředitel Národního parku Bayerischer Wald

Ale tady na území starého původního parku se tyto diskuse už prakticky nevedou. Lidé se sami mezitím přesvědčili, že kůrovec neznamená konec lesa a že v důsledku vede k vytvoření fascinující lesní divočiny, která je velice atraktivní pro naše návštěvníky a představuje znak kvality našeho regionu.

Filip ČERNÝ, redaktor

Právě v těchto dnech jihočeský hejtman studuje zprávu, na které se konečně podílejí obě strany sporu. Vědci i tradiční lesníci. Ta by měla stanovit další postup na Šumavě. Co ale ani kompromis neodstraní, je strach. Strach o lesy, o práci či o zisky. Strach z toho, že na některých plochách, i když jich je málo, se na zdravé vysoké stromy nebudou moci podívat ještě ani naše vnoučata. Že se pravda ukáže až za desítky let.