Najust! Pozvánka na výlet: Porovnání verzí

Aktuální verze z 24. 4. 2017, 16:20

SLOUPEK

Šumava v létě, to je zelená perla v modrém oparu, jenž občas poodhalí její půvaby, které turistovi berou dech. Šumava s hlubokými oky jezer, mírně zaoblená, milostně se vlnící: ne nadarmo je to jediné české hraniční horstvo ženského rodu. Zvu vás k ní na návštěvu, plnou vzrušujících zážitků. Nemusíte se už škrábat za kruhovým výhledem, jako loni, až na rozhlednu Poledník (1.312 m n. m.). Dnes, díky spojenému úsilí Národního parku, větru a kůrovce, můžete už vylézt v jádru Šumavy na jakýkoli kopec nad 1.200 m. To je totiž výška, kterou si management Parku kvůli dřevu oblíbil. Od této čáry kopce systematicky holí (kůrovec nekůrovec: kácí i dávno vylétané souše, zdravé stromy na tzv. "lapáky" - a co má jiného dělat, když si naplánoval těžbu 155.000 kubíků ročně do roku 2005!). Za pět let nadělala dřevorubecká parta ředitele Žlábka víc stovek hektarů holin, než kolik stačili udělat komunisté za dvacet let normalizace (vojáci paradoxně les více šetřili: holiny by jim odkryly "zadek", totiž přísně utajovanou vojenskou techniku: třeba by při pohledu na ní bundeswehr pochopil, že se bojí zbytečně). Jelikož však na každém vidím to lepší, připouštím, že kůrovec je jen záminkou, ve skutečnosti jsou ministr Kužvart a ředitel Žlábek lidumilové a kopce holí kvůli vám, turistům.

Stačí zaparkovat na Kvildě, Filipově Huti, Modravě, Borové Ladě a vydat se po asfaltce pěšky ku hranici. Budete-li mít štěstí a nepřejede-li vás v hustém provozu Národního vozového parku auto (za odpoledne tu potkáte průměrně třicet smrdutých aut, všechny s výjimkou), budete bohatě odměněni nádhern ým pohledem: z jedné strany Alpy, z dru hé Temelín. Nemluvě o R oklanu, Javoru, Luzném, Kašperku. Hranici mezi českým a bavorským parkem poznáte snadněji než loni - ta vyholená část je teď už bezpečně naše, sousedovic ta zalesněná (buď zelená, nebo uschlá - ta navrch uschlá se dole zelená čerstvými nálety). Co nestihly Žlábkovy pily, dorazila loňská říjnová vichřice: ačkoli šel hlavní nápor na bavorsku stranu, vyvracela stromy kupodivu na české (přes 120 tisíc kubíků). Tím vlastně vichřice rozhodla spor mezi oběma parky: náš má radši, s námi se jí líp spolupracuje. Lesákům šetří práci. Oni jí vytvoří prostor rozvrácením porostních stěn holinami - a ona udělá zbylou práci za ně. Zadarmo. Je to vrcholně ekologické: kolik jen taková vichřice ušetří benzinu a oleje! Lazebníci Šumavy začali Černou horou (1.303 m. n. m.) a Malou Mokrůvkou (1.330 m n. m), pokračovali Oblíkem, Stolovým hřbetem, Stráží. Teď se zakousli do Studené hory (1.300 m. n. m.) a nedají pokoj, dokud ji nepřipodobní sousední Mokrůvce. Vyšplháte-li se při cestě z Filipovy Hutě na vyholené západní úbočí zdaleka viditelné Malé Mokrůvky, čeká vás další turistická atrakce, jíž v jiném národním parku nenajdete. Jen na Šumavě je možné, že ve výšce 1.280 m. n. m. vytahujete ze země eternit, cihly, dráty a střepy: ředitel Žlábek nechal zavést erozní rýhy v centru Parku navážkou na zbořeniště z Modravy. Myslím, že by takového ředitele měli na Šumavě ukazovat návštěvníkům jako zvláště chráněného živočicha: zvláště chráněného ministrem. Nikde jinde nenajdete šéfa Národního parku, který by takový čin ve funkci přežil byť jediný den...

I pro radikální mládež má Šumava otevřenou náruč: vyholené kopce připomenou tu "pankáče", tu "skina". Časem itady ovšem zvítězí pokrok a zbudou jenom skini. Výletu zdar!

Vladimír Just, publicista