Blokáda zachránila Trojmezenský prales: Porovnání verzí

Aktuální verze z 7. 10. 2019, 06:18

Porušení bezzásahového režimu v prvníc zónách NP Šumava

Se záměrem povolit kácení kůrovcem napadených stromů už i v prvních zónách NP Šumava přišlo vedení správy parku již na podzim loňského roku. Protesty a stanoviska odborníků nenašly na ministerstvu životního prostředí úrodnou půdu. Miloš Kužvart nedbal naléhání ředitelů a dalších pracovníků dvou kompetentních ústavů Akademie věd, desítky předních přírodovědců tří českých univerzit, ekologicky přemýšlejících lesníků, dokonce ani vlastního odborného grémia pro národní parky. Poslechl doporučení politických poradců a doporučil tzv. asanační zásahy rozšířit i do prvních zón parku. Skutečnost, že se jednalo o politické a nikoli odborné stanovisko, však oficiálně přiznal Kužvartův novo(vy)pečený náměstek Josef Běle až o čtyři měsíce později. Správa parku pak vydala protiprávní cestou rozhodnutí, kterým si kácení v prvních zónách sama povolila. Její rozhodnutí nerespektovalo ani kompromisní doporučení Vědecké rady parku, které asanaci v prvních zónách připouštělo pouze ve výjimečných případech (např. okrajových nepůvodních porostech přičleněných k prvním zónám v rámci arondace hranic). Správa parku se rozhodla zasáhnout proti přírodě i v pralesovitých a ostatních přirozených lesích, jejichž rozpad prostřednictvím kůrovce je součástí cyklu obnovy. Lesní inženýři přitom pozapomněli, že skutečné příčiny zrychlení rozpadu (suché století, oteplování, imise) motorovou pilou podříznout nemohou. Hnutí DUHA podalo na postup ministerstva životního prostředí žalobu ke správnímu soudu a proti rozhodnutí správy parku řádné odvolání. Správa NPŠ však zrušila odkladný účinek odvolání, takže mohla v polovině květnu začít kácet. Odvolání ostatně ministerstvo životního prostředí dodnes nevyřídilo. Po vyčerpání všech ostatních prostředků, jak zvrátit nepříznivý vývoj, který zpochybnil samotný smysl existence národního parku, vyzvala skupina odborníků a vědců k akcím občanské neposlušnosti ku záchraně zbytků šumavských pralesů:

"Šumava, nyní národní park, po dlouhá léta špatně dostupná turistům i průmyslovému rozvoji, uchovala ve svém nitru zbytky pralesovitých porostů a přirozených lesů. Trojmezenský prales a Smrčina - největší komplex horského smrkového lesa v České republice, lesy nad jezerem Laka, Modravské slatě ..... Tyto perly našeho přírodního dědictví dnes správa parku likviduje kvůli kůrovci motorovými pilami. Zatímco však pa žíru kůrovce zůstává prales pralesem, motorové pily jej zničí navždy. Je to jako kdybychom chtěli Karlštejn zachránit tím, že jej srovnáme se zemí a vystavíme na jeho místě nový, panelový. Není pravda, že první zóny jsou ohniskem kůrovce a ohrožují okolní lesy. Je tomu naopak. Problém Šumavy spočívá v neefektivním boji s kůrovcem v zónách druhých. Jsme velmi znepokojeni představou, že osud druhých zón by měl potkat i nejcennější zóny první. Tam, kde technokratické smýšlení a politická řešení vítězí nad odbornými argumenty, tam, kde se nedbá platných zákonů, může přírodě pomoci jedině občanská angažovanost. Vyzýváme proto veřejnost k protestu -mírumilovné blokádě kácení v prvních zónách Národního parku Šumava. Tak jako bychom nikdy nedopustili, aby novodobí plánovači zbořili Národní divadlo, nedopusťme, aby zničili divadlo přírody zbytky přirozených lesů v srdci Šumavy!"

Ing. Karel Kaňák CSc., vědecký pracovník, lesník Ing. Leo Košťál, člen odborného grémia ministra životního prostředí pro národní parky, Ing. Igor Míchal CSc., lesník a ekolog, předseda Vědecké rady Krkonošského národního parku Prof. Dr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc., emeritní profesor Mendelovy lesnické a zemědělské university Brno RNDr. Mojmír Vlašín, zoolog

Trojmezenský prales

Nejcennější horské smrkové lesy pralesovitého charakteru se na Šumavě dochovaly v prvních zónách národního parku č.124 - Trojmezná, č.132 - Smrčina a č.19 - Plesná. Z nich potom tzv. Trojmezenský prales, jehož jádro bylo chráněno jako státní přírodní rezervace již od roku 1933, je největším a člověkem nejméně ovlivněným "horským pralesem" v české republice vůbec. Nebo abychom se vyhnuli bezpředmětným diskusím o původnosti pralesů: Z toho, co u nás lesníci ještě nestihli přeměnit na smrkové monokultury, má Trojmezná v pásmu klimatických smrčin k pralesu nejblíž. V některy'ch místech se zde nacházejí až 400 let staré smrky. K rozpadu pralesovitých porostů prostřednictvím kůrovce zde nedochází plošně, ale skupinovitě. Každým rokem přibude ve skupinách několik souší, případně vznikají skupiny nové, některé skupiny se i stabilizují. Pod řídce rostlými stromy je dostatečné přirozené omlazení, které po uvolnění začíná odrůstat (viz. foto). K další fázi obnovy dochází po pádu a částečném zetlení kůrovcových souší, na kterých se saprofyticky uchytávají mladé semenáčky. Velikost této první zóny je 598,94 ha. Populace lýkožrouta smrkového zde dosáhla nejvyššího stavu, stejně jako v celém NPš, v roce 1996 - napadeno bylo 10 454 m3 (správa parku ani v prvních zónách nepočítá stromy, ale kubíky dřeva). V roce 1997 došlo bez jediného říznutí motorové pily k poklesu napadení na 3 590 m3. Účinnost přírodních regulačních mechanismů zde byla v tomto roce dokonce vyšší (66%) než efektivita asanačních zásahů (39%) s následným vznikem velkoplošných holin ve druhých zónách parku. Na otázku jak je to možné, dodnes nikdo neodpověděl. Souvislý výzkum přírodních faktorů ovlivňujících populaci kůrovce správa parku neprováděla a neprovádí. Kácení v první zóně Trojmezná začalo 16. května. K zemi padaly zejména stromy napadené loni na podzim. ze kterých již většina kůrovců vylétla, pod kůrou byli brouci pouze u patek kmenů. Za oběť těžbě padla část první zóny nazývaná Rosenauerův les. Tzv. aktivních kůrovcových stromů bylo ale naštěstí na jaře velmi málo. Rovněž deštivý červen lýkožroutům příliš nesvědčil a tak začala Trojmezeskému pralesu svítat naděje. Ta uhasla v druhé půli července. Pracovníci správy parku vyznačili k těžbě více než 1500 stromů a bylo zřejmé, že plánovaný zásah by narušil kontinuitu vývoje pralesa do té míry, že by jej jako takový nemusel přežít. Narychlo byla svolána blokáda kácení.

Blokáda

Svolání blokády trvalo čtyři dni. I během takto krátké doby stihla správa parku nechat porazit cca 1/6 vyznačených stromů. Blokáda začala 27. července 1999. První den zastavili její účastníci těžbu v polovině první zóny od Plešného jezera po Trojmeznou horu. Druhý den odpoledne kontrolovali již celé území až po Třístoličník. Kácení bránili vlastními těly nejčastěji tak, že se posadili ke stromu, který' se dřevorubci chystali právě porazit. Technické pomůcky jako řetězy, lana ad. byly ve skutečnosti použity pouze v jednom případě. Správa parku označila blokádu za legitimní, ale nešťastnou formu protestu. I nadále posílala do zablokovaného území dřevorubce, aby zkoušeli kácet. Vzhledem k tomu, že průměrně bylo na blokádě dvacet lidí (jejich počet se pohyboval od 15 do 35) a ke zcela úspěšnému zablokování bylo potřeba přítomnosti min. třiceti, podařilo se lesním dělníkům občas několik stromů porazit. Po týdnu požádala správa parku policii o asistenci při zjištování totožnosti účastníků, aby je mohla stíhat za nepovolený vstup do první zóny. Vstup je sem totiž zakázán, aby nebyl narušen přírodní vývoj a to ani tím, že člověk šlápne na trávu, kapraď či borůvku. V momentě, kdy zde dělníci kácí stromy, kouří a odhazují odpadky, spolu s lesníky vyšlapávají v pralese pěšinky, které uvolňují od padlých kmenů a to vše bez ministerské výjimky povolující jim vstup, je lpění na dodržování zákazu absurdní. Zásahy policie byly nepříjemné, zejména při použití policejních psů. Někteří účastníci blokády se totiž odmítli legitimovat, protože maximální výše pokuty 10 000 Kč byla hrozivá. K tomu ještě stoupala agresivita dřevorubců, začalo docházet k fyzickému napadání účastníků blokády. Ti nakonec přistoupili na návrh ředitele Správy NPŠ Ivana Žlábka a předali mu seznam fyzických osob účastnících se blokády. Ředitel Žlábek na oplátku zastavil policejní zásahy. Hnutí DUHA a Ekologický právní servis zaštítili blokádníky pomocí ve správních a příp. soudních procesech. Po čtyřech týdnech blokády vrcholila vyjednávání se správou parku o ukončení blokády, bude-li alespoň jádro pralesa ušetřeno asanační těžby. Správa všechny kompromisní návrhy odmítla. Jako maximální "ústupek" nabídla, že v případě ukončení blokády nebude kácet na Plešném jezeře a kamenném moři, což je de facto bezlesí, a v nepřístupné jezerní stěně a jejím bezprostředním okolí, kde je těžba neproveditelná. Po neúspěšném vyjednávání přestala správa posílat do Trojmezenského pralesa dřevorubce, avšak pouze po dobu trvání blokády. Bylo tedy nutné pokračovat. V druhé polovině září, kdy kůrovec již většinu napadených stromů z větší části opustil, požádali mluvčí blokády o posouzení situace vyhlašovatele blokády a další přední odborníky ochrany přírody. Z jejich stanoviska citujeme:

"Lesní ekosystémy, které se staly předmětem blokády, mají své absolutně nezpochybnitelné přírodní hodnotu, a proto musí být zachovány ve své současné dynamice jako unikátní srovnávací plocha pro sledování nerušených přírodních procesů ve srovnání s jinými částmi národního parku, na nichž bylo zasahováno. ... Případné další asanační zásahy by tyto procesy narušily, nikoliv nastartovaly. ... Doporučujeme blokádu ukončit, protože je nabíledni, že další kácení stromů na Trojmezné v roce 1999 nemá pro asanaci kůrovce smysl a z hlediska poslání národního parku by bylo pošetilou samoúčelností. "

RNDr. Jan Farkač, entomolog, Lesnická fakulta ČZU Praha RNDr. Jan Hošek, ředitel Agentury ochrany přírody Praha, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky RNDr. Jakub Hruška, geochemik, Český geologický ústav Praha, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky Ing. Leo Košťál, Obnova horských lesů, člen odborného grémia rninistra ŽP pro národní parky Ing. Igor Míchal, předseda Vědecké rady Krkonošského národního parku, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky RNDr. František Pelc, ředitel Správy chráněných krajinných oblastí ČR, člen odborného grémia ministra ŽP pro národní parky RNDr. Ing. Jan Pivec, ekolog a agrometeorolog, Agronomická fakulta ČZU Praha Tomáš Tichý, Botanicky ústav AV ČR

Na základě výše uvedeného stanoviska odborníků byla blokáda dne 21.9.1999 ukončena. V terénu přesto zůstala menší monitorovací skupina lidí připravena zasáhnout v případě, že by se správa národního parku rozhodla přece jen Trojmezenský prales jako poslední srovná vací plochu asanačními zásahy zničit. Blokáda Trojmezenského pralesa trvala 8 týdnů, zúčastnilo se jí více než 200 lidí - studentů i těch, kteří si vzali dovolenou či neplacené volno. Jako mluvčí blokády se vystřídali Mojmír Vlašín (ZO ČSOP Veronica), Jaromír Bláha (Hnutí DUHA), Jiří Koreš (Hnutí DUHA Sušice) a Jan Ledvina (soukromý podnikatel, bývalý strážce parku). Byli zde ekologičtí aktivisté, nejvíce z Hnutí DUHA a Dětí Země, ale i dalších organizací - ČSOP, Nesehnutí, Brontosaura. Beskydčanu, STUD. Ligy lesní moudrostí, Přátel Jeseníků - SOJKY, Starých ochránců Jizerských hor, Cally ad. Byli zde lidé, kteří s ekologickými organizacemi nemají nic společného, snad jen to, že nechtěli nechat zničit zbytek pralesa. A byt nepočetní, byli tu také místní občané. Byla to první blokáda lesa v naší republice a nejdéle trvající přímá akce v historii českého ekologického hnutí. Skončila úspěšně: Zachováním kontinuity přírodních procesů zabránila zničení Trojmezenského pralesa, zamezila odlesnění surových svahů a vzniku holin, které by dále rozšiřoval vítr (viz. foto z druhé zóny). Posunula diskusi o koncepci národního parku a existenci bezzásahových území do veřejného povědomí. Neuspěla by bez odhodlání a nesmírného nasazení lidí, kteří na blokádu přijeli. Fyzickou a psychickou zátěž málokdo vydržel déle než pět dní. Jen pro představu: vstávat ve čtyři ráno, mokré boty, mnoho kilometrů pěšky či na kole, déšť, studené jídlo, stálé napětí. není-li někde slyšet motorová pila, nadávky od dřevorubců ... Obdiv zaslouží ti, kdo v takových podmínkách žili dokonce několik týdně - Sylva z Prahy, Martin, Petra a Standa z Brna, Zbyněk z Ostravy ... Mnozí přijížděli opakovaně, pokaždé, když "utrhli" z práce pár dní volna, nebo když bylo na blokádě "ouvej" - třeba zedník Zdeněk, který' přijel poprvé když se dočetl v novinách, že jeden z dělníků napadl a ztloukl Petru, benešovský podnikatel John, který vždy dokázal rozhýbat unavená těla a pozvednout slábnoucího ducha, student lesnické fakulty Petr, který přišlapal na kole až z Břeclavi, hydrobiolog Ondřej z Prahy i jeho jmenovec z Kaplic ... Díky i těm, kteří přijeli na jediný den jako Hanka z Olomouce, která přitom dva dny strávila ve vlaku. ... Dalších 200 jmen se na tyto stránky asi nevejde. Díky za Trojmezenský prales.

Jaromír BLÁHA, mluvčí blokády, vedoucí programu Lesy v Hnutí DUHA