Lesům hrozí katastrofa: Porovnání verzí

Aktuální verze z 1. 3. 2018, 06:11

Vynikajících odborníků se nikdo na jejich názor o stavu přírody neptá

Ing. J. Vágnera ze Dvora Králové n. L. znají lidé jako cestovatele, spisovatele, zoologa, ředitele safari, učitele atd. Sám se však považuje v první řadě za českého hajného, kterého, jak sám říká, trápí víc stav lesů než zoologická zahrada. Jeho názor na současnou situaci nejlépe vystihnou jeho vlastní slova pronesená před několika dny na besedě s novináři v Hradci Králové, kde řekl: „Naše území je na 33,36 % plochy pokryto lesy, kterým v nejbližší době hrozí katastrofa. Je zajímavé, že se tím u nás nikdo nezabývá. Předseda vlády nemá lesnického poradce, ve vládě ani v Parlamentu ČR není jediný lesník. Lesy, které jsou naším největším národním bohatstvím, nikoho u nás nezajímají. Máme sice u nás o 272 000 ha lesů víc než před válkou, máme méně holin a více dřeva v lesích, ale všechny dnešní lesy jsou poškozené.“

• Ministerstva zemědělství a životního prostředí chystají návrh zákona o lesích, jaký je váš názor na tento návrh?

„Ten dosavadní návrh je nekvalitní. Nechápu, proč nejsou přizváni odborníci z provozu a z vysokých škol. Naše lesnictví, které bývalo na vysoké evropské úrovni, má mnoho vynikajících odborníků, ale nikdo se jich na jejich názor neptá. Já jsem sice bývalý ředitel zoo, ale především jsem český lesník. Dělal jsem šéfa správy Vojenských lesů, učil jsem na středních i vysokých lesnických školách, viděl jsem 60 % světa a mohu říct, že žádný stát si nedovolí zacházet s lesy tak, jak to teď děláme u nás. To je pro budoucnost katastrofa. Jako moderní stát s lesnickou tradicí bychom to takhle dělat neměli. Dám vám jeden konkrétní odstrašující příklad – Šumavu. Zdánlivě krásné lesy i tam jsou nemocné. Viděl jsem infrasnímek stavu chlorofylu, který poškození jasné ukázal. I na Šumavě se ztrácí u smrků víceleté jehličí. Šumava je umělý les, který vytvořilo 15–20 generací německých lesníků. Vznikl tam Národní park, který si zaslouží nejostřejší kritiku! Bavorsko, které je mnohem bohatší než my, si dovolilo vyčlenit 13 000 ha jako národní park. My jsme samozřejmé v naší zděděné gigantománii udělali park na rozloze 68 000 ha. SRN na ten jejich dává ročně 11 milionů marek, my na ten náš pár milionů korun českých. Na Šumavě je kalamita. Byl jsem se podívat na Modravě. Tam je podle mého odhadu starého lesáka 12–15 000 plnometrů dřeva napadeného kůrovcem. Přitom názor Národního parku je nechat to být, prý příroda si pomůže sama. To je tragický zásadní omyl. Čím je les víc nemocný, tím víc se s ním musíme zabývat, a ne obráceně! To je postavené na hlavu. Kdyby si odborníci z NP Šumava přečetli Klostermanna, tak by zjistili, že v roce 1830 tam padlo kůrovci za oběť 10 milionů kubíků dřeva a byla na Šumavě kalamita a příroda si sama nepomohla! Mohu prohlásit, že moji profesoři z lesnické fakulty, např. prof. Zlatník, by se museli obracet v hrobě, kdyby viděli, co se tam děje. Příroda si teď ani v budoucnu sama nic nezařídí, tam je třeba všechno vytěžit, odvézt a hned plochy zalesnit. Vrchol nezodpovědnosti je nechat tuto oblast ničit.“