Vývoj a důsledky kůrovcové kalamity na Šumavě: Porovnání verzí

Aktuální verze z 21. 10. 2015, 04:05

ing. Ivo Vicena, CSc.

Peníze a my

LESY / Příroda, tedy i lesy si samy pomohou; S podobným názorem vystoupil již před 124 lety jistý pan Haury právě v souvislosti s tehdejší šumavskou polomovou a kůrovcovou kalamitou. Na současný kalamitní stav kůrovce působily zejména po roce 1991, po založení národního parku nejrůznější tzv. nové teoretické názory. Prvním z nich byla autoregulace, jejímž základem byl názor, že si příroda, a tedy i lesy samy pomohou. Je třeba uvést, že nejde o žádnou novou myšlenku, že s podobným názorem vystoupil již před 124 lety jistý pan Haury právě v souvislosti s tehdejší šumavskou polomovou a kůrovcovou kalamitou. Tento názor vedl k tomu, že již od r. 1992 se omezovala asanace na území parku nejen v 1. zónách. Vznikaly postupně další názory o nutné koexistenci lesa a kůrovce. Že lesy na Šumavě nemají přirozené složení. Že je nutno změnit jejich dřevinnou skladbu. Že kůrovci usměrňují vývoj porostní struktury. Že dynamika kůrovce má pomalou gradaci. Že po žíru kůrovce zůstanou nejvitálnější smrky. Že lesníci chtějí brouka zcela vyhubit, že jde proto o jeho genocidu. Že kůrovce je třeba nechat přemnožit, aby se sám zlikvidoval. Že nastává hromadné hynutí smrku. Že lesy na Šumavě jsou založeny z nepůvodního osiva a že proto kůrovec vlastně dělá přírodě dobrou službu, když nepůvodní lesy likviduje. Smrky prý usychají nikoliv proto, že je ničí kůrovec, ale že se globálně mění klima. Že rozvoj kůrovce podporují teplé periody. Že les ničí imise a kůrovec jen likvidaci dokončuje. Že v horských nadmořských výškách nemůže dojít k přemnožení a pod. Šedivá je teorie, však strom života se zelená? Po sedmi letech se můžeme přesvědčit, že k samoregulaci nedošlo, že se příroda sama neubránila, že uschly tisíce hektarů lesa, kůrovec zničil na kalamitních plochách všechny stromy, původní i nepůvodní, oslabené i zdravé, porostní struktura nebyla usměrněna, ale zničena, gradace nebyla pomalá, ale rychlá, že zprávy o hromadném použití cizího semene nejsou doloženy, že dřevinné složení v nejvyšších polohách Šumavy se ani v budoucnu nemůže lišit od nynějšího stavu. Nepotvrdila se ani teorie o hromadném usychání smrku, poněvadž mimo oblast národního parku se daří kůrovce potírat. Že smrky tam dále dobře rostou, že po zničení dospělých smrků se les sám neobnovuje, ale mladý přirozený nálet hyne. Na lesních porostech vznikly již značné škody tím, že pod odumřelými stromy vznikly holiny, na nichž nejen že nic neroste, ale řídký mladý přirozený nálet smrku, ale i jiných cenných dřevin hyne. Že odstíněné plochy zarůstají úpornou buření, že na mnohých místech se obnažují skály a vznikají neplodná místa, že se mnohé plochy zabahňují. Růst porostů se snižuje, porosty jsou proředěny, byly zničeny i porosty dorůstající, které mohly ještě desítky let růst. Snižuje se produkce stromová i dřevní hmoty. Mimo poškození lesů po tomto sedmiletém působení neověřených teorií vznikly na Šumavě i další vážné ekologické škody, o nichž je třeba vědět. Vichřice se za 100 let vyskytly 76 krát . . . Jsou to zejména tyto:

1. Uhynutí lesa na rozsáhlých plochách zhoršuje významně klimatické poměry, zvláště pak větrné proudění. Šumava je oblastí, kde jsou časté vichřice, za 100 let se silnější či slabší vichřice vyskytly v této oblasti 76 krát. Všechny lesy, zvláště vysoké kmenoviny rychlost větru brzdí, velké komplesy lesů snižují rychlost větrů až o 90 procent a tím chrání nejen samotné lesy, ale i ostatní krajinu, stavby, zařízení a sídliště. Žírem kůrovce se komplexy lesů otevírají a vítr tak vniká dovnitř lesa, kde působí další polomy a vytváří tak podmínky k dalšímu množení kůrovce. Pro vliv větru je nebezpečné také proředění, ke kterému dochází, když kůrovec usmrtí jednotlivé stromy uvnitř lesa. Škodlivému působení silných větrů nezabrání ani ponechání kůrovcových souší. Již po opadu jehličí koruny řidnou, uvolňuje se korunový zápoj a s každou desetinou proředění se zvyšuje ohrožení o 25 procent. Uvolnění zápoje a zakmenění je nebezpečné i pro smíšené porosty. Velké plochy stojících souší zůstávají stát pouze 5 - 10 let, pak padají k zemi a jejich i zmenšený brzdící účinek pak zcela zmizí.

2. Rozsáhlé holožíry působí nepříznivě na vodní režim. Značně se snižuje retenční schopnost lesa. Na svazích dochází k odplavení humusu, jehož tvorba trvá až několik století. Obnažení skal může vést i ke znemožnění jejich pozdějšího zalesnění. Povrchové vody odtékají, vznikají teplotní extrémy Na kalamitních plochách po kůrovci se rozmáhá buřeň složená z bylinného krytu, který má několikanásobně nižší retenční schopnost než mechový kryt pod lesními porosty. Po odumření mechového krytu dochází k rychlé mineralizaci ve svrchních půdních horizontech. Půdní povrch je více osluněn, vysychá a tím se snižuje jeho smáčivost a zvyšuje se odtok povrchových vod. Rozsáhlá území se více prohřívají, což vede ke vzestupu vzdušného proudění a ke vzniku povětrnostních anomálií, klesá tím vzdušná vlhkost a narůstají teplotní extrémy. Snižuje se chladící účinek transpirace. Celkové vysýchání území na větších plochách může vést k vysýchání blízkých rašelinišť. Zvyšuje se povrchové odplavování z holých ploch při tání sněhu, vyšší odtoky z kůrovcem proředěných ploch odplavují živiny, ochuzují půdu, splaveniny působí škody na dolních tocích, vymílají se dna i břehy toků, vznikají přívalové proudy, nasycené pevným materiálem, které mají velkou unášecí schopnost. Krytá lesní půda pohltí až 9krát více srážek než půda nekrytá, koruny vysokých stromů zdrží až 60 procent srážek, které se odpaří a nenasytí spodní vody a půdu.

Je naměřeno, že dospělý živý smrkový porost odčerpá transpirací 2 mil. kg vody z 1 ha, tedy až 255 mm srážek. Pokud se porovnává současná kůrovcová kalamita s kalamitou po roce 1870, pak se nesmí zapomenout, že jedním z tehdejších důsledků bylo také zabahnění asi 1000 ha lesní půdy. Všechny tyto okolnosti zvyšují odtoky vody. Na městském úřadě v Sušici je obsáhlá písemná, finanční a fotografická dokumentace z povodní v r. 1993 a 1998. V důsledku rozsáhlých odumřelých lesů po žíru kůrovce se v povodí Otavy, horní Vltavy, na německé straně řek Řezné a Ohe, na rakouské straně řeky Mühl povodňová situace významně zhoršuje. 3. Nepříznivým ekologickým důsledkem velkých ploch mrtvých lesů po žíru kůrovce je zhoršení celkové emisní situace. Lesníci oceňují, že se v poslední době snižují emise oxidu siřičitého. Současným vážným ekologickým nebezpečím jsou však vysoké emise oxidu uhličitého CO neexistují žádné filtry. Významným prostředkem je aobsorbování CO v rostlinách a lesy jsou v tomto směru nejdůležitější. Odumření lesů po žíru kůrovce na plochách, které dnes již mají rozlohu 5000 ha, výrazně snižuje obsorpci a tlením tisíců souší se další oxid uhličitý do atmosféry dodává. 4. Velké plochy odumřelých lesů zhoršují celospolečenskou funkci lesů Šumavy v oblasti sociálně-rekreační a zdravotně-hy gienické, neboť budou po dlouhou dobu nejen nepřístupné z hlediska bezpečnosti pohybu osob, ale i nepřitažlivé z pohledu turistiky. 5. Podstatně se na odumřelých plochách změní fytobiotické a zoobiotické poměry, změní se rostlinný kryt, v němž zmizí některé současné rostliny vůbec a začnou růst nové rostliny, nepůvodní, jejich semena přinese vítr nebo ptactvo. Ke stejným změnám dojde v oblasti živočišné. Různí aktivisté = velké škody Tyto nepříznivé důsledky kůrovcové kalamity jsou dokladem, že se tzv. dobrovolné ekologické iniciativy ve složitých, skutečně ekologických otázkách dobře neorientují. Již nyní vznikly na přírodním a lesním prostředí Šumavy v důsledku aktivit hnutí Duha velké škody. To vyvolává otázku, kdo za tyto škody odpovídá a kdo je bude hradit. Tak např. jen "blokáda" pralesa na Trojmezné a Smrčině způsobila škodu na lese za 3 mil. Kč a na přírodním prostředí je škoda pětinásobně vyšší. Bude se hnutí Duha na náhradě škody podílet, když blokádu organizovalo a pobyt aktivistů hradilo? Je také nejasné, proč mediální prostředky věnují tolik pozornnosti jen hnutí Duha, jako by to bylo jedině správné ekologické hnutí. Ale takových hnutí je více a ne všechna mají stejně škodlivé názory na kůrovce. Jako příklad lze uvést "Nadaci pro les a vodu", která při hodnocení stavu lesů na Šumavě uvádí, že . . . "dosavadní styl hospodaření v lesích Národního parku Šumava vede k nenahraditelným škodám v lese a k významnému narušování přírodního prostředí oblasti . . . ".