Nová móda milionářů: betonová sídla v šumavské rezervaci: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:38

Čeští milionáři si v posledních letech našli novou zálibu – stavbu megalomanských sídel uprostřed chráněných rezervací. Ukázkový příklad v tomto ohledu představuje Šumava.

Na Šumavě vzniká celá řada sídel, kvůli jejichž výstavbě trpí nejen historický krajinný ráz, ale i ekologie. Přestože se většinou jedná o projekty tzv. ekologických staveb, které splňují limity na spotřebu energie, dopad na šumavskou přírodu je i tak závažný. Namísto zeminy se zde totiž objevují tuny betonu. Samotná stavba takových sídel totiž představuje nebývalou ekologickou zátěž. „Na Horské Kvildě jsem napočítal za jediný den sto dvacet jízd nákladních aut, míchačů betonu, bagrů a jeřábů, které se otočí přímo na hranicích přísně chráněných vrchovištních slatí,“ popsal situaci Lidovým novinám bývalý ministr životního prostředí František Benda, jenž na Horské Kvildě žije. Právě na Horské Kvildě vzniká stavba, jež byla při schvalování prezentována jako rodinná ekofarma. Namísto ekofarmy však nyní na Horské Kvildě vzniká dvoupatrový dům se dvěma podzemními podlažími pro garáže. „Jen v minulém roce kamiony odvezly z tohoto místa odhadem sedm tisíc tun vybagrované zeminy a nazpět přivezli pět tisíc tun betonu,“ uvedl Benda. Problém se však týká i staveb, které stavební dokumentaci poctivě plní. Ukázkovým příkladem je Filipova Huť, kde vzniklo hned několik monstrózních budov. Jsou sice většinou zapuštěny do svahu, splňují ekologické limity, přesto jejich výstavba znamenala dovoz tisíců tun betonu v nákladních autech. Podle Bendy by se tak při povolování výstavby v tak vzácných lokalitách měl posuzovat nejen jejich dopad na krajinný ráz a na spotřebu energie, ale také ekologická zátěž, již způsobí samotná výstavba. „Na jednu stranu se na Šumavě zavádí ekobusy, aby přírodu neničily výfukové plyny, na druhé straně brázdí park kvůli megalomanským stavbám jedno nákladní auto za druhým,“ kroutí hlavou Benda. Benda by si představoval, aby na každý dům větší velikosti stavěný v chráněném pásmu musela být zpracována studie jeho vlivu na životní prostředí podle tzv. projekt EIA, jak se tomu děje například u staveb továren nebo silnic. Rozměry „rodinného domu“ totiž nejsou nikde definovány, a tak mohou v rezervacích růst stavby zvící pevnosti. S Bendou souhlasí i zástupce Hnutí Duha Jaromír Bláha, a to i přes to, že v době svého ministrování si právě Benda od ekologů vysloužil anticenu Ropáka roku. „V tomhle má pan Benda pravdu,“ okomentoval návrh exministra Bláha. Náměstek ministra životního prostředí František Pelc je ovšem skeptičtější. Celý problém by to prý nevyřešilo. „Více by pomohlo, kdyby úřady striktně trestaly porušování stavebního zákona tím, že stavbu postavenou v rozporu se zákonem skutečně nechají zbořit,“ uvedl pro Lidové noviny Pelc. V případě stavby na Horské Kvildě také Správa národního parku podala stavebnímu úřadu podnět, aby zahájil řízení o odstranění stavby. Stejně tak učila i v případě domu architekta Hodana na Filipově Huti. Jenže pravděpodobnost jejich reálného odstranění je jako v předchozích případech minimální. Proto zřejmě opravdu nezbývá jiná cesta, než skutečné důsledné posouzení vlivu stavby na životní prostředí.