SWOT analýza vyhlášení bezzsáhového území v NP Šumava: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:38

SWOT analýza Jiřího Mánka a příběh, který se k ní pojí

SWOT analýza vznikla v důsledku snah o novou zonaci. Tehdejší ředitel Pavličko řídil park bez jakékoli veřejně proklamované koncepce. Jen zdůrazňoval, že bude naplňovat vůli ministerstva.

Zonace, která se zastavila na vyhlášení 135 ostrůvků prvních zón, již neplnila účel.

Práce na nové zonaci se ujal Jiří Mánek. Vypracoval metodiku, kterou schválila nejen Správa, ale i MŽP (Vopálková, Miko). Proměnou Šumavy se půl roku zabýval celý tým odborníků. Podle vzniklého dokumentu se měly způsoby péče o les a bezlesí, včetně bezzásahovového režimu, měnit výhradně podle stavu ekosystému, a to v horizontu desítek let. Výsledky byly prezentovány na Radě parku a v časopisu Šumava. Nová zonace byla odsouhlasena nejen Správou parku, ale i ministerstvem životního prostředí.

Ale pak nastaly komplikace. Přispěchalo občanské sdružení Přátelé Šumavy (pan Hail), Ješátko, v závěsu i Hnutí Duha. Jejich zásadní požadavek zněl: 30 % bezzásahovosti, a to hned. Nechtěli připustit, že Šumava na vyhlášení 30 % bezzásahovosti v žádném případě nemá. Situace byla nepřehledná a byl vydán pokyn vypracovat materiál, jenž Františka Pojera, který na ministerstvu životního prostředí vystřídal Mika, rychle zorientuje v problému. Vznikla SWOT analýza Jiřího Mánka.

Již rok pracujeme na návrzích a projednávání nové zonace a nového managementového rozdělení území. Situace kolem NP Šumava eskaluje v předvoleních kampaních politiků, samosprávy jsou pobouřeni neúplnými informacemi a mnohé si vykládají po svém. V médiích se objevuje stále více nesouhlasných článků, premiér dostává dopisy od obcí, odpor proti NP Šumava začíná být koordinovaný. A proč? Jako červená nit se celým problémem prolíná rychlé rozšiřování bezzásahového území. Stejně tak management Správy NPŠ tápe pro nejednotnost názorů jak uvnitř Správy tak s MŽP. To se odráží na atmosféře mezi zaměstatnci a ta se samožřejmě dále promítá do atmosféry v obcích a jejich zastupitelstvech. Je nanejvýš urgentní udělat rázné rozhodnutí a pustit se do plnění závazků, které jsme si před sebe stanovili. Je třeba zvolit koncepci, která bude dlouhodobě udržitelná a která bude mít trvalou podporu ze strany MŽP a neměla by jít razantně proti regionu. A i tehdy pokud zvolíme rychlý postup rozšiřování bezzásahového území, pak musí být vše prodiskutováno a objasněno obcím a zastupitelstvům. Nelze se ukvapit, jinak utrpí nejen Správa NPŠ, ale také jméno ochrany přírody jako takové!

Nyní máme před sebou dva návrhy ve vztahu k dalšímu managementu NPŠ, je třeba maximálně zvážit všechna pozitiva, rizika a příležitosti obou návrhů tak, abychom mohli udělat dobré rozhodnutí se kterým se ztotožní jak zřizovatel, tak Správa NPŠ.

Návrhy rozšiřování bezzásahového území v NPŠ:

1) postupné zvětšování bezzásahového území dle stavu ekosystémů, které citlivou lesnickou péčí převádíme do stavu přírodě blízkého a při rozšiřování se pohybujeme v horizontech třech desítek let. Kdy dojdeme až k 37 % plochy NPŠ v bezzásahovém režimu. (publikováno v časopisu Šumava podzim 2004, prezentováno na Radě parku 2.12.2004)

2) prakticky náhlé vyhlášení bezzásahového území v horizontu 5 let, kdy dojdeme k 29 % území v bezzásahovém režimu a naplníme tak doporučení MISE IUCN a vůli exnáměstka ministra Dr. Mika. (podepsáno na půdě MŽP 31. 1. 2005, prezentováno na lesnické konferenci v Srní, publikováno v časopisu Šumava léto 2005)

Stojíme před rozhodnutím, kudy se ubírat. Tento krok je velmi důležitý z hlediska existence NP a jeho udržení v kategorii IUCN II a to je priorita č. 1. Nicméně ve hře je celá řada názorových subjektů, ať již samotná Správa NP, MŽP, NGO Hnutí DUHA a Přátelé Šumavy, a samozřejmě místní samosprávy a Kraje.

V dalším postupu při prezentaci strategických materiálů Správy NP Šumava, je nezbytně nutné, aby Správa a MŽP vystupovali jednotně a také aby se jedna strana mohla 100 % spolehnout na druhou. Jedině tak můžeme společně dosáhnout cílů.

Předmětem tohoto rozboru je vyhodnocení všech silných a slabých stránek obou variant, stejně tak vyjmenování všech příležitostí a rizik obou variant.

silné stránky

slabé stránky

příležitosti

rizika

Soustředím se pouze na lesy, protože se jedná o určující ekosystémy a jedině tam jsou zásadní spory.

První návrh managementového rozdělení vychází z exaktního popisu přírodovědných hodnot území a snaží se je plně respektovat. Jde o postupné rozšiřování bezzásahového území s tím, že jednotlivé ekosystémy jsou citlivou péčí převáděny do stabilního a přírodě blízkého stavu. To zejména tím, že jsou v lesních porostech podporovány žádoucí dřeviny jako je jedle a buk na úkor v současnosti nepřirozeně dominujícímu smrku. Až teprve po té co v ekosystému bude připravena kostra smíšeného lesa či v jeho pufračních pásmech, bude převeden do bezzásahového režimu, místy tento proces bude trvat až 30 let.

Zásady managementu

Velmi výrazné zásahy při přípravě takto pojatého vyhlašování bezzásahového území je práce v pufračních pásmech. Jedná se umělou tvorbu pufračního pásma, kam se soustředí enormní pěstební činnost ve smyslu podpory žádoucích dřevin a „likvidace“ smrku a to v co největší možné míře a šíři minimálně 500 m. Samozřejmě postupně s respektováním nároků jedle, buku a javoru. Přesto může být taková péče velmi nestandardní.

Management je připraven tak, že v cílená lesnická péče a přestavba druhového složení porostů se masivně odehrává především v pufračních pásmech okolo cílových bezzásahových zón. V pufračních pásmech a dále nasedajících ekosystémech dochází k postupné rekonstrukci lesních porostů – odehrává v 7. LVS, protože v 8. LVS taková rekonstrukce nemá smysl. V 8. LVS se až do doby vyhlášení bezzásahovosti aktivně asanuje kůrovec, místy se mu povoluje ale jen tak, aby následně nevznikaly nežádoucí holiny. Přihlíží se zejména ke stanovištním poměrům. Pokud se v 8. LVS nedaří přirozené obnově, pomáhá se jí uměle, ale to jen tak, že se porost prosvětlí, zraňuje se půda a nechává se nalítnout dřevní hmota zůstává v porostech. (výsadby se nedějí). V případě, že po 10–20–30 letech upustíme od asanace kůrovce v 8. LVS, dojde tam s určitostí s postupem času ke kůrovcové gradaci, ale protože pufrační pásmo bude již mít dobrou kostru cílových dřevin – jedle a buku, nebude docházet ke vzniku tak rozsáhlých nežádoucích holin!! S určitou plochou holin však musíme počítat i tak.

Tímto přístupem jsme schopni předejít jak nebezpečí rozsevu kůrovců mimo bezzásahové a pufrační zóny, ale také předejdeme vzniku případných holin, protože v pufračních pásmech bude po dobu 30 let intenzivně podporován buk a jedle! V době, kdy bude v pufračních pásmech dostatek listnatých dřevin, které zde byly uměle člověkem nahrazeny smrkem, bude moci být nastolen bezzásahový režim aniž by docházelo ke zvyšování rizik, sporů, napětí, atd.

Tímto způsobem můžeme vytvořit skutečně rozsáhlé bezzásahové plochy lesa, aniž by docházelo k ohrožením dalších porostů mimo něj a pufrační zóny. Uměle tak můžeme vytvořit podmínky podobné jako v bavorském NP, kdy tam nehrozí plošný rozsev kůrovce do rozzáhlých smrkových porostů v podhůří.

Druhý přístup již nevychází z přírodovědného poznání území, ale snaží se naplnit 30 % území bezzásahového režimu v co nejkratším čase. To je možné udělat s naprosto jinou metodikou, kterou jsou souvislé bloky, které mají pokud možno co nejmenší obvod aby v pufračních pásmech vznikalo co nejméně holin. Tento přístup již nelze nijak odborně podložit jedná se o naplnění cíle plošné výměry území, která bude ponechána přírodním procesům. Za hranici takto pojatého bezzásahového území lze vybrat jakoukoli cestu či bývalé dráty. Nedílnou součástí pak budou rozsáhlé holiny, zejména v západní části NPŠ, kde dominuje smrk. Ty vzniknou v šíři 500–700 m. To zejména proto, že mezi lesní ekosystémy, které jsou předmětem uvažovaného bezzásahového území NP patří i 7 490 ha porostů starších 50 let ze zastoupením smrku větším než 60 %. Z toho na ploše 5667 ha zaujímá smrk více než 80 % zásoby porostů. Tyto porosty jsou v nyní vysoce rizikové v souvislosti s šířením lýkožrouta smrkového a představují potenciál pro jeho masivní expanzi. 1)

Po zkušenostech s bezzásahovým územím o velikosti 1300 ha na Modravsku, kde vzniklo 800 ha holin v okolních porostech, které postup lýkožrouta zastavily, je jistota analogického průběhu v případě náhlého rozšíření bezzásahového území. Při kalkulaci 7 490 ha porostů (viz výše) vychází ve stejném poměru plocha 4 500 ha holin, které by vznikly v okolí těchto porostů. (Nejde pouze o nahodilou kůrovcovou těžbou, ale i větrné polomy vzniklé především z důvodu destabilizace obnažených porostních stěn vůči abiotickým vlivům po asanaci kůrovce.)

Tato úvaha nepočítá s lesními porosty, které jsou mladší 50 let, proto ji lze označit za „optimistickou“. U mladších porostů, kde není doposud optimální druhová skladba, avšak mají určitý podíl žádoucích dřevin, hrozí při samovolném vývoji bez jejich aktivní podpory, stagnace a směřování k monokulturním smrkovým porostům.

(Je možné, že naopak v prvních letech bude vytížení personálu vysoké z důvodu expanze lýkožrouta a vzniku polomů v zásahových územích, ke snižování stavů personálu by nebyl důvod a těžba by se rovněž výrazně nesnížila. Pouze těžba kůrovcového dříví v době jeho poslední gradace /1996/ dosahovala cca 177 000 m3za rok.) 2)

Nahodilé těžby za dobu existence NP (1994–2004) dosahují průměrně 158 000 m3ročně. Při nutnosti aktivního managementu lesních ekosystémů v duchu Plánu péče o NP a stanovené maximální výši těžeb (cca 120 000 m3ročně) je prostor pro úmyslné zásahy minimální. V praxi se na řadě lesních správ musí žádat o zvýšení etátu. V posledních devíti letech (1996–2004) bylo vytěženo v průměru 37 000 m3úmyslné těžby ročně což je 18,5 % průměrné roční výše těžeb. 3)

Při zachování současného trendu je tedy téměř nemožné v krátkém časovém horizontu dosáhnout přijatelných samoregulačních mechanismů lesních porostů. I v navrhovaném 30letém horizontu bezzásahovosti bude z těchto důvodů poměrně malý prostor pro přeměny lesních porostů výchovou, tím méně pak v horizontu kratším.

managementový postup

Po vylišení bezzásahového území, nemá žádný smysl rozdělovat rozšiřování bezzásahového území do etap po 2, 3 a 5ti letech. Takže v bezzásahovém území se okamžitě od vyhlášení nebude dělat nic. Pak se bude čekat až se kůrovec začne šířit do pufračního pásma, kde se zastaví. Vznikem holin, které se zalesní. Lze očekávat postup holin bořivými větry. Výše nahodilých těžeb bude dosahovat více než etátu v celém NPŠ. To znamená, že na řadu let, možná i celé decenium, můžeme očekávat, že nebude prostor pro úmylsné těžby a rekonstrukci lesních ekosystémů, na kterých si tolik zakládáme.

1) Zdroj LHP; 2) Zdroj LHE; 3) Zdroj Ročenky Správy

varianta A

(37 % do 30ti let s postupným rozšiřováním: 16,1 % v r. 2005, 20,8 % v roce 2015 a 37,6 % v roce 2030)

silné stránky:

18. jdeme s managementem tzv. před kůrovcem – připravujeme se na jeho gradaci v 8LVS.

19. kolektivní přístup všech zaměstnanců v Sekci péče o NP a tedy kolektivní konsensus a finální ztotožnění s návrhem. To zajišťuje i podporu při mimopracovních diskusích zaměstnanců s obyvateli – velmi důležitý aspekt!

20. odborný přístup na základě znalosti stavu ekosystému

21. obhajitelnost na základě jasných, logických a odborných argumentech

22. bylo již prezentováno na Radě parku, tato strategie je plněním svých slov, a Správa je pak respektována

23. projednatelnost se samosprávama, náklonnost některých starostů!

24. akceptace veřejností

25. rychlejší navození přírodě blízkého stavu (dle představ člověka)

26. nedojde k tvorbě tak velkých holin

27. vznik stabilních smíšených lesních porostů v relativně krátké době, zejména v pufračních pásmech umožní do budoucna dále rozšiřovat plochu bezzásahových území

28. Prostor pro aktivní přeměnu lesních ekosystémů ve prospěch jejich stability.

§ Udržení zaměstnanosti a finanční zdroje pro rozvoj aktivit Správy a regionu.

- Možnost sledování úmyslných zásahů v lesních porostech (podpora výzkumu).

- Trvalé udržení šumavského krajinného rázu.

- Člověkem pozměněné lesní ekosystémy jsou zase činností člověka převáděny na stabilnější a pružnější. Umožňuje nám to určitá, snad vysoká úroveň poznání procesů a zákonitostí, které probíhají a existují ve fragmentech lesních komplexů, které označujeme jako přírodní nebo přirozené lesy.

- managementem bude dosaženo přijatelnější věkové struktury a prostorové výstavby nově vznikající generace lesa. Ve spojení s vylepšenou druhovou skladbou se stane nová generace lesa stabilnější

slabé stránky:

- pomalé plnění podmínek IUCN, kat II

- atrakce divočiny bude odsunuta o dvacet let

- zatím nemáme vyčíslenou finanční stránku věci, možná tato varianta bude dražší, než varianta okamžité divočiny????

příležitosti:

- Transparentní a seriozní argument pro jednání s obcemi o rozšíření I. zón.

- Zlepšení vzájemných vztahů – dodržení slibu ze strany NP.

- ukázka vzorového přírodě blízského lesního hospodaření

- čas na diskusi s odborníky i samosprávami při vymezování bezzásahového území.

- Ve výhledu třech desítek let můžeme dosáhnout relativně velké plochy území, které bude bezzásahové a přitom poměrně stabilní, bez bezprostřední hrozby významného ohrožení jak vlastní plochy bezzásahovky, tak zejména jeho okolí.

- území pro návštěvníky – smíšené a pestré lesní ekosystémy s ozdravnými vlivy

rizika:

budeme i nadále možným terčem určitých občanských organizací

může být zpochybňováno zařazení parku do kategorie II dle členění IUCN

Neustálé vměšování se nevládních organizací do postupů Správy – tak jako doposud

Z toho plynoucí negativní mediální obraz Správy vyvolaný těmito organizacemi

Nejvyšší nutnost bude jakékoli rozhodnutí ošetřit tak (najít správný a účinný nástroj), aby ho nebylo možné po nějakém čase měnit, nebo aby následky vzniklé z tohoto rozhodnutí nemohli být příčinou jakéhokoli omezení funkčnosti nebo existence stávajícího národního parku jako celku. Rozhodnutí by mělo být imunní vůči aktuální politické situaci. (tento bod se opakuje i u varianty B a C)

ztráta šance na výjimečný fenomém – ostrov divočiny ve střední Evropě

ztráta kredibility – lze očekávat, že světový trendy OP bude za 30 let na jiné úrovni a bude preferovat právě divočinu, pokud to neuděláme my nyní, půjdeme „za trendem a nebudeme jeho spolutvůrci“

Varianta B

(30 % do 5ti let s postupným rozšiřováním 14,5 % v r. 2005, 18,6 % v r. 2007, 28,8 % v r. 2010)

silné stránky:

- Linie bezzásahového území se nemusí hledat v terénu, postačí cesta či bývalé dráty

- Vyřeší se problém jednou provždy, rychle a rázně. V bezzásahovém území bude probíhat pouze monitoring, výzkum a speciální turistika.

- čitelnost přístupu v časovém horizontu uchopitelném z pohledu člověka – zasahuji vs. nezasahuji, jasná kritéria vymezení (žádné kompromisy a polopřípravy)

- sympatie některých NGO

- Splníme doporučení mise IUCN (je blíže k této variantě řešení)

- Rozvolněné a stabilnější ekosystémy (obdobně jako na Medvědí hoře) vzniknou rychleji než v při variantě A, kde bychom jejich vzniku dali prostor až za 20 let. Jde tady jen o čas, který je společnost ochotná dát. Je tedy otázka, jaký les dosáhne cíle rychleji.

- Jednou vymezené území platí – není cesty zpět, na rozdíl od 30leté varianty, kde budu stále zvažovat, zda už je uzemí dostatečně připravené k osamocení – lidské poznání je stále omezené a nemáme se kde učit, protože všechno řídí člověk

- Možnost monitorovat a porovnávat další vývoj ekosystémů, které jsou v různých stadiích vývoje a jsou poznamenány určitým stupněm předchozího ovlivnění lidskou existencí

- neopakovatelné divadlo divoké přírody, které nikde jinde není k vidění

- turistická atrakce, potenciál pro poznání divočiny

- rychlejší zvýšení mezinárodní prestiže

slabé stránky:

- jdeme s managementem za kůrovcem – nejprve se namnoží a pak v zásahových oblastech tvoříme holiny

- není časový prostor na vznik pufračního pásma

- takto velké bezzásahové území nebylo vybráno na základě odborných podkladů, jeho vyhlášení je spíš filozofický a politický problém

- V případě člověkem založených komplexů smrkových monokultur, neschopných další existence bez dodatkové energie v podobě ochranných a pěstebních zásahů, je pravděpodobné, že se budou rozpadat velice rychle a na velkých plochách.

- problém s prezentací a obhajování holin veřejnosti

- Po rychlém velkoplošném rozpadu vznikne opět les, který bude náchylný k plošným rozpadům (obnovený porost nebude dostatečně věkově, druhově a prostorově rozrůzněný).

- Vývoj člověkem ovlivněných ekosystémů, ponechaných bez jejich předchozí přípravy samovolnému vývoji, směrem ke klimaxovému lesu si vyžádá nejméně celé století.

- Existuje zde reálné riziko, že dojde k poškození až zániku dochovaných fragmentů přirozených lesů v důsledku jejich obklopení nepřirozenými porosty, které se budou vlivem kombinace abiotických a biotických činitelů rozpadat (prales na Pramenech Vltavy). To s sebou ponese možnou ztrátu genofondu a ztrátu jedinečných studijních ploch pro výzkum přirozených lesů a procesů v nich probíhajících.

- Náhlý úbytek dřevoprodukční funkce části území (1/3 plochy NP)

- Na jedné straně zřeknutí se dřevoprodukční funkce lesa na určitém území (jako doprovodné a víceméně vítané funkce při pěstování lesa a jeho převodu na les přírodě blízký) a na straně druhé zvýšení úsilí a náklady (v oblasti nahodilé těžby a zejména pěstování lesa) v pásmu přilehlém k bezzásahovému území.

- většina problémů se bude rozšiřovat i do území kolem bezzásahovky (následné otevírání porostů, jejich zánik, vznik holin

- velmi obtížné vyjednávání s místní samosprávou a kraji (to bude obtížné i v případě postupné varianty)

- Rychlý rozpad člověkem výrazně ovlivněných lesních porostů a následná obnova, opět převážně stejnověkých porostů na velkých plochách.

- V případě přirozené obnovy těchto lokalit – riziko vzniku smrkových monokultur.

- I v případě umělé obnovy žádoucí druhovou skladbou je akutní riziko vzniku smrkových monokultur (biologické nároky žádoucích dřevin x konkurenční schopnost smrku na holině, zvěř)

- Nebezpečí pro turisty i personál, návštěvnická neatraktivita velkých rozvrácených ploch.

§ Rozpadlé porosty představují dobrá stávaniště zvěře, ale příležitosti pro regulaci jejích stavů markantně klesají (bez mysliveckých zařízení sloužících k lovu je odstřel zvěře prakticky nemožný, obtížně přístupný a průchodný terén).

- Problémy s financováním provozu Správy (nízké těžby, nízké příjmy za prodej dříví).

- Nevyužití lesního personálu v současném počtu – snižování stavů – sociální problémy.

- Snížení návštěvnosti území – ztráta šumavského krajinného rázu.

- Rozpor se soustavou NATURA 2000.

příležitosti

- Rychlé vytvoření poměrně velkého a kompaktního území, které bude v evropském měřítku do jisté míry jedinečné, které budeme moci po určité době nazvat divočinou ve středu Evropy, a kterým se s odstupem času proslavíme (pokud to ustojíme).

- Pokusit se pojmenovat a následně vyčíslit újmy a přínosy, které vzniknou při realizaci tohoto návrhu. Na základě toho potom případné kompenzace soukromým vlastníkům a občanům dotčených obcí.

- šance pro lidi pozorovat a učit se od přírody v reálném čase (kdy je zájem) a jinde poučeně s přírodou pracovat

- šance pro ČR být leaderem v OP v Evropě – mimořádná poloha a změna v managementu NP moderním směrem

- První pokus o samovolný vývoj nepůvodních lesních ekosystémů na tak velké ploše.

- prostor pro osvětu a výchovu veřejnosti pro vnímání divoké přírody, protože příroda dělá sama vše nejlépe bez člověka – prostor pro výuku člověka k pokoře, kterou všichni tolik potřebujeme

- Možnost sledování neřízeného vývoje kulturních lesů.

§ Vznik specifických sukcesních stadií – prostor pro výzkum.

rizika:

- Možný dočasný úbytek (zánik) dalších produkčních i mimoprodukčních funkcí lesa na poměrně velkém území

- nevratný proces

- Nesouhlas obcí a kraje – politický odpor, neprojednatelnost nové zonace

- byť získáme podporu některých NGO, tak to bude pouze podpora morální, nicméně nemají zodpovědnosti a tak jejich slovo neskýtá žádnou oporu

- Na území, kde dojde k velkoplošným rozpadům, se mohou podstatně měnit odtokové poměry (zrychlení odtoku, zmenšení akumulačních a retenčních schopností území), urychlí se mineralizace humusu, zvýší se vyplavování živin (obohacování odtékající vody dusíkatými látkami). Může docházet k degradaci některých stanovišť, erozi půdy, sníží se schopnost území jako celku vázat oxid uhličitý, apod. Co je nejdůležitější – všechny tyto jevy budou mít dopad i na okolní území.

- vznikne celistvé, obtížně přístupné území, které se stane komorou pro zvěř. Lov zde bude problematický, stavy se budou zvyšovat.

- Rekreační hodnota území (měřená vnímáním a názory veřejnosti) se pravděpodobně přinejmenším přechodně sníží.

- Vznikne více míst, kde budou turisté na značených trasách ohroženi soušemi – náklady na jejich likvidaci, organizaci práce …

- Pravděpodobně zánik určitého množství pracovních míst na lesních správách, kterých se rozšíření nejvíce týká; ztráta pracovních příležitostí pro některé místní občany pracující v lese.

- Rychlý rozpad člověkem výrazně ovlivněných lesních porostů a následná obnova, opět převážně stejnověkých porostů na velkých plochách

- V případě přirozené obnovy těchto lokalit – riziko vzniku smrkových monokultur

- I v případě umělé obnovy žádoucí druhovou skladbou je akutní riziko vzniku smrkových monokultur (biologické nároky žádoucích dřevin x konkurenční schopnost smrku na holině, zvěř)

- Nebezpečí pro turisty i personál, návštěvnická neatraktivita velkých rozvrácených ploch.

§ Rozpadlé porosty představují dobrá stávaniště zvěře, ale příležitosti pro regulaci jejích stavů markantně klesají (bez mysliveckých zařízení sloužících k lovu je odstřel zvěře prakticky nemožný, obtížně přístupný a průchodný terén).

§ snížení kreditu ochrany přírody

§ zmenšení národního parku

- neztotožnění zaměstnanců parku s novým návrhem může vyústit s nerespektování představitelů managementu a v konečném důsledku povede k nesnesitelné atmosféře uvnitř organizace. (ztráta nabyté důvěry, protože s desítkami lidí z personálu jsme připravovali návrh jiný a toto je řez do vlastních řad)

Varianta C

(20 % okamžitě, rozšiřování po hodnocení v 10letých cyklech dle stavu ekosystému)

silné stránky

- obě předcházející varianty jsou vykloněny na jednu stranu, což vždy vyvolá vlnu nevole u jedné či druhé strany odpůrců, kdežto u této varianty se jedná o kompromisní řešení, se kterým jsem schopni se všichni ztotožnit

- je v souladu s usnesením Krajů

- je v souladu s názory vedení Správy NPŠ i MŽP

- NGO jsou schopny akceptovat takovou variantu

- pokud bude jasně deklarovaný postup, tak i tato varianta je v souladu s doporučením Mise IUCN

- může být deklarovaný naprosto jasně vymezený management, nebude prostor pro nekonečné diskuse

- ve chvíli takového politického smíru bude prostor pro vlastní práci, bude klid mezi zaměstnanci, který se nakonec promítne do klidu ze strany obcí.

- 20 % okamžitě skutečně bezzásahového území je legitimní posun k naplnění poslaní NP IUCN kat.II

- v dalším rozšiřování navazuje na původní záměr, kdy se bezzásahovost rozšiřuje až dle stavu ekosystému a dává tak prostor pro větší plochu bezzásahového území, které bude stabilizované dostatkem žádoucích dřevin.

slabé stránky

- vysloveně extrémistické skupiny z obou stran mohou mít stále připomínky

příležitosti

- v případě akceptace všemi stranami možnost veřejně prezentovat shodu všech stran a udělat ze Šumavy výkladní skříň, kde se ochrana přírody domluvila s obcemi a politiky.

- klid a prostor pro další konstruktivní práci (ať se již jedná o management, nebo o práci s veřejností) bez rušivých útoků na Správu NPŠ a na ministerstvo

rizika

- v první variantě jsme volili postup založený na citlivé přeměně ekosystémů a do bezzásahového režimu byly přiřazovány jen ekosystémy, kterým nehrozí plošný rozpad a tato varianta měla v původní verzi 16 % území v bezzásahu, takto budeme mít v první fázi 20 %, nicméně ty pouhá 4 % budou představovat riziko, zde se bude množit kůrovec a díky tomu budou vznikat holiny.