Její matkou je Šumava a otcem hrad Kašperk: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:38

Strakonicko, Horažďovicko – Koncem roku 2005 vzniklo občanské sdružení Šumařina

„Její matkou je Šumava a otcem hrad Kašperk. Sdružuje osoby různých povolání, pohlaví a délky vlasů, které osud různými cestami přivedl na Kašperk a které bez milosti propadly jeho uhrančivému kouzlu,“ píše se ve stanovách Šumařiny. 

„Je nestátní neziskovou organizací a její činnost zasahuje také do jižních Čech. Teď ale spí,“ říká jeden ze zakladatelů Tomáš Pollak z Horaždovic.

• Jaké je vaše postavení v Šumařině?

Jsem členem tříčlenného výboru sdružení a jeho předsedou. V praxi to znamená, že se podílím na programu, starám se o prezentaci, účetnictví apod.

• Když před pěti lety Šumařina vznikla, jaký byl váš cíl?

Sdružení vzniklo koncem roku 2005 jako součást snahy stát se věrohodným partnerem pro správce památek či radnice zdejších měst při pořádání zábavních a vzdělávacích akcí zejména pro děti, případně celé rodiny. S ohledem k perspektivě let příštích jsme své stanovy raději koncipovali poměrně široce. Počítali jsme totiž s tím, že se programová náplň naší činnosti dotkne např. praktické ochrany přírody, environmentální výchovy aj.

• Podařilo se vám ho splnit?

Během své dosavadní činnosti jsme některé cíle naplnili, jiné nikoliv – není to ale nic, co nás děsí. Nejsme firma, jejíž výsledky jsou kvantifikovány a orientovány na zisk. Děláme to, co nás baví a naše časové možnosti dovolí.

• Šumařina patří svým vznikem na Kašperskohorsko, ale akce jste pořádali i na jihu Čech. Kde všude a o co šlo?

Ještě přesněji vznikla Šumařina na hradě Kašperk. Její personální složení prakticky sestávalo ze současných i někdejších průvodců, kteří se na hrad rádi vraceli a snažili se pomoci, kde se dalo. Výčet naší činnosti je široký, mezi pravidelné akce uplynulých let patřilo např. spolupořadatelství Rabijády či Medobraní na hradě Rabí či na Slavnostech kaše v Horažďovicích. Z krajinotvorných projektů stojí za zmínku obnova alejí na Horažďovicku, kdy jsme spolu s občany vysázeli stovky stromů, mezi kterými nechyběly staré a krajové odrůdy jabloní.

Přestože se většina aktivit děje na Sušicku a Horažďovicku, je náš akční rádius širší. Nebráníme se akcím v regionu Šumavy a Pošumaví a nesejde na tom, je-li to v Plzeňském nebo Jihočeském kraji. Velikonoce na hradě Dívčí kámen, které jsme letos pořádali již potřetí, jsou toho koneckonců důkazem.

• Zmínil jste, že poslední dva roky je Šumařina v útlumu. Proč?

Jako každý podobný subjekt prochází i Šumařina postupným vývojem. Doba, kdy většina členů studovala a měla relativně hodně volného času je nenávratně pryč, zakládáme rodiny, a to sebou logicky nese změnu životních hodnot. V důsledku toho se scházíme v současnosti velmi zřídka, což se nutně projevuje i útlumem naší činnosti.

• Jaká je budoucnost Šumařiny a jakým směrem se bude ubírat?

Jak jsem zmínil, je naše budoucnost přímo odvislá od schopnosti členů věnovat sdružení svůj volný čas. Vhledem k okolnostem neočekávám v nejbližších letech výrazné zvýšení naší akceschopnosti. Rádi bychom udrželi jednu až dvě akce pro veřejnost do roka a podíleli se dále na krajinotvorných projektech v Pootaví, seč nám síly dovolí.