Dýchat za (čistý) český průmysl: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:38

Příští ministr životního prostředí Pavel Drobil se původně chystal šéfovat resortu průmyslu a obchodu. Proto kdesi prohlásil, že bude „dýchat za český průmysl“, a dotyčný výrok mu teď ze všech stran otloukají o hlavu s ironickými poznámkami, jakpak asi může vést ekologický úřad.

A proč by nemohl?

Jeden silný předpoklad Jestli bude Pavel Drobil úspěšným ministrem životního prostředí, posuzujme nyní podle jeho plánů a posléze podle výsledků. Pro svůj nový post má přinejmenším jeden silný předpoklad – žije na Ostravsku, kde dobře vědí, co je to katastrofální smog. Nikoli čísla ve statistikách špinavého vzduchu, nýbrž bronchitické děti.

Na druhou stranu přichází z dozorčí rady státních Lesů ČR, které se netají nepřátelstvím k národním parkům. Proto bude namístě bedlivě sledovat, jak si poradí s péčí o naši společnou přírodu a zda pod jeho řízením dostanou přednost turisté, nebo dřevaři.

Nicméně může být dobrým ministrem životního prostředí, aniž by ze svého průmyslového slibu slevil. Předně většina tuzemských továren nikterak velké ekologické škody nepůsobí. Nemusíme si vybírat mezi prosperitou a čistým vzduchem. To jen ČEZ, hutní a uhelné společnosti nám vnucují obstarožní představu, že český průmysl rovná se kouřící komíny a povrchové doly.

Navíc leitmotivem ekologických programů už dávno přestala být instalace drahých filtrů. Úkolem nových zelených zákonů většinou není regulovat, nýbrž motivovat. Mají rozhýbat inovace a nastartovat investice.