Spolupráce parků není strašákem: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:39

Instituce zodpovědné za ochranu přírody na české i německé straně hranice hledají společné přístupy ke koordinaci svých aktivit

Národní park Šumava

Ohlédnutí za uplynulým rokem

Clara pacta, boni amici – Slavné smlouvy, dobří přátelé. Přísloví vzniklé v antice, platné dodnes. Nově rozšířené Memorandum o vzájemné spolupráci mezi Správami Národních parků Šumava a Bavorský les by mělo být jedním z důkazů jeho stálé platnosti.

Šumava – Když na sklonku léta 1999 spatřila na hraničním nádraží v Železné Rudě – Alžbětíně světlo světa první smlouva o spolupráci mezi oběma národními párky chránícími přírodu české a bavorské Šumavy, byla to smlouva o dobrých sousedských poměrech, o narůstajícím vzájemném povědomí, respektu ke společnému předmětu ochrany. V průběhu jejího naplňování bylo shromážděno a vyměněno mnoho cenných dát o přírodě společné Šumavy, proběhla řada společných projektů veřejného využití obou národních parků, do té doby nezřídka nahodilá komunikace získala pevný základ. Co však bylo zřejmé první pohled běžnému návštěvníku obou území, byl přetrvávající rozdíl v péči o les. Zatímco na bavorské straně se na rozhodující ploše les vyvíjel svojí vlastní cestou směrem k divočině neovlivňované člověkem, na české straně byl tento přístup stále v defenzivě. Ještě markantnější rozdíl byl patrný v nahlížení na tyto samovolné přírodní procesy. Stejný vývoj byl na české straně v regionu nazýván katastrofou, lidským selháním, plodil impulsy k hledání „viníků“. Šance pro přírodu, pro její samovolný, nespoutaný vývoj, byť jen na části rozlohy národních parků, je tím, co dává těmto územím základní smysl jejich existence. Instituce zodpovědné za ochranu šumavské přírody na obou stranách hranice se pokouší hledat sjednocující přístupy k společně sdílenému území a snaží se koordinovat své ochranářské praktiky. I proto bylo v samotném závěru loňského roku dosavadní memorandum rozšířeno o deklaraci spolupráce zejména při společné propagaci obou národních parků a společném postupu na mezinárodním fóru v zájmu jednotné prezentace Šumavy.

V procesu dlouhodobého sbližování péče o přírodu obou národních parků byly vůbec poprvé společně představeny cíle ochrany přírody v již zmíněné klíčové oblasti ponechání prostoru pro samovolný přírodní vývoj. Oproti třem čtvrtinám rozlohy bavorského národního parku by na české straně měla být přírodnímu vývoji ponechána necelá jedna třetina území národního parku. S ohledem na rozdílnou velikost obou národních parků by se v absolutním vyjádření jednalo o přibližně stejně velké plochy, umožňující jak nerušený přírodní vývoj, tak plnohodnotnou účast v rodině uznávaných národních parků Evropy a světa.

Navzdory všem aktuálně probíhajícím, nezřídka emotivním diskusím, nesporná atraktivita neovlivňované přírody společně s nastupujícím módním trendem šetrného turismu představuje lákadlo pro hosty území a je příležitostí i výzvou pro lidi trvale žijící nebo podnikající v regionu společné Šumavy. Memorandum chce být jedním z nástrojů jak tuto příležitost nepropást.