Přísnější ochrana Šumavy naráží na odpor: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:39

Národní park se snaží ponechat některé části přirozenému vývoji * Většina okolních obcí protestuje

Národní park Šumava je stále, i po patnácti letech své existence, důvodem ke sporu. Jeho jádrem je to, nakolik vněm omezovat hospodaření. Jedinečná příroda s horskými prameny, rašeliništi, vzácnými druhy živočichů a rostlin patří k tomu nejcennějšímu, co Česko má. Rozsáhlé lesy ale přitahují také dřevařské firmy. Snahy vedení národního parku o rozšíření nejvíce chráněných zón, kde se nesmí kácet, narážejí na silný odpor.

Praha – Aby mohla Šumava splnit mezinárodní standardy pro národní parky, musí nechat část svého území vyvíjet přirozeným způsobem. „Pokud chceme vidět, jak vypadá příroda bez zásahu člověka, musíme jí to dovolit,“ říká náměstek ministra životního prostředí František Pojer.

Stejný přístup uplatňuje také Národní park Bavorský les, který je na druhé straně česko-německé hranice. Obě rezervace se na konci roku dohodly, že budou při ochraně přírody úzce spolupracovat. Společné memorandum se týká i postupného rozšíření prvních zón, které jsou nejpřísněji chráněné. Na české straně by měly do roku 2010 zabrat 30 procent území národního parku, na německé straně do roku 2017 dokonce 75 procent. „Šumava patří mezi největší lesní komplexy ve střední Evropě, je národním parkem, biosférickou rezervací UNESCO, šumavská rašeliniště jsou na seznamu nejvýznamnějších světových mokřadů. Příroda žádné státní hranice nezná a právě proto je jednotný přístup na místě,“ dodal Pojer.

Národní park po Česku

Odpůrci větší ochrany přírody však namítají, že pro Šumavu nemohou platit stejná pravidla jako pro uznávané národní párky ve světě. „Současné šumavské lesy byly od počátku obhospodařovány člověkem, a dokonce ani Boubín není pralesem v pravém slova smyslu,“ řekl při své loňské návštěvě lesnické školy v Písku prezident Václav Klaus. Jako milovník lyžování by na šumavských svazích rád viděl více sjezdovek, což by však při větší ochraně lesů nebylo možné.

Politici, kteří odmítají rozšíření bezzásahových zón, tvrdí, že na Šumavě je možné těžit dřevo a přitom také bez potíží chránit nejcennější lokality. Vedení národního parku s tím nesouhlasí. „Nejsou třetí cesty, zvláště ne v ochraně přírody,“ říká ředitel správy Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava Alois Pavlíčko. „Jedna cesta je do přírody zasahovat a vytvářet les pro produkci dřeva, druhá je nezasahovat, tak jako ve všech renomovaných národních parcích světa,“ dodává Pavlíčko.

Kůrovec je surovec

Odpůrci zvětšování prvních zón argumentují nejčastěji obavami ze šíření kůrovce. Ten v nich napadá tisíce stromů, které usychají. Příznivci kácení tvrdí, že poničené lokality je nutné hned vytěžit a zabránit tak šíření hmyzu do dalších oblastí. Vedení parku však poukazuje na to, že kůrovec je součástí přírody a les se s jeho působením dokáže sám vyrovnat. Část stromů sice uschne, ale les tak přijde jen o své horní patro, zatímco jeho další části žijí dál. Po určité době se přirozeným způsobem lesní porosty znovu obnoví. Zastánci kácení však označují podobný přístup za nezodpovědný experiment. „Kůrovec může za příznivých podmínek vyletět a napadnout lesy nejen v druhých zónách, ale i vzdálenější porosty patřící jiným vlastníkům, než je český stát,“ tvrdí jihočeský hejtman Jan Zahradník. Výsledkem „experimentu“ podle něj může být hnědá Šumava s uschlými stromy, která ztratí svoji krásu a turistickou atraktivitu. Podle lesních odborníků kůrovec ohrožuje hlavně smrky, uměle vysázené člověkem. Ty zabírají asi 80 procent plochy parku. Podle ochránců přírody je to však největší důkaz toho, že hospodářská činnost člověka má na místní přírodu negativní vliv. Pokud bude krajina alespoň v některých částech ponechána bez podobných zásahů, vytvoří znovu vyvážený ekosystém, který na Šumavě fungoval tisíce let před příchodem lidí.

Obce: ať stát platí!

Téměř jednotně vystupují proti rozšiřování prvních zón okolní obce. Lesy tvoří často největší část jejich majetku, a tak mají obavy z kůrovce i odlivu turistů. „Kdo se bude jezdit dívat na uschlou Šumavu?“ ptá se starosta obce Volary Radek Mrkvička a dodává: „Vzhledem k tomu, že jsme na Šumavě a naše nezaměstnanost se pohybuje na více jak deseti procentech, bude turistický ruch pro místní lidi jedním z nejdůležitějších zdrojů obživy.“ Rozšiřování prvních zón odmítá i starostka Kašperských Hor Alena Balounová. „Máme obavy, že se hodnota našeho majetku prostě ztratí, protože převážná část našich lesů je na území národního parku,“ říká. Už současná omezení hospodaření v lesích, které se musejí podřizovat režimu parku, podle starostky připravuje město o peníze. Jen za rok 2004 vyčíslila újmu na obecním majetku na 10,5 milionu korun. Tvrdí, že podle zákona o ochraně přírody a krajiny by měl stát obcím podobnou újmu na majetku kompenzovat. „Ale zatím tady nejsou pravidla, připravují se až dodatečně. A mám dojem, že se vymýšlejí tak, aby se majitelům lesů nemuselo platit nic,“ posteskla si starostka Balounová.

Pohled z nebes

Letecký pohled na národní park naznačuje, že obavy z hnědé Šumavy plné uschlých stromů, kterou straší zastánci kácení, jsou zřejmě přehnané. Německá část, kde se porosty zasažené kůrovcem netěží a nechávají se svému osudu, je totiž zelená a v ničem nepřipomíná obraz zkázy, o kterém mluví starostové, hejtman či prezident. Jizvy ve tváři krajiny jsou naopak zřetelné na české straně hranice. Rozsáhlé holiny, které byly vykáceny za minulého vedení parku, připomínají dobu, kdy tehdejší ředitelství podlehlo tlaku dřevařů a těžbu v prvních zónách povolilo. „Toto rozhodnutí bylo velmi neblahé a Šumava se s ním bude vyrovnávat dlouhá desetiletí,“ konstatoval mluvčí parku Radovan Holub.