S horami to jde z kopce: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:39

Proč jezdíme do přecpaných zimních středisek?

Už nejezdíme do hor, ale do arén zimních sportů.

Necháváme se ohromovat čísly o stoupajících kapacitách lanovek, o stamilionových investicích do skiareálů s uměle zasněžovanými sjezdovkami. Ty jsou stále plnější a dražší. A jeden sjetý kilometr v napěchovaném Špindlerově Mlýně už přijde čtyřikrát dráž než v bezfrontových Alpách.

Kolem dřevěné boudy bufetu U Zalomeného ve spodní části sjezdovky na Lysé hoře v Rokytnici nad Jizerou je pořádně rušno. Ideální sněhové podmínky přilákaly do druhého největšího skiareálu v Česku zástupy lyžařů i snowboardistů. Je nedělní poledne a stovky lidí dobíjejí energii buřtem a pivkem nebo tatrankou a čajem. Z amplionu se do údolí i vzhůru do strání hrnou popové šlágry sedmdesátých a osmdesátých let. „Na horáááách, tam je prííííma,“ zpívá Milan Drobný. Není slyšet vlastního slova. Po občerstvení sjedou lidé pár set metrů k čtyřsedadlové lanovce, kde absolvují další dávku stresu v podobě dvaceti- až pětadvacetiminutové fronty. Ti zdatnější ji absolvují za den celkem tak desetkrát. Sečteno podtrženo: čtyři hodiny denně stráví v nervózní frontě, necelou hodinu na diskosvačině a asi dvě hodiny promrzají na lanovce. Samotné lyžování trvá sotva hodinu a půl. Lze si takto odpočinout a zalyžovat? Proč to vlastně děláme?

Konzumace hor

„Lidi sem nejezdí odpočívat, ale vybíjet si agresivitu,“ říká nekompromisně lékař ze špindlerovské chirurgie, který dává dohromady těla neukázněných a přeceňujících se a občas i alkoholem povzbuzených lovců adrenalinu. „Nepotřebuji reklamu, aby se mi zvyšovala klientela, už tak je toho dost. Mé jméno raději neuvádějte,“ dodává asi čtyřicetiletý muž v bílém plášti. V čekárně před ordinací haleká skupinka německých turistů ve věku kolem třiceti let. Jeden z nich se s bolestnou grimasou ve tváři drží za ruku. Tři jeho kolegové si zatím podávají stříbrnou placatici s jakýmsi životabudičem. Špindlerův Mlýn se prostě stal přímo symbolem místa, kde „je třeba si užívat na plné pecky“. Vždyť sem jezdí i pan prezident. A celebrity z televize.

„Spousta lidí sem jezdí předvádět se. Je to jako závod, kdo má lepší vybavení, kolik kdo utratil. Jako divná hra na to, kdo má plnější košík v hypermarketu. Lidi si hory neužívají, ale konzumují je,“ myslí si trochu škarohlídsky Petr Zahradníček z odboru cestovního ruchu, kultury a sportu Městského úřadu ve Špindlerově Mlýně. K relativně nakyslé kritice má ovšem své důvody opřené o letité zkušenosti: město s tisícem dvěma sty obyvateli navštíví v sezoně přes sedm set tisíc lidí. A stále rostoucí poptávku se pokouší zběsile stíhat nabídka provozovatelů areálů i hotelových řetězců: epicentrum českého masového zimního radování prodlužuje sjezdovky o stovky metrů, hodinovou kapacitu lanovek a vleků během roku zvýšilo z osmnácti tisíc na takřka dvacet tisíc. A efekt? Menší fronty?

Volnější sjezdovky? Kdepak. Růst obsazenosti. A město dimenzované infrastrukturou a dalším zázemím původně na tisícovku obyvatel praská ve švech.

Fordovy sjezdovky

„Spoustu věcí – od dopravy po doktory – dotujeme ze svého, ale sídla majitelů hotelů a penzionů jsou většinou v Praze, takže daně zůstávají tam a z poplatků za lůžko to nezaplatíme,“ říká tajemník Městského úřadu Jan Trojan. A jak se žije místním v „perle Krkonoš“? Původní obyvatelstvo se vystěhovává nebo vymírá. Je tu draho a pracovní místa si hoteliéři a provozovatelé skicenter obsazují svými lidmi. I to je jeden z důsledků přetíženosti nejexponovanějších krkonošských center. A i sjezdovky samozřejmě dál praskají ve švech. Na hektar špindlerovských sjezdovek připadá takřka sto lyžařů. „To je bezmála dvojnásobek než v geograficky srovnatelných – nikoli tedy těch nejvýznamnějších – alpských střediscích,“ říká Lucie Vřešťálová, která pracuje pro kanadskou firmu Ecosign zabývající se rozvojem a optimalizací lyžařských oblastí po celém světě. Areál je prý třeba uvolnit. Ovšem řešení navrhované Ecosignem připomíná tak trochu hada, který chce polknout svůj ocas. V důsledku by znamenalo nejspíš opět větší návštěvnost. „Přetíženost areálu je nutno řešit jeho optimalizací, propojeností služeb, zlepšením dopravní obslužnosti, parkovacích míst. Ale nemá to být jen a jen rozšiřování na úkor přírody,“ říká Vřešťálová.

„Ale ono je to všechno o rozšiřování. Neznamená to nic jiného než sci-fio rozšiřování kapacit, o nových lanovkách a sjezdovkách,“ namítá Radek Drahný, mluvčí Krkonošského národního parku (KRNAP). Postoj KRNAPu není prý jen bezhlavě a tvrdošíjně ekologický. Spíše prý obecně preventivní. Vychází z kvalifikované zkušenosti. Co se stane po zvětšení kapacit? Bude areál méně navštěvovaný, sjezdovky prostupnější a bezpečnější, fronty menší a lanovky levnější? Příroda méně zatěžovaná? „S největší pravděpodobností opět poptávka předežene nabídku. Jenže hory nejsou Fordovy závody, kde vám na běžícím pásu vyrobí nekonečné množství zážitků a volných metrů sjezdovek,“ soudí Zahradníček.

Stůj! Policie!

A zdaleka nejde jen o Špindlerův Mlýn, který je „trendy, cool a in“. Fronty a přetíženost jsou znakem všech větších skicenter, obzvláště těch krkonošských – Péče pod Sněžkou, Harrachova, Černé Hory/Janských Lázní. Vyznavači front a ostrých loktů si ovšem na „své“ přijdou i v Rokytnici nad Jizerou, na libereckém Ještědu, krušnohorském Klínovci nebo šumavském Špičáku, beskydských Pustevnách a mnohde jinde. Jednoduše řečeno – české hory se staly ceněným produktem průmyslu volného času. Ovšem produktem, jehož kapacity jsou definitivně omezené. Ani výška, ani rozloha českých kopců prostě přílišnou expanzi nových arén nedovolují a při stále stoupající poptávce to logicky přináší kolize všeho druhu. Třeba tím, že se české sjezdovky – na rozdíl od alpských center – nacházejí v nadmořských výškách, kde je ještě lesní porost, jde o střety s ekology, lesníky nebo zvěří.

Úměrně k růstu přelidněnosti svahů klesá i bezpečnost sjezdovek. A i malá disciplína lyžařů a snowboardistů – při srovnání se zahraničními středisky – výrazně snižuje celkovou cenu a atraktivitu produktu zvaného české sjezdovky. „My jako horská služba máme právo přednosti. Jak na vlecích, tak na sjezdovkách, když třeba jedeme na skútru k případu. Jenže lidé se tváří, že neexistujeme. My blikáme, houkáme, ale lidi si stojí nebo jedou dál. Často neuhnou a takřka na nás najíždějí při sjezdu,“ tváří se nechápavě Václav Srb z Horské služby Ještěd. Jeho kolega Miroslav Váně ho doplňuje: „Přirovnal bych to k tomu, co se děje na českých silnicích.“

Ostatně srovnání s (ne)bezpečností na silnicích není úplně od věci. „V italských Alpách jsem zažil, jak nějakého lyžaře zastavili na sjezdovce karabiniéři a sebrali mu permanentku za nebezpečnou jízdu,“ přidává svůj zážitek Miloslav Netík, vedoucí stálé lyžařské školy z Ještědu. „Můj kamarád platil ve Val di Fiemme pokutu. Předjel nějak krkolomně karabiniéra. Ten ho potom dole dojel a dal mu dokonce dýchnout,“ potvrzuje zkušenost se „sjezdařskou“ policií v Itálii Srb.

Návrat k lyžníkům?

Na přeceňování sil i nekázeň a nenošení helmy doplatil před čtrnácti dny i snowboardista ve středisku Dolní Morava v Jeseníkách. „Třicetiletý muž vylétl ze sjezdovky a vážně si poranil páteř. Na místo přiletěl i vrtulník, ale i přes hodinovou resuscitaci se ho již nepodařilo oživit. Snowboardista neměl na hlavě přilbu,“ informoval média náčelník Horské služby Jeseníky Michal Klimeš. „V cizině se přilba nosí určitě vice. Lidé nehledí tolik na vzhled, ale opravdu na bezpečnost,“ upozorňuje Nikola Sudová, olympionička v akrobatickém lyžování v boulích.

Lze si tedy v Česku obkrouženém horami takřka dokola v klidu a bezpečně zalyžovat? Nebo jsou sjezdovky přeplněné divochy na prknech a prkýnkách nutným zlem? „Tu zátěž jde rozložit v čase i prostoru. Je to trochu i v lidech. Je fakt, že třeba Špindlerův Mlýn asi nabízí technicky nejnáročnější sjezdy. A je otázka, jestli sem za každou cenu musí jezdit třeba i začátečníci. Vždyť v Čechách a na Moravě jsou desítky středisek nebo jednotlivých sjezdovek. A mnohem levnějších, s vhodnými parametry,“ uvažuje Marek Rejman z firmy GSMA, která v Česku organizuje světové poháry v „boulích“ a zastupuje i Nikolu Sudovou.

Podle Rejmana také chybí provázanost mezi městy, hoteliéry a provozovateli areálů. Pokud jde o informace i služby. Dovedl by si prý představit i větší spolupráci s Ministerstvem pro místní rozvoj nebo Ministerstvem školství, sportu a mládeže. Od propagace menších středisek po podporu projektů týkajících se lyžařských škol nebo sportování vůbec. „My pořád žijeme v iluzi, jací jsme všichni sportovci. Ale průměrný vzorek českých dětí – to je nešikovnost sama. Ve městech jim chybí možnosti ke sportování. Pak rodiče něco osvítí a hurá na hory. A aby to stálo za to, tak do Harrachova nebo do Špindlu. Je to nebezpečná křeč,“ myslí si Rejman. „Pak se z hor zákonitě ztrácí radost a prožitek,“ dodává.

„Hory přeci znamenají něco jiného než to, co tam vidíme dneska. Vždyť dřív se jezdilo za svéráznou krajinou i tak trochu jinými lidmi. Nadýchat se syrového vzduchu, zahledět se do dálky, uvolnit se. Dnes je to křeč a ostré lokty,“ přitakává Zahradníček. Jenže existuje něco jako „cesta ze skiarén“ k jakémusi stravitelnému stavu? Existuje řešení kromě návratu k sněžnicím a dobám lyžníků?

Řešení: hledání a počítání

Čistě prvoplánově ekonomickým řešením je zdražování. Neboli odradit masy a přitáhnout opravdové zájemce nebo bohatší klientelu. Jenže to je dvojsečné: nejžádanější centra jako Špindlerův Mlýn, Pec pod Sněžkou, Harrachov nebo i Černá Hora-Janské Lázně touto cestou vykročily. Jenže pak se nevyhnou nelichotivému srovnání s Alpami. Vždyť permanentka ve Špindlu se již letos vyšplhala na 750 korun, což už je relace alpských areálů.

V druhém plánu, jak zimní radovánky v horách zmnožit, je budování nových skiareálů. Tato možnost však naráží na to, že by to většinou znamenalo zásah do chráněných přírodních území. Příkladem jsou megaprojekty pro jizerský Smrk nebo šumavské Boletice. „Prosazovaný lyžařský areál na Smrku znamená obrovský zásah do lesních ekosystémů v chráněné krajinné oblasti. Znamená však i radikální zásah do života lidí na celém Frýdlandsku,“ zdůvodňuje negativní stanovisko Jiří Hušek na webové stránce KRNAPu. Možnou alternativou se tedy zdá Rejmanem navrhované rozložení v čase a prostoru. Tedy nenásledovat pouze hlas silných a propagovaných středisek, ale vytipovat si i menší střediska, rozesetá po celé republice, v nichž se ceny permanentek i ubytování pohybují kolem třetiny ceny ve Špindlerově Mlýně. A pokud jde o čas, není přece nutné vyhledávat tlačenice ve Špindlu o Vánocích nebo víkendech v nejexponovanějších týdnech. Velká část středisek nabízí i večerní lyžování, dosud ne příliš vyhledávané.

A samozřejmě lék nejúčinnější, jako čím dál tím schůdnější alternativa, se jeví alpská střediska. Lyžaře tam čekají stovky kilometrů relativně liduprázdných sjezdovek. A za den – díky absenci front i díky délce sjezdovek – lze sjet až sto kilometrů. Což je zhruba pětinásobek toho, co můžeme absolvovat kvůli přelidněnosti vleků i sjezdovek v Česku. A to v klidu, bez nervů a ve vysokohorském prostředí.

A tyhle znáte?

Pro méně zdatné sjezdaře jsou v Česku desítky středisek nebo jednotlivých sjezdovek s vleky.

A s příznivými cenami.

Lužické hory: Jedlová, Tolštejn, Luž; Jizerské hory: Zásada, Paseky, Rejdice, Kamenice, Desná; Beskydy: Bílá, Kohútka; Krušné hory: Stříbrná, Bublava, Telnice; Jeseníky: Miroslav, Dolní Morava; Hostýnské vrchy: Troják (délka sjezdovek se pohybuje od několika set metrů až po kilometr, cena permanentek mezi 100–250 korunami)

Bitva o Ještěd aneb objevené zlaté vejce

Ještě na podzim 2005 byla Praha polepená plakáty s výzvou: Přijeďte na Ještěd! Není divu, Ještěd je jedním z míst se zatím ne zcela využívaným sjezdařským potenciálem a nadto z pražského Černého mostu je areál k dosažení za 45 minut. A třeba tramvaj z centra stotisícového Liberce má konečnou stanici jen zhruba dvě stě metrů od spodní stanice lanovky i vleků. Ale kupodivu pár měsíců nato areál dostala do pronájmu od města Liberec pražská firma Snowhill a na jejích webových stránkách se objevilo unikátní varování v tomto smyslu: Nejezděte, je zde špatné zázemí, nejsme Vám s to nabídnout patřičný komfort. Věc v českých podmínkách nevídaná. „Nepřišlo nám fér mazat lidem med kolem úst. Je tu spousta nedodělků, nepropojená dopravní obslužnost v areálu a podobně. Je tu třeba investovat odhadem tři sta milionů korun,“ říká Daniel Svrček, výkonný ředitel Snowhilu. A firma opravdu začala sliby plnit: mimo jiné zrušila placení parkovného, opatřila svahy sněžnými děly a začala investovat do infrastruktury. Měsíc nato se ale zastupitelé libereckého magistrátu vyslovili překvapivě proti pronájmu areálu firmě Snowhill; přestože vyhrála výběrové řízení (jako jediný zájemce!), přestože plnila vše podle dohody a areál začala proměňovat ku prospěchu návštěvníků. „V Liberci kvete klientelismus, zastupitelé tu nehlasují podle toho, co potřebuje Ještěd, ale podle toho, co si přejí ve stavební společnosti Syner. A teď přišel někdo zvenčí, kdo dá za pronájem osm milionů ročně a ještě investuje tři sta milionů. A oni si začali drbat hlavu, že tu mají zlaté vejce, tady asi padají prachy z nebe, to přeci nepustíme,“ říká šéf Snowhillu Karel Vacek, který si myslí, že zastupitelstvo je zmanipulované. Syner prý hodlá Vacka za tyto výroky zažalovat. S jeho vyjadřením nesouhlasí ani primátor Liberce Jiří Kittner, který tvrdí, že o žádnou manipulaci nejde. Mezitím si už ale firma Snowhill odvezla sněžná děla a Ještěd se zase pomalu propadá na svou původní nekomfortní úroveň. Naštěstí zatím nikoho nenapadlo znovu vylepit novou kolekci plakátů s nápisem: Přijeďte na báječný čtyřhvězdičkový Ještěd.

Tabulka

Méně známá větší střediska

sjezdovky permanentka na den

Klínovec/Neklid (Krušné hory) 12 km 490 Kč

Ještěd (Jizerské hory) 9 km 450 Kč

Tanvaldský Špičák (Jizerské hory) 6,1 km 490 Kč

Černá Hora/Janské Lázně (Krkonoše) 11 km 550 Kč

Herlíkovíce (Krkonoše) 11 km 490 Kč

Karlov (Jeseníky) 7 km 400Kč

Ramzová (Jeseníky) 8 km 400Kč

Pustevny (Beskydy) 12,5 km 330 Kč

Česko versus Alpy (srovnání nákladů a počtu sjetých kilometrů)

denní permanentka ubytování/noc ujeté km/den

Špindlerův Mlýn 750 Kč 600–1000 Kč 20–25

Harrachov 560 Kč 500–800 Kč 20–25

Rokytnice nad Jizerou 570 Kč 400–700 Kč 20–25

Ledovec Marmolada (It.) 650Kč 600 Kč 80–100

Val di Fiemme (It.) 725 Kč 725 Kč 80–100

Ledovec Kaunertal (Rak.) 690 Kč 725 Kč 80–100