Zelenou přírodu má už František Krejčí v srdci: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:39

Jeden ze zakladatelů Národního parku Šumava a v současné době náměstek ředitele Státního fondu životního prostředí František Krejčí se znovu vrací z Prahy na Šumavu. Tentokrát jako poradce ministra životního prostředí pro Národní park Šumava. Na Šumavu bude zatím jenom dojíždět. Rodák ze šumavského Rejštejna, jenž vystudoval brněnskou lesnickou fakultu, chce především napomoct v komunikaci správy s regionem a usnadnit přenos informací z ministerstva na park a zpět. Ve své práci se chce také zaměřit na přijetí nové zonace parku, na lesní hospodářské plány, plán péče o NPŠ a změny ve vrcholovém řízení.

Zdůrazňuje, že je třeba napravit komunikaci se zástupci obcí i zlepšit vztahy uvnitř správy parku. „Je nutno NPŠ vrátit na evropskou úroveň významných evropských parků,“ říká Krejčí a rád srovnává, jak vypadala situace v Národním parku Šumava před dvanácti lety, kdy odešel ze správy, a nyní. „Situace se od mého odchodu změnila,“ říká Krejčí a dodává: „V lesích parku je více holin, více suchých porostů a i po dvanácti letech se tu v lesích provádějí některá opatření, která do národního parku prostě nepatří. Původně souvislá I. zóna se v roce 1995 bohužel rozpadla na menší ostrůvky, dokonce takto byla rozbita i původní národní přírodní rezervace Modravské slaťě. Po mnoha letech, po změně ve vedení parku se správa vrátila opět k původní zonaci. Tentokrát však s výrazně velkými vykácenými plochami“.

Krejčí si svého návratu na Šumavu cení, ale zároveň říká, že návrat k úctě k původnímu poslání národního parku bude nyní daleko těžší obnovit. Není však úplně skeptický, pokud jde o důvěru obcí. „Jsem přesvědčen, že ze strany starostů je velká ochota ke komunikaci se správou parku. Míč je nyní na straně správy. Je nutno vést jasný, přímý dialog, naslouchat potřebám místních lidí a stále je informovat, včas se radit o přípravě nových kroků.“

Tolik diskutovanou otázku bezzásahovosti, jejíž úprava je nezbytná pro „evropské“ fungování šumavského parku, vidí Krejčí takto: „Zásahovost či bezzásahovost byla dříve spojována se zasahováním formou těžby aktivních kůrovcových stromů. Tento termín vznikl v době, kdy v lesích parku hospodařily vojenské a státní lesy. V době rozvinutého národního parku nelze takto zjednodušovat přístup k péči o lesy. Veškerá opatření k zastavení gradace kůrovce lze vykonávat jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. Tento souhlas či nesouhlas nelze odbýt plošným vyjadřením státní správy k celému území např. II. zóny. Dobře rozlišené a sledované I. zóny je nutné vymezovat všude, kde jsou splněny dané podmínky. Nicméně jakákoli číslovka vztahující se k bezzásahovosti je pro mě v tuto chvíli irelevantní.“

Naproti tomu Krejčí počítá se změnou některých částí lesních hospodářských plánů a prováděcích směrnic pro lesní provoz do konce dubna 2006.

O autorovy: Radovan Holub, tiskový mluvčí NP Šumava