„Zelená střecha Evropy“ šedne: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:39

Básníky a spisovateli opěvovaná a návštěvníky velebená zelená Šumava nám v posledních letech šedne před očima. Hřbitovy odumřelých lesních velikánů v nejvyšších a nejcennějších partiích Šumavy nacházíme dnes ne na stovkách, ale na tisících hektarech plochy.

Je to důsledek chybného jednostranně pojatého ekologického romantismu až nihilismu pod patronací Ministerstva životního prostředí ČR a realizovaného současnou Správou národního parku Šumava (NPŠ) za podpory některých méně známých vědců, pravicově zaměřených publicistů a nadšeného souhlasu členů ekologického Hnutí Duha.

Jejich hlavní strategií je ponechání šumavské přírody a lesů napospas samovolným přírodním procesům, pokud možno bez odborné lesnické péče a obhospodařování. Jako příklad, zřejmě podle aktualizovaného módního hesla „Německo náš vzor“, je uváděn Bavorský národní park. Ten však, přestože má podstatně menší výměru než NPŠ“ a příznivější druhovou skladbu lesních porostů, se stal za poslední léta největším hřbitovem lesních stromů ne-li v celé Evropě, tak zcela určitě ve střední Evropě. Prokazatelně se právě odtud rozšířil kůrovec do naší přilehlé části Šumavy. Bohužel i v tomto případě dosud platí staré římské přísloví, že co je dovoleno Jovovi, není dovoleno volovi. A tak se tato bavorská ekologická katastrofa dosud neprojednávala ani na půdě OSN, ani v Bruselu, natož v naší Strakově akademii.

Druhotným původem této přírodní kalamity je výše jmenovaný lýkožrout smrkový. Můžeme si položit otázku: Jak dlouho nám ještě bude tento „brouček“, těšící se takové přízni pseudoekologů, ničit zelený klenot naší vlasti? V současné době podle zjištění lesních odborníků lze pozorovat v šumavských lesích rychlý rozpad ekosystémů. Dochází zde k negativním změnám mikro a mezoklimatu, degradaci půdy a celého vodního režimu. V prostoru NPŠ, ale i podhůří Šumavy se zhoršuje životní prostředí. Lesníci, přední odborníci, obecní zastupitelstva i samotní občané, ať již starousedlíci nebo návštěvníci, začínají být vzniklou situací značně znepokojeni. Podle mého soudu se danou problematikou dosud málo zabývají krajští zastupitelé a poslanci zákonodárných sborů, i samotná vláda. Domnívám se, že ochrana nebo spíše záchrana Šumavy by se měla promítnout i do příslušných volebních programů naší strany.

Antonín Roháček

Autor je členem komise strategie životního prostředí při ÚV KSČM