Benda dohlíží na Šumavu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:40

Exministr životního prostředí radí šumavským starostům ve sporu o národní park

Horská Kvilda Muž v pozadí, šedá eminence, propagátor dřevařské lobby, odborník, který chce zachránit zelenou Šumavu. Tak rozdílnými pojmy hodnotí mnozí lidé i politici v jižních Čechách úlohu bývalého ministra životního prostředí za ODS Františka Bendy v současném sporu o budoucnost šumavského národního parku.

Ačkoliv Benda už dlouho veřejně nevystupuje, zásadním způsobem se podílí na současném boji některých šumavských starostů proti plánům na změny v současném režimu ochrany přírody na Šumavě. Exministr z let 1992 až 1996, kterého ekologičtí aktivisté považují za vůbec nejhoršího ministra životního prostředí v polistopadové éře, pomáhá starostům sepisovat různá politická a odborná prohlášení, jedná za jejich zájmy v Radě národního parku, zprostředkovává kontakty s důležitými politiky.

Sám přitom tvrdí, že mu nejde o nic jiného než o dodržování pravidel ochrany přírody, na jejichž základě pomáhal park v roce 1991 zakládat. „Nejsem už politikem, a proto nemám potřebu vystupovat na veřejnosti,“ komentuje Benda svou pověst muže v pozadí, který tahá na Šumavě za důležité nitky.

Před šesti lety koupil exministr jednu ze čtrnácti staveních parcel, které obec nabízela k prodeji, a postavil si na dům na Horské Kvildě. A od té doby letí jeho „šumavská kariéra“ strmě vzhůru. Benda nechybí na žádném „bojovém“ zasedání starostů před důležitými jednání s ochranáři, radí obcím v právních otázkách. Horská Kvilda ho jako svého občana delegovala do Rady Národního parku.

„Dělám to proto, že jsem jednak tento park spoluzakládal, jednak mám k Šumavě silnou vazbu i přes své rodinné kořeny,“ tvrdí Benda.

Exministr, dnes důchodce, bojuje za práva obcí, které nesouhlasí s tím, aby se zhruba čtvrtina národního parku ponechala zcela přírodním procesům bez zásahu člověka.

Dnešní ministr životního prostředí Libor Ambrozekdokonce vyslovil podezření, že Benda přímo formuluje a píše požadavky, které starostové následně předkládají ministerstvu. „Kdybych chtěl poslouchat stati Františka Bendy, mohl jsem si je v klidu přečíst v Praze,“ komentoval před čtrnácti dny Ambrozek takzvané desatero požadavků, které mu na Modravě předložilo čtrnáct šumavských starostů.

„Za Šumavu zelenou“

Nakonec ale starostové přece jen dosáhli toho, že ministr přípravu rozšiřování takzvaných bezzásahových zón na Šumavě pozastavil. Benda přitom odmítá, že by na měl na tomto částečném „vítězství“ obcí právě on největší podíl. „Starostové dobře vědí, co chtějí, a umějí to také formulovat a sepsat. Já jenom občas pomáhám či radím s věcmi, kterým rozumím,“ říká Benda. Většina starostů podle něj nechce zrušit národní park ani neprotestuje proti tomu, aby se jednou třeba na polovině Šumavy vůbec nezasahovalo proti kůrovci. „Musí se to ale dít postupně, v delším časovém horizontu a zejména ve shodě s obcemi.“

I když se bývalý ministr životního prostředí údajně opírá o vědecké poznatky, řada dalších vědců zastává zcela opačný názor. Ekologičtí aktivisté zase poukazují na to, že právě v éře ministra Bendy se kácely stromy i v prvních, nejcennějších zónách parku a místo suchého lesa, kterého se údajně obávají šumavské obce, vznikaly rozsáhlé holiny. Benda se hájí tím, že vůbec nejvíc se na Šumavě kácelo za jeho nástupce, sociálního demokrata Petra Kužvarta.

Co odborník, to jiný názor. Proč se tedy šumavští starostové ze všech možných znalců obracejí s žádostí o řadu právě na exministra Bendu? „Protože pan Benda je jedním z těch odborníků, kteří chtějí zachovat Šumavu zelenou,“ tvrdí starostka Borových Lad Stanislava Barantálová.