Na Šumavě také žijí lidé: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:40

Vědecká debata o ochraně přírody jaksi nepočítá s lidským faktorem

V polovině dubna ministr životního prostředí Ambrozek na nátlak veřejnosti pozastavil proces rozšíření prvních bezzásahových zón Národního parku Šumava. Při návrhu rozšíření se pravděpodobně vycházelo pouze z přírodovědných aspektů, ale zcela se vytratil aspekt lidský. Na předsedu lidovců Kalouska a jeho ministra se okamžitě snesla mediální kritika ekologických aktivistů.

V rámci objektivity je potřeba říci, že žádost pozastavit proces přezónace do doby nalezení dohody mezi Jihočeským krajem, obcemi a parkem zaslali řediteli NPŠ Pavlíčkovi nejen obce, ale i jihočeský hejtman Zahradník a další politici. Nesouhlas s rozšířením prvních zón Šumavy je však jen jedním z problémů, který naléhavě řeší šumavští starostové. Další problém představuje nedostatek zimních aktivit, které by přilákaly turisty i mimo letní sezonu.

Rozhodnutí ministerstva životního prostředí z 26. června zamítnout znovuzprovoznění historického hraničního přechodu Modrý sloup znovu otevřelo problém mezi státní správou a samosprávou na Šumavě. Zdá se, že tímto rozhodnutím byla zaskočena i samotná Správa Národního parku Šumava, která otevření hraničního přechodu v minulosti slíbila. Jak říká starosta Modravy Antonín Schubert: „Neukážu-li návštěvníku, co ochraňuji, nemůže tu být porozumění pro filozofii národního parku. Národní park Šumava by neměl být zakonzervovanou oblastí pro několik vyvolených, ale unikátním přírodním klenotem celosvětového významu, ukazujícím jeho návštěvníkovi na dochovaných přírodních krásách nutnost výchovy k úctě k přírodním hodnotám“.

Ilustrační foto archiv Podstatou problému zůstává prostý fakt, že současná vědecká debata o ochraně přírody na Šumavě v mnoha případech jaksi nepočítá s lidským faktorem. Chceme chránit Šumavu a přitom opomíjíme, že tenhle krásný kout republiky byl od nepaměti také obydlený lidmi. Lidé tady celá staletí žili v souladu s přírodou, kterou však z pochopitelných důvodů také využívali ke své vlastní obživě. Jako důkaz může posloužit Schwarzenberský plavební kanál, který je dnes jednou z nejvýznamnějších pamětihodností Šumavy a přitom nijak nenarušuje její přírodní ráz.

Když se proto dnes debatuje o tom, že by se velká část šumavského národního parku, dlouho udržovaná lidmi, měla najednou změnit na divočinu, pochopitelně taková debata vyvolává i řadu otázek.

Je možné, aby si les, kterému donedávna pomáhal proti kůrovci člověk, dokázal najednou poradit se škůdcem sám? Nejedná se opravdu o experiment, jehož výsledek může možná přinést autorům zklamání, pro obyvatele Šumavy by ale mohl znamenat katastrofu? Nikdo přece nepochybuje o tom, že určité oblasti šumavského národního parku se zbytky původních pralesů by měly zůstat bez lidského zásahu. Pokud by se ale měly bezzásahové zóny dále rozšiřovat, určitě k tomu musí dojít postupně, v souladu s vědeckým názorem a nikoliv najednou.

Tomáš Jirsa, senátor jižní části Šumavy