Je nutné sladit ochranu přírody a rozvoj regionu: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:40

Vimperk – Náměstek sekce péče o národní park František Krejčí byl jedním ze zakladatelů Národního parku Šumava.

• Byla situace v ochraně přírody při zakládání NPŠ v roce 1991 odlišná od současnosti? Co se změnilo?

Při srovnávaní situace na Šumavě v letech 1991 a 2006 je každému zřejmá řada rozdílů. Např. zrušením hraničního pásma a Vojenského prostoru Dobrá Voda po revoluci – velkého nepřístupného území – měl park ještě v roce 1991 úplně jinou výchozí pozici než je současný stav rozvinutého národního parku. Zástupci ochrany přírody museli tehdy rychle reagovat na následky politických změn. Bylo to velmi tvůrci období a většina věcí se podle mého názoru tehdy podařila a park z nich žije dodnes. Hlavně bych rad připomenul, že jsme se tehdy s úctou snažili navázat na dlouholeté úsilí řady odborníků a nadšenců pro vysoký stupeň ochrany přírody na Šumavě. Dnes se zda, že se na to před příchodem ředitele Aloise Pavlíčka trochu zapomnělo.

• Jaké byly vaše hlavni cíle při zakládání parku v roce 1991? Proč bylo úsilí o ekologický národní park přerušeno, co stalo proti?

Naše cíle byly stejné jako cíle tvůrců podobných parků jinde v Evropě. Pomoci zachránit dochované zbytky přírody a zajistit další péči o Šumavu tak, aby se tato nejcennější území postupně, jak to jejich stav dovolí, zvětšovala. Pokusit se vysvětlit místním lidem, že park je pro ně výhodou a návštěvníkům připravit důstojnou nabídku tras a informací o celém území k zajištění klidného pobytu v národním parku. V mezinárodním meřítku jsme usilovali o statut kvalitního parku bez etiketních podvodů. Většina věci nám tehdy vyšla, ovšem řídicí tým se v říjnu 1993 rozpadl odvoláním ředitele správy parku. Musím přiznat, že jsme se tehdy obrátili na ty nejlepší odborníky v zahraničí, které jsme v té době znali, s zadosti o radu, jak park vybudovat. Podpora ze zahraničí přišla obratem, jenže jsme patrně získali nepřiměřeně velký náskok v odborném přístupu k řízení území podobného typu před běžným rozvojem území v porevoluční době.

• Národnímu parku Šumava v desetiletí mezi rokem 1995–2004 hrozilo odejmutí prestižní II. kategorie NP podle Mezinárodního svazu ochrany přírody IUCN, NPŠ byl dokonce vyškrtnut z kandidatury mezinárodní organizace PAN PARKS kvůli drastickým těžbám dřeva i v nejcennějších územích parku. Je toto nebezpečí už zažehnáno?

Tato záležitost je stále „ve hře“. Dokud jasně neřekneme, že chceme kvalitní národní park a neukážeme přesvědčivý způsob, jak toho chceme dosáhnout, budeme mít smůlu. Nyní se snažíme vše napravit v rámci mozností, které máme. Navíc tento rok je pro přípravu takovýchto opatření zvlášť důležitý. Jde o rok, kdy se připravuje nové plánovací období EU a region NP Šumava by neměl propast své výhody, které v případě kvalitního parku bude mít.

• Proč dochází ke konfliktům mezi parkem, obcemi, lesníky a ekology a jsou tyto konflikty vůbec zažehnatelné?

Skutečně, jednotlivé příčiny občas rozkolísané diskuse neznám. Obecnou příčinou je patrně nedostatek komunikace. Jsou zpracovány různé komunikační strategie, rozbory situaci apod. Myslím, že nastal čas pro „tlustou caru“. Období nedorozumění už není potřeba prodlužovat. Není co tajit. O všem se dá diskutovat otevřeně. Všichni máme společné obavy o to, jaké následky případné změny klimatu vyvolají i na Šumavě, o stav přírodního prostředí a o život a práci lidí na Šumavě. Problémy komunikace není nutné zveličovat. Je nutné jen dále pracovat na novém plánu pece, na opravě zónace a jejího režimu, na lepší definici rozvoje enkláv, na konceptu návštěvnosti a nepropast svoji šanci. To znamená rychle naskočit do ujíždějícího vlaku – to jest vytváření souladu mezi ochranou přírody a způsobem regionálního rozvoje v horském regionu. Celá řada regionů v Evropě už to umí, proč ne my? Jinak o nás region a národní park ztratí mnoho lidí zájem.