Ad: Kdo chce lyžařský areál na Smrčině?: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:41

Tento článek (JDB 28. 8.) si o reakci říká přímo nevybíravě. Nemohu se zbavit dojmu, že spíše než o publicistiku zde jde o jakési PR potenciálních budovatelů daně sjezdovky.

Na prvním místě je třeba říci, že proti lyžařskému areálu na Smrčině se kategoricky vyjádřily všechny příslušné orgány ochrany přírody a nesouhlasí s ním pochopitelně ani nevládní ekologické organizace. Důvod je jednoznačný. Na horní částí Smrčiny se doposud dochoval původní, nikdy nekácený pralesovitý horský smrkový les. Tato, do první zóny Národního parku Šumava patřící lokalita, je tak svou zachovalosti srovnatelná s lokalitami, jakými je Trojmezenský či Boubínský prales.

Sen o sjezdovce vedoucí první zónou národního parku lze tak svou zrůdnosti přirovnat k představě čtyřproudé rychlostní komunikace přetínající zámeckou zahradu v C. Krumlově či projektu mrakodrapu na místě demolovaných barokních paláců na Malé straně v Praze. Zatímco poslední dva bláznivé nápady by snad i v našich podmínkách nikdo nemohl myslet vážně, v případě Smrčiny je taková myšlenka zjevně nejen myšlena vážně, ale dokonce pomalu a systematicky, mj. pomoci neprůhledného mediálního tlaku, připravovaná.

Nejen rakouští investoři, ale také čeští politici zjevně bez skrupulí kráčejí za vidinou vyšších zisku, spoléhaje přitom na to, že v Čechách se lze zpravidla chovat jako na Divokém západě a spíše než zákony zde platí Právo silnějšího. V Bavorskem národním parku by byla obdobná aktivita nepochybně zcela nepřijatelná a nikoho by ani nenapadlo podobnou myšlenku vážně vyslovit.

Zatímco experti se ke stavbě lyžařského areálu na Smrčině vyjádřili jednoznačně negativně, divoké karty jsou v rukou politiku. Budoucnost ukáže, zda-li naše politická kultura patří stále ještě spíše kamsi na východ nebo již patříme do vyspělé Evropy, kde se cti zákony a respektují postoje odborných institucí.

Martin Šanda, student FF UK