Proč naše lesy připomínají džungli: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:41

Les roste desítky let, politické strany jsou zpravidla u moci jen krátce, ale to, co za tuto dobu dokážou napáchat jimi dosažení úředníci, bude muset napravovat ještě několik dalších generaci. O alarmující situaci v lesnicko-dřevařském odvětví informoval Sondy předseda Odborového svazu Dřevo-Lesy-Voda Rudolf Kyncl.

V Česku si po roce 1989 lesní podnikatele uvědomili, že díky chaotickým zákonům mohou přijít k velkým penězům. V dřívějších dobách bývalí na základě výběrových řízení lesů ČR (LCR) všichni zájemci o podnikání uspokojení. Od té doby se vytvořila řada dalších společnosti. Ty se také začaly zúčastňovat výběrových řízení a vznikaly různé klany. Začaly působit lobbisticky, aby se dostaly k dřevu a porazily skupinu, která tam pracovala od roku 1995. My jsme už v roce 2000 řekli a požadovali jsme od Úřadu pro hospodářskou soutěž (UHOS) stanovisko, proč se tato výběrová řízení nedělají podle zákona o veřejných zakázkách. Bylo nám řečeno, že les či dřevo nejsou strategické suroviny. To lesáci rádi slyšeli.

Stromy se klátí podle politických větru

Když nastoupil ministr Palas, dostal zadání – nebo politický úkol, to nikdo neví –, že z lesa musí vydělat hodně peněz. To znamená, že zdraží nákupní a prodejní cenu dříví a zlevní práci v lese. Takto byla postavena výběrová řízení v roce 2005 s tím, že jediným kritériem, o kterém jsme si mysleli, že existuje, byla cena zakázky. Logicky tedy měla zvítězit společnost, která přinesla nejnižší cenovou nabídku. S údivem jsme ale zjistili, že vítězi výběrových řízení se nestaly společnosti, které nabídly nejnižší cenu. Skončily až jako druhé, třetí i čtvrté v pořadí. Často vítězily fyzické osoby, které vůbec nemají žádné zaměstnance. To jsou překupníci v lese, lidé, kterým Lesy ČR jako svým kamarádům nechaly vydělat, aniž by nabídli nejnižší cenu. Na základě toho rozhodl bývalý generální ředitel LCR, že se udělají nová výběrová řízení na zbylé územní jednotky, i když tam stále platily uzavřené smlouvy. Ti, kdo měli smlouvy už uzavřené, se logicky začali bránit, ale většina jich výpověď přijala. Jediný, kdo ji nepřijal, byla společnost CE WOOD, která od začátku tvrdila, že to je neprávoplatné, a dodnes se soudí o to, proč nemůže pracovat na územní jednotce stanovené ve smlouvě. Soud trvá už dva roky.

Lesní lobby má dlouhé prsty

Stížnost uvedené firmy se dostala až na UHOS, kde podle mého názoru byla na zakázku zpracována jednoho měsíce přišla z UHOS dvě nebo tři rozdílná vyjádření. Bylo to dělané účelové.

UHOS letos v červnu potvrdil, že Lesy ČR jsou jednoznačně zadavatelem, což znamená, že se výběrová řízení musejí dělat podle vyhlášky c. 137 a musejí mít jasná kritéria. Mezitím však CE WOOD podal stížnost do Bruselu; v prosinci loňského roku byla v Česku komise z Bruselu, která rovněž potvrdila, že výběrové řízení by se mělo dělat podle vyhlášky o veřejných soutěžích.

Management LCR si neví rady

Management lesů ČR stojí před takřka neřešitelnou situaci. Ať totiž udělá atak na skupinu vítězů, nebo na skupinu prohrávajících, vždy ze strany, které se to nelíbí, přijdou žaloby, a dnes už jich je opravdu hodně. Kvůli předběžným opatřením se de facto nemůže pracovat v lese a mimo jiné z tohoto důvodů také v současné době není dřevo. Tím nejvíc trpí naší dřevaří a výrobci papírů, protože nedostávají surovinu. Avizují ohrožení výroby celulózy, a pokud LCR nedodrží uzavřené smlouvy o dodávkách, majitele, což jsou zahraniční subjekty, hrozí, že odejdou z této republiky a přestěhují celulózky někam jinam. Dřevaří shánějí dřevo, kde mohou. Od LCR ho nedostávají, takže některé provozy dřevařské výroby se zastavují.

Odbory avizují nebezpečí

Nás odborový svaz už dlouho upozorňuje, že tato kauza je nebezpečná v jedné věci. V důsledku toho, že v celém lesnicko-dřevařském segmentu vládne nejistota, majitele avizovali, že budou přednostně propouštět zaměstnance, protože nevědí, zda lesáci budou mít zakázky na práci v lese, a nemají tedy důvod držet zaměstnance do doby, než se vyhlásí výběrová řízení. A ti, kterým se zruší smlouvy, to jsou vítězové z loňského roku, zaměstnance propustí též, protože práci v lese mít nebudou.

O práci mohou přijít tisíce lidí

Radové se jedna o 3000 zaměstnanců a my s tím nemůžeme souhlasit. Proto naší snahou je, aby se zaprvé vláda začala zabývat problematikou lesnicko-dřevařského komplexu a aby měla nějakou politiku, která by stabilizovala celý tento segment v tom, že české dříví se tady vytěží, zpracuje ve firmách, které zde ještě působí, a výrobky se prodají. Ne aby jako dnes, kdy v Evropě není dřevo, dostávala určitá firma přednostně dřevo v objednaném objemu a polovinu posílala do své dceřiné rakouské společnosti, aby ji udržela při životě. Myslíme si, že to je nefér hra a že by se na to mělo více přihlížet.

Zadruhé by si vláda měla uvědomit, že není možné dále povolovat a dokonce prostřednictvím investičních pobídek dávat prostor dalším zpracovatelům dřevní hmoty. A pokud zde začne působit další subjekt, který bude zpracovávat 600 000 kubíků dřevní hmoty ročně, což je obdobný závod jako už nyní v Páskové, bude dřevo někde chybět. Bude-li to stát chtít řešit tak, že zdraží dřevo, a to bude dostupné přes burzu jen bohatým firmám, je to rovněž likvidace středního dřevařského podnikání a k nezaměstnaným lesákům brzo přibudou lidé z dřevařské výroby. Myslíme si, že lesnická politika by se měla chápat jako striktně nepolitická. Lesní hospodářství nemůže sloužit zájmům jedné vítězné politické strany či koalice, ale má význam dlouhodobě celonárodní a pro dodržení generačního závazků. Podle zákona o lese je společnost povinna předat zdravý les dalším generacím. Jestliže bychom měli v lese pracovat podle desetiletého plánu, takzvaného decinia, znamená to, že nejenom vytěžíme dřevo, ale znovu také vytěžené plochy zalesníme, ošetříme a dalším generacím předáme minimálně takový porost, jaký máme v současné době. Znovu se vracím k lesnicko-dřevařské koncepci, kterou vláda dosud nepředložila. Nevím, proč to nejde u nás, když například skandinávské země ji přijaly a jednoznačně řekly, že dřevo z jejich zemí se bude v jejich zemích také zhodnocovat a ze nedopustí přetěžování, tedy aby se těžilo víc, než jaké jsou přírůstky. Podle mého názoru je současná situace vyvolaná bojem jednotlivých podnikatelských subjektů, které vidí šanci lehce přijít k penězům.

Tripartita jedna

V rámci tripartity se scházíme přes dva roky. Poslední jednání jsem svolal bez účasti bývalého pana ministra. Dohodli jsme se na tom, že se musí udělat určitý závěr k celému problému. Vyzněl tak, že jak podnikatele sdružení v České asociací podnikatelů v lesním hospodářství, tak minuli vítězové výběrových řízení, kteří si pro tyto účely vytvořili Sdružení podnikatelů v lesním hospodářství, by se měli sejít, dohodnout se na společných principech a na tom, jak dále pokračovat. Nás odborový svaz souhlasí s názorem generálního ředitele lesů ČR, že z této krizové situace vede jediná cesta, která svým způsobem postihne obě strany, ale ve svém čili by se sjednotila do přechodného období dvou let, kdy by jedni i druzí v lese pracovali. V dalším roce by se vyhlásila na všechny jednotky na území lesů ČR nová výběrová řízení podle zákona o veřejných zakázkách, a tam by měli všichni šanci soutěžit. Smlouvy by měly být minimálně na dobu pěti let. My říkáme, že na dobu delší, protože chceme ctít desetiletý lesní plán, o kterém jsem se zmiňoval. I v lese by se soutěžilo o práci podle jasných, rovných kritérií, nikoli podle toho, kdy je cena jedním z hlavních ukazatelů. Zatím rozhodující slovo o tom, kdo zvítězí, mají ale ředitele jednotlivých krajských inspektorátu podle toho, kterého kamaráda pustí do svého revíru, komu nechají vydělat. Zkrátka se dřevem se obchoduje mimo oficiální cestu.

Udržet pracovní místa

Prostřednictvím tripartity žádáme, aby v kritériích na veřejnou soutěž, na výběrová řízení, bylo, že společnost, která se bude ucházet o práci v lese, musí prokázat, že má minimálně na 50 procent práce své kmenové zaměstnance. Samozřejmě ze zaměstnavatele s tím moc nesouhlasí, protože mají jiné záměry, a sice propustit kmenové zaměstnance a za výrazně nižší cenu si najmout levnější pracovní sílu. Abychom našeho záměru docílili, budeme daleko častěji vyjíždět do terénu kontrolovat, jak se dodržuje bezpečnost práce, to znamená, zda v lese pracují vyškolení odborníci nebo zaškolení amatéři. Toto vše chceme použít při udělování certifikace PEVS, kde je jedním z kritérií bezpečnost práce a kvalifikovaná práce v lesním hospodářství. Bez certifikace dnes de facto žádná společnost nemůže působit a její výrobek je neprodejný.

To jsou naše možnosti, kterých chceme využít k tomu, abychom zachovali minimální zaměstnanost v lesním hospodářství. Nedokážu si představit, jak bychom řešili zachování dřevařské firmy, když nebude mít dřevo nebo když celulózka nedostane štěpky a někdo se rozhodně provoz přestěhovat. Zkušenost máme takovou, že přestěhovat technologií lze během jednoho týdne, kdy může být řádově 2000 lidí propuštěno. Chceme, aby dodávky suroviny pro výrobu byly k dispozici z našich lesů, a nemuseli jsme chodit žebrat do Německa, Polska a na Ukrajinu.

Boubínský prales přiláká ročně tisíce turistů

Tip na výlet

Boubín – Dominantou jihočeské částí Šumavy je Boubínský prales. Jeho nejvyšší vrchol leží v nadmořské výšce 1362 metrů. Nejstarší rezervace na Šumavě a třetí nejstarší rezervace u nás se nachází mezi Vimperkem a Lenorou, v chráněné krajinné oblasti Šumava. Rozsáhlé lesy, ve kterých byla už před sto padesáti lety založena pralesní rezervace, patřily panství Schwanzenberků. O její založení se zasloužil vimperský lesmistr Josef John, který má na rozcestí mezi Zatoni, Kubovou Hutí a Včelnou památník. Naučná stezka Boubínský prales vznikla před více než padesáti lety. Má devět zastavení a je dlouhá čtyři kilometry. Vede kolem nejzachovalejší částí pralesa, ke kterému se můžeme vydat například z Kubovy Hutě. Odtud je to po modré značce na vrchol Boubína pět kilometrů. Pokračovat k pralesů pak můžeme po červené nebo modré značce přes rozcestí Na Křížkách. Další trasa, dlouhá asi tři kilometry, vede k Boubínskému jezírku a k naučné stezce ze Zatone. Naučná stezka představuje Boubínské unikáty. My se ale vydáme z parkoviště u kempu, vzdáleného asi tři kilometry od Zatone. Sem se lze dopravit buď autem nebo ekologickým autobusem, který tu jezdí během letní sezóny. Kolem Kaplického potoka po asfaltové cestě se dostaneme k Idině píle, kde je informačních centrum. Aši po jednom kilometrů staneme na rozcestí. Odtud je to k Boubínskému jezírku lesní cestou po zelené značce kolem kamenného památníčku s nápisem Ida Sitz (Idino sedátko) něco přes kilometr. Tady začíná naučná stezka, ke které mohou dojet i cyklisté. Pak už ale musí pěšky. První zastavení je u jezera, které tu kdysi vzniklo kvůli plavení dřeva do lenorské sklárny. Tady leží i zbytky Boubínské jedlé, jednoho z velikánů vyvráceného před více než dvaceti lety. U jezera je první informačních tabule naučné stezky a také jediné místo, kde si lze odpočinout. Naše cesta po zelené značce vede kolem jádra pralesa, které je dnes oplocené a veřejnosti nepřístupné. Turisté tady totiž před lety poškodili kořeny vzácných stromů, které pak uschlý nebo je poničil vítr a lesní škůdci. Druhé zastavení nabízí pohled na tak zvané chudove kořeny. Spletené a často vysoko nad zemí rostoucí kořeny vyrostly ze spadlých stromů. Třetí zastávka je u největšího z velikánů, Krále smrků. Toho potkal podobný osud jako další vzácné stromy, které tu padly. Na tabuli můžeme vidět už jen jeho kresbu. Král smrků, vysoký osmapadesát metrů, padl před šestatřiceti lety. Právě kvůli jeho zkáze bylo rozhodnuto, že jádro pralesa bude oploceno. Lovecký chodník, který připomíná dobu, kdy se v Boubínských lesích lovila vysoká zvěř, je naší čtvrtou zastávkou. Informačních tabule uvádí, že před sto lety tu patřil k oblíbeným lovným zvířatům i tetřev. Ten je ale dnes chráněny a v současné době u nás existuje jediná životaschopná populace tetřeva právě na Šumavě, kde je asi sto samců. Nás výstup pokračuje po Lukenské cestě. Její začátek je u pátého stanoviště. Ocitáme se na jedné ze spojnic rozsáhlé sítě lesních cest, mezi Zatoni a Včelnou. V pořadí šestá zastávka nás přivede k jedlím starým tři sta až čtyři sta let. Na sedmé, osmé a deváté si pak můžeme přečíst o chráněných zvířatech, rostlinách a o ochraně tohoto vzácného lesa. Boubín je nejzachovalejším zbytkem původních Šumavských lesů se smíšeným porostem. Rostou tu smrky, jedlé, buky a javory. Z vrcholu Boubína a nové rozhledny, která tu byla postavena v loňském roce, se nabízí i nádherný pohled do širokého okolí.