Několik slov k vědeckým objevům na Šumavě: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:42

Několik století o lesy na Šumavě pečovali lesníci a předali budoucím generacím Šumavu v takové kráse, že byla v roce 1991 vyhlášena Národním parkem. Současná správa parku opustila lesnický způsob (který se podle ní pro Národní park nehodí), ponechala bývalé hospodářské lesy samovolnému vývoji a řídí Šumavu na základě vědeckých objevů. A vědecký objev stíhá vědecký objev. Proti kůrovci se již nebojuje nejúčinnějším zastaralým způsobem pilou a sekyrou, ale vědeckým objevem, entopatogenní houbou Beauveria. Téměř v každém vydání časopisu Šumava, oficiálního zpravodaje Národního parku, je prezentován nějaký nový vědecký objev na Šumavě. Poslední vědecký objev zveřejnila v tisku správa parku minulý týden: pod uschlými stromy vyrůstá nový les! Americký fyzik Robert Park charakterizoval kdysi rozdíly mezi vědou a pseudovědou. Myslím, že tento text by si měla správa parku pořádně prostudovat. Hned v úvodu Park říká: „Pseudovědec předhazuje svá tvrzení okamžitě médiím. Poctivost či mravní integrita vědy spočívá v ochotě vědců předkládat nové myšlenky a zjištění ke zkoumání dalším vědcům. Čili, vědci očekávají, že jejich kolegové představí nová zjištění nejprve jim. Pokus obejít posouzení od sobě rovných pomocí okamžitého zveřejnění nových výsledků v médiích (a tedy okamžité představení veřejnosti) nasvědčuje tomu, že práce pravděpodobně není schopna čelit důkladné oponentuře či přezkoumání ostatními vědci.“ Nikdo z odborníků, lesníků či politiků, kteří kritizují současný experiment s usycháním obrovských lesních ploch na Šumavě, nezpochybňuje to, že někde opravdu pod uschlými stromy nějaký les vyroste. Ale diskuse je přeci o tom, proč je potřeba se s novou nadějí lesa chlubit a za jakou cenu nové semenáčky na Šumavě vyrůstají. Za cenu odumírání tisíců hektarů staletých lesů, za cenu odumírání několik set let starých pralesních zbytků, za cenu zničení tisíců hektarů zeleného lesa, za cenu zcela změněného charakteru šumavské krajiny, za cenu nedoceněného rizika, že rozsáhlé odlesněné plochy Šumavy podlehnou erozi, za cenu změny vodních režimů či za cenu ohrožení sousedních lesů kůrovcovou kalamitou šířící se z národního parku. O překot publikované vědecké objevy ze Šumavy nemohou nahradit fakt, že se národnímu parku dosud nepodařilo najít ve společnosti konsensus ohledně experimentu, který se Šumavou provádí.

Tomáš Jirsa. Autor je senátor za ODS. Zveřejněno na blog.idnes.cz.