Další jadernou elektrárnu nepotřebujeme, říká Miko: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:44

Z rozhovoru s L. Mikem

To je momentálně otázka pro mé partnery, protože z naší strany jsme udělali všechny kroky, které k tomu byly potřeba. Nicméně zejména jihočeský kraj a obce v jihočeské části národního parku podmiňují svůj podpis pod dohodou určitými kroky na straně ministerstva a vlády, které jsou sice rozjeté, ale mají nějakou proceduru. Chvíli trvá, než se dostanou na vládu, zpřipomínkují, schválí. Já jsem se to snažil maximálně urychlit. V tuto chvíli stále směřujeme tam, aby v nejzazší možný termín, tedy 30. listopadu, jsme byli schopni říci, že máme vše potřebné zajištěné. Nicméně se velmi špatně odhaduje, jestli se to všechno podaří.

Bude mi to líto. Ale to je prostě osud. Na druhou stranu tam budu jako zástupce Evropské komise, a budu diskutovat věci, které jsou mi velmi blízké, a to je otázka využití krajiny a otázka ochrany lesů. Takže si myslím, že tematicky se tam se všemi partnery potkám, jde o to, že budu v jiné pozici.

Do jisté míry ano, protože si myslím, že ztráta jednoho roku je významná. Na druhou stranu bavíme se o režimu po roce 2012. Pokud bude skutečně dobrá vůle k tomu, aby se definitivní závazná dohoda podepsala za rok v Mexiku, tak se to „dá stihnout“. Ale já si myslím, že to bude ztracená příležitost, pokud nedojde k zásadní dohodě. Že to bude „jenom deklaratorní“ dokument, zatím nechci moc hodnotit, protože jestli ta deklarace bude o vůli přijmout základní vědecká doporučení, půjde pořád o velmi dobrý výsledek. Uvidíme. Velmi záleží na Spojených státech, Číně a dalších velkých hráčích. Nemyslím si, že Evropa a další země, Austrálie, Japonsko, Brazílie, budou chtít nechat propadnout investovaný politický kapitál. Myslím si, že bude snaha, aby dohoda byla co nejkomplexnější a zřejmě půjde o model financování, který se nedořeší.

Problém je v tom, aby prošly základní právní normy ve Spojených státech. A protože tam se vnitropolitická diskuse zvrtla na velmi složitou debatu o zdravotním pojištění, tak se to prostě nestihlo. A v tomto smyslu prodloužení o jeden rok dává šanci Obamově administrativě, aby tu věc doufejme v pořádku schválila. Asi by nebyl problém udělat dohodu bez hráčů, kteří nestíhají, ale to je špatně. My potřebujeme globální dohodu a největší hráči se jí musí účastnit. To přimělo ostatní partnery uvažovat o tom, že se dá ještě nějaký čas ke schválení dohody.

Myslím si, že to není předčasné. Naopak jsme v situaci, kdy musíme vyhodnotit, do jaké míry jsme schopni naplnit cíle evropské odpadové politiky a naše závazky. My máme v podstatě zabezpečit kapacitu pro zpracování milionu tun směsného komunálního odpadu do roku 2012. Při velmi optimistických scénářích a při využitích všech ostatních postupů včetně mechanicko-biologické úpravy a třídění, se stěží dostáváme někde k polovině tohoto objemu. Museli bychom tedy připustit, že by se velké množství odpadu nadále skládkovalo. A to je ten nejhorší způsob odstraňování odpadu. Takže po této pragmatické úvaze jsme došli k tomu, že musíme umožnit energetické využití odpadů. Není na úkor a není upřednostněno před těmi ostatními, ale dostává stejné šance. Já myslím, že to je správný a férový přístup. Navíc je to podmíněno tím, že spalovny budou využívat odpad původem z České republiky. To znamená, je výslovně uvedeno, že není dovolen dovoz odpadu za účelem spalování pro energetické využití, za předpokladu, že v České republice je produkce odpadu pro toto využití dostatečná. Opatření je tedy skutečně zamířeno dovnitř a nestaneme se smetištěm Evropy.

Já si především myslím, že v energetické koncepci není špatné to, že zmiňuje v podstatě všechny možnosti, jak získávat energii v České republice do budoucna, jak zabezpečit energetickou soběstačnost a podobně. Ale to, s čím polemizujeme, je dlouhodobé zaměření energetiky na vývoz a na fosilní paliva. Respektive na kombinaci domácích fosilních paliv a jádra, abych byl přesný, ve spojení s proexportností. Tedy že počítá s tím, že se velké množství energie bude vyvážet. A to na úkor našeho životního prostředí, našich závazků z hlediska klimatické změny, z hlediska produkce CO2. A řekl bych na úkor ztráty určitého potenciálu, který tady máme. Hnědé uhlí, které se nachází na českém území, přeci nemusí být nutně spáleno, prohnáno komínem a přeměněno na elektřinu. Má obrovský potenciál v chemickém průmyslu. Z mého hlediska se jedná o strategickou surovinu, jejíž hodnota bude ode dneška do budoucna stále dramaticky stoupat. A hodnota toho uhlí za třicet, padesát let bude nepoměrně větší, než je dnes. A proto prolomit nyní limity těžby a spálit uhlí, považujeme zaprvé za nesprávnou orientaci energetiky, a zadruhé, když o uhlí budeme uvažovat jako o strategické surovině, za poměrně nesmyslný krok. Uhlí může přinést daleko větší zisky jak celé společnosti tak těm, kteří ho těží, v horizontu jedné nebo dvou generací.

Energetická koncepce nemůže navrhovat nižší cíle, než jsou schválené evropské cíle v energeticko-klimatickém balíčku. Takže zatímco evropský klimatický balíček hovoří o snížení emisí CO2 o 20 procent v roce 2020, a o více než 80 procent v roce 2050, tak česká energetická koncepce mluví o 50 procentech v roce 2050, nebo možná o nějaký rok dříve. To je evidentní rozpor, a my se musíme hlásit k závazkům, které máme. A v naší Politice ochrany klimatu se navrhují cesty, jak se tam dostat.

Velmi diskutovaná je například otázka využití plynu v energetickém mixu. Často se v této souvislosti používá Ad hoc argument: „Už tady byla jedna plynová krize a bude další. A vy tady šíleně dáváte v sázku teplo a energii do rukou nepříliš zodpovědného dodavatele nebo země, přes kterou svůj plyn musí pustit.“ Musím k tomu říci, že to je spojení dvou věcí, které jsou nespojitelné. Jde o dlouhodobou představu, kam půjdeme do roku 2050. A do té doby je možné a dokonce žádoucí vybudovat mnohem více cest, jak dodat plyn na území České republiky a závislost na ruském plynu dopravovaném přes Ukrajinu může být zásadně menší. Diverzifikace importních možností je součástí naší úvahy. Můžeme dovážet daleko podstatnější část našeho plynu ze západu nebo z jihu. Jde o to uvědomit si, aby se nemíchaly dlouhodobé trendy s krátkodobými hrozbami. Kvůli nim nemůžeme plyn odepsat, to by byla velká chyba, protože v něm je velký potenciál. Zejména spalování plynu pro výrobu elektrické energie je výrazně efektivnější z hlediska omezování produkce skleníkových plynů.

Musím položit otázku, co to je masivnější využití jádra. Česká republika už má ve svém energetickém mixu významný podíl nukleární energie. Není to tak, že je to zanedbatelná část. Je to přes třetinu energie. Už to je masivní využití. Navíc probíhá posuzování dopadů na životní prostředí pro rozšíření nebo takzvané dokončení temelínské elektrárny o další dva bloky. Což znamená ještě další navýšení. To je věc, o níž se normálně bavíme a kde hledáme řešení, která by byla přijatelná a optimální. Co je ale těžko přijatelné, je uvažování o výstavbě dalších jaderných elektráren. To si myslím, že je scestné a nedá se s tím souhlasit. Navíc v případě, kdy dojde k určitému rozvoji a modernizaci stávajících jaderných zdrojů a stále nemáme řešení pro nukleární, vysoce radioaktivní odpad. Tyto problémy nejsou vyřešené a nedají se jen tak hodit za hlavu.

První, co bych zmínil ještě přede plynem jsou tradiční úspory. Skutečně si myslím, že to je klíčová věc, kde se dá ušetřit hrozně moc. I energetická koncepce z dílny MPO je zmiňuje. Problém je, že je v ní málo zřetelně uvedeno, jakými nástroji se k nim dostaneme. Nestačí jen deklarovat, musí tam být velmi zřetelně řečeno, co budeme dělat, abychom uspořili. Máme příklad, který se nějak vyvíjí, a dnes podle mého názoru pozitivně, a to je Zelená úsporám. To je jeden z příspěvků, zdaleka ne jediný, kde můžeme něco dělat. Druhou oblast představují obnovitelné zdroje. Byť jejich potenciál na území České republiky je jaký je. Je jasné, že nemůžeme jet přes něj, ale musíme se k němu co nejvíce přiblížit. A když zkombinuji úspory, obnovitelné zdroje, plyn a zvýšení efektivnosti výroby elektrické energie moderními technologiemi, tak v součtu nám vychází, že to stačí. Že více nebude potřeba. Takže věci, které jdou přes toto řešení, jsou navíc. V minulosti se mnohokrát ukázalo, že prognózy, kolik bude potřeba elektrické energie pro rozvoj našeho státu, průmyslu a podobně, byly mnohdy nadsazené. Takže je třeba se skutečně ptát, jestli věříme tomu, že do roku 2050 úspory a inovace neudělají tak zásadní kroky v před, že tady připravujeme zbytečně naddimenzovaná řešení.

Nezmění. Nevím, zda je možné to označit za referenda, protože účast nebyla plná a logicky se spíše projeví ti, kdo jsou proti, než ti, kdo jsou pro, eventuelně jim park nevadí. V širším kontextu viděno, je třeba připomenout, že v regionu Křivoklátska je podpora jednoznačně nadpoloviční, když vezmeme průzkum, který máme k dispozici. A když se vezme ještě širší region, tedy Středočeský kraj, tam je pozitivní názor ještě vyšší, pohybuje se přes tři čtvrtiny respondentů. Myslím, že ty velmi mírně negativní poměry do značné míry vyplývají z určitých obav, že se omezí možnost obyvatelstva využívat území budoucího parku stejně jako doposud. A tady je jednoduchá odpověď: To se nestane. Z některých stran, které nemají o vznik parku zájem, se šíří předpovědi, že už se nebude moci chodit na houby, nebo na borůvky. To je samozřejmě nesmysl. Z hlediska občanů se režim nijak nezmění, bude se měnit z hlediska péče o ekosystémy. Ale běžný občan to nepozná, než že tam budou jiné cedule.

V příštím roce. Odhad je takový, že bychom mohli mít legislativní návrh, všechny podklady k němu a přípravu hotové do konce letošního roku. A v příštím roce by mohl proběhnout proces vyhlášení. Vidím jako trošku problém, aby se věc nestala předmětem předvolebních diskusí, protože jde o záležitost ryze odbornou, a tudíž bude třeba se rozhodnout, zda se proces vyhlášení nechá proběhnout ze začátku roku nebo až po volbách. Protože kdyby se dostal do období voleb, myslím si, že by došlo ke zkreslení a že by to přípravu parku poškodilo.

Tam zatím nejsme tak daleko v projednávání. Takže se to asi nedá úplně přesně srovnávat. Ale existuje rozsáhlá petice, kde je přes pět tisíc podpisů, která žádá ministerstvo, aby v přípravě parku podnikalo kroky. Protože místní lidé v Jeseníkách, kteří o park stojí, mají pocit, jako by ho ministerstvo odstavilo na druhou kolej. Což není pravda. Skutečnost je taková, že příprava národního parku není úplně jednoduchý úkol. Vyžaduje kapacity předjednávací a poměrně velké množství materiálů. A my jsme se ze dvou lokalit, které ještě přicházejí do úvahy, tedy Křivoklátsko a Jeseníky, přiklonili k tomu, že začneme Křivoklátskem. A to z toho důvodu, že nám základ národního parku připadá méně kontroverzní z hlediska lesního hospodaření, protože se jedná především o smíšené a listnaté lesy, takže otázka managementu smrku a kůrovce tam není významná. Také proto, že park na Křivoklátsku je doplňkem stávajícího systému národních parků v tom, že je vnitrozemský a je jiný, než ostatní. Zatímco u Jeseníků, přes všechny jejich unikátnosti, z hlediska výskytu endemických druhů, bezlesí, bezklečového pásma a tak dále, je určitá podoba s vyššími pohořími, které již v systému národních parků máme, tedy Šumavou a Krkonošemi. Proto jsme začali s Křivoklátem, ale v žádném případě to neznamená, že pro ministerstvo by Jeseníky měly nějaký menší význam. Je to jen otázka rozfázování. A já jsem tamním starostům i autorům petice velmi jasně řekl, že ministerstvo rozhodně nebude tím, kdo by chtěl proces zdržovat. Že jsme připraveni se angažovat a pomoci, ale šance, že se postup urychlí, se váže na všeobecnou podporu nebo toleranci v místě. Skutečně chceme dostat signál, že to není jen těch několik tisíc lidí, kteří podepsali petici. Že to nejsou jenom obce, ale i další aktéři, kteří jsou ve hře a jsou připraveni se o myšlence parku bavit.

Netroufám si. Závisí to na předjednávání a problémech, které z nich vyskočí. Přípravu parku nelze uspěchat, protože pak mají lidé pocit, že jim ho někdo vnucuje a tomu chceme za každou cenu předejít. Měla by to být věc, kterou v zásadě všichni zúčastnění chtějí. Proto se musí všechny problémy velmi podrobně prodiskutovat a vyjasnit. A jaké budou, to teprve z předjednávání vyplyne. Proto nelze odhadnout, jak dlouho je budeme řešit.

Celý rozhovor viz http://www.denik.cz/z_domova/dalsi-jadernou-elektrarnu-nepotrebujeme-rika-miko.html