„Nemáme kůrovcovou pandemii,“ říká František Krejčí: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:44

Kůrovec je brouk, který žije v lýku a je součástí ekosystému. Potíže působí, když se přemnoží a jím napadený strom začne schnout. Jinak působí selektivně, odstraňuje slabé stromy. Brouk je schopen přemístit se i kilometry daleko. Do dnešní podoby se kůrovec vyvinul na konci druhohor a je ho na 6.000 druhů. Vyskytuje se všude s výjimkou Antarktidy. Na rozdíl od informací o živočišném druhu je pohled na řešení škod jím způsobených méně jednoznačný. U nás se v současnosti rozhořel spor mezi vedením Národního parku Šumava a Jihočeským krajem. Zatímco národní park razí metodu přirozeného působení lesního ekosystému, hejtman Jiří Zimola hovoří o krizových řešeních a pandemii kůrovce. Hostem Interview ČT24 z 25. srpna byl proto ředitel Správy Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava František Krejčí. Ptala se Daniela Drtinová.

• Máte u vás kůrovcovou pandemii?

Nemáme kůrovcovou pandemii. A i spojení těchto dvou slov je trošku podivné. Pandemie je totiž slovo, které se používá v úplně jiném oboru. Musela by to být nějaká nákaza, která zachvátí celý svět. Kůrovec sice doprovází smrky asi posledních 300 milionů let, ale smrk není rozšířen všude na světě. Šumavský kůrovec je lokální záležitost.

• Jak moc dramatická situace tedy je, když se mluví o tom, že je nejhorší za posledních 50 let?

Na Šumavě je dnes stav kůrovce, který označujeme jako zvýšený. Tento stav není na Šumavě poprvé. V letech 1996 a 97 už národní park tento stav zažíval. Navíc vzhledem k tomu, že jsme druhý rok po orkánu Kyrill, je to spíš stav očekávaný.

• „Na Šumavě je za pět minut dvanáct. Vedení národního parku má však zřejmě stále zimní čas. Zvažuji, že kvůli kůrovci vyhlásím stav nebezpečí.“ To jsou slova hejtmana Jihočeského kraje Jiřího Zimoly. Situaci na Šumavě zkoumalo dvanáct krajských expertů. Podle nich jsou vaše bezzásadová opatření neúčinná a mají jen výzkumný charakter. Opravdu není stav nebezpečí a žádný krizový plán není třeba?

Experti se zabývali územím, kde proti kůrovci zasahujeme, a nezabývali se územími, která jsou ponechávána v bezzásahovém režimu. Máme určitý diferencovaný přístup k péči o lesy v Národním parku Šumava, který byl předmětem posuzování expertní skupiny.

• Trváte tedy na tom, že žádný krizový plán není potřeba?

Trvám na tom. Je to stav, který jsme očekávali, protože jsme si zpracovali metodický pokyn na tři roky po Kyrillu. Všechna tato opatření lze shrnout do názvu integrovaný systém ochrany lesa. Řídíme se tím už druhým rokem.

• Jaká opatření to jsou?

Asi nejúčinnější bylo spojení několika metod dohromady. V České republice to není běžný systém, protože hospodářští lesníci se většinou spoléhají pouze na kácení stromů. My ale máme další tři metody, kdy se snažíme kůrovce odchytat nebo zahubit, ještě než se dostane do stojících aktivních kůrovcových stromů.

• Proč je tedy kůrovec hlavně na Šumavě, když opatření, která děláte, jsou tak účinná? Sousední lesy vám „nadávají“, že kůrovec ze šumavských lesů nalétává na jejich porosty.

To je spíš klišé než pravda. Kůrovec není jen na Šumavě. Kůrovec je v celých Čechách a v celé střední Evropě. Velké problémy má Polsko, Slovensko. Jde o stav po Kyrillu, který v roce 2007 významně poškodil středoevropské lesy.

• Vypadá to jakoby existoval speciální druh šumavský kůrovec. To popíráte?

Samozřejmě.

• Krajští experti také tvrdí, že se dělají určitá opatření jen podél cest, aby to bylo vidět, ale uvnitř lesa se nic podstatného neděje?

To jsem slyšel také, ale je to samozřejmě nesmysl. Možná by ti šumavští experti měli přijít do těchto lesů teď, šest týdnů potom, co napsali svou zprávu. V současnosti kulminují práce při ochraně lesa v Národním parku Šumava, protože vrcholí kůrovcová situace. Objem prací, kdy se zpracovávají stromy, které jsou napadeny kůrovcem, je proto teď největší.

• Proč se tedy s krajem a hejtmanem nemůžete dohodnout na tom, co se má dělat, aby se veřejnost neděsila, že necháváte sežrat české lesy broukem?

To opravdu nevím. Snažím se informovat partnery v regionu, jak mohu. Možná bychom mohli informovanost obou hejtmanů ještě zlepšit, zdokonalit, aby třeba každý týden věděli, co se v národním parku dělá. Ostatně když jsem se před dvěma a půl lety vracel, moje krédo bylo zlepšení komunikace v regionu. Ovšem na diskusi musí být dva.

• Na druhé straně vám partner ochotný k diskusi chybí?

Nemohu říct, že by mi chyběl partner. Komunikuji hlavně s doktorem Strážským, který zastupuje Jihočeský kraj v radě národního parku. Doktor Strážský není specialista na lesy, na kůrovce. Je to spíš specialista na rozvoj cestovního ruchu, na regionální rozvoj. V otázce lesů se tak dostáváme i po několikahodinových

diskusích stále na stejná místa. To znamená, že doktor Strážský pořád neuznává, že přirozenou součástí Národního parku Šumava by měly být plochy se soušemi.

• Co by to znamenalo, kdyby hejtman vyhlásil stav nebezpečí?

Pravděpodobně bychom se museli sejít, asi by se vytvořila nějaká komise nebo krizový štáb. A pravděpodobně by bylo prověřováno, jestli jako příslušný správní úřad konáme všechny povinnosti, které ve věci konat máme. Pravděpodobně bychom taky mohli využít v širší míře zrychlené zadávání veřejných zakázek na práce v lese.

• Byl by to pro les problém?

Neumím si představit, že by to byl problém. Nehledě na to, že už z části tento zrychlený systém používáme. Nějaké dříví máme zpracované, nějaké vyznačené a na veškeré vyznačené dříví máme nasmlouvané dodavatelské vztahy. Stavem nebezpečí by se tak v praxi asi nic nezměnilo.

• Na druhou stranu souše a holiny místo lesů, které lidé na Šumavě občas vidí, jsou děsivé samy o sobě. Podle vás je to ale asi jen laický pohled?

Esteticky to není hezký pohled, i když jsou fotografové, kteří se zabývají černobílou fotografií a umí z toho vyrobit hezké snímky. Mně osobně také nijak netěší pohled na souše. Nicméně je to součást přirozeného vývoje lesů v horských smrčinách a bez toho si neumím národní park představit.

• Také Lesy České republiky si stěžují, že šumavský kůrovec nalétává na jejich lesy?

Opravdu si dávám záležet na komunikaci nejen s partnery uvnitř národního parku. Jednáme se všemi správci lesů v okolí. Každý náš hajný, musí být v kontaktu se sousedním hajným, aby se plánovala případná opatření, prováděla společně nebo po dohodě.

• Já tomu nerozumím. Je to podle vás tedy jenom politika? Co je za těmi prohlášeními?

Nevím, možná to jsou obyčejné lidské obavy z osudu Šumavy. Jenže my se snažíme být moderní evropský národní park, evropsky uznaný, doufám evropsky certifikovaný. Musíme si proto zvyknout na to, že konečně

uvidíme les v jeho přirozených projevech. Pravděpodobně jsme na to za posledních 100, 150 let jako národ zapomněli.

• Takže obavy nejsou na místě? Jste kompetentní osoba na svém místě a děláte přesně to, co les potřebuje.

To by měli posuzovat jiní. Horské smrčiny, jejich ekologie, evoluce je moje celoživotní hobby, takže svou práci dělám rád a zatím jsou s ní moji nadřízení spokojeni.

• „Plochy se soušemi tvoří 2 procenta výměry lesa národního parku. Za 18 let existence parku kůrovec v bezzásahových územích usmrtil asi 1900 hektarů lesa. Celková výměra lesa je přitom 68.000 hektarů. Z napadené části však park loni 800 hektarů převedl zpět do kategorie lesních ploch, protože se tato část už stačila zmlazovat, je tam dost mladých stromků.“ To jsou vaše slova. Z čeho vycházíte?

Děláme docela podrobná měření. Metody, které používáme, jsou světově uznané. Také srovnáváme naše údaje i s Národním parkem Bavorský les. Zjištění, ke kterým jsme v posledních dvou letech a hlavně vloni došli, nás ubezpečují, že původní poslání národních parků na Šumavě byla správná. Tedy že skutečně musí být významné části národních parků ponechány svému osudu.A hlavně: V horských smrčinách je to evidentní. Tam mohou dnes turisté na vlastní oči vidět, že fáze obnovy lesa probíhá. Nalétávání nových jedinců smrků je v částech, které jsou ponechány bez zásahu, vidět na každém kroku.

• Přesto někteří tvrdí, že právě bezzásahový systém vede k fatální devastaci Šumavy. Je asi logické, že z napadených stromů kůrovci nalétávají na ostatní zdravé stromy?

Musíme to rozdělit na tři typy péče o lesy národního parku. Máme jasně vymezená území, kde se stojící kůrovcové stromy nekácejí a ponechávají svému osudu. To jsou přírodní horské smrčiny, které jsou předmětem ochrany přírody stejně jako přírodní procesy v nich probíhající. Pak je 9 procent národního parku, které tvoří takzvaný přechodový režim. Tam můžeme zasahovat proti kůrovci nedestruktivními

metodami. A pak máme zbytek území, který tvoří zhruba 70 procent výměry lesů. Zde naopak zasahujeme proti kůrovci daleko intenzivněji než v přechodové zóně. To znamená i destruktivními metodami.

• Proč tedy neodtěžíte stromy z první zóny, kde je podle vašich metod necháváte ležet ladem? Navíc podle některých kůrovec odtamtud nalétává jinam na zdravé stromy?

Předmětem ochrany přírody není zakonzervovaný stav skupinky starých stromů, ale vlastní přírodní proces. Jde o vývoj přírodních společenstvech, které jsou v jádrových a prvních zónách. Kdybychom tam zasahovali, přímo bychom poškozovali předmět ochrany přírody, přerušili přírodní vývoj v těchto ekosystémech a vlastně nedostáli slibu, který jsme si dali, když národní park vznikal.

• Má to pro budoucí les, který vyrůstá na sušině, nějaký význam?

Samozřejmě. Jak v našem národním parku, tak v dalších národních parcích Evropy to vědci monitorují už desetiletí. Stále se ukazuje, že pro horské smrčiny je nejlepší cesta nechat je svému osudu, protože člověk tam nic lepšího než příroda nevymyslí.

• Takže kdybyste odtamtud odtahali suché stromy, nebyla by tam živina v půdě a vyrostly by zase slabé stromy, čímž bychom problém jen odkázali budoucím generacím?

Definujete to docela přesně. Na Šumavě k tomu máme některé doklady dodnes. Například v židovském lese před 160 lety tehdejší majitel prales vykácel, odvezl veškeré dříví, prodal do Německa a tu plochu opustil. Dodnes tam není vytvořen cílový stav lesa, který je předmětem ochrany přírody ve zbytku jádrových území národního parku. Kácí-li se v horských smrčinách, dochází opravdu k degradaci vlastního ekosystému.

• Expremiér Miloš Zeman řekl, že by se měl Národní park Šumava zrušit s tím, že jde o přírodě nebezpečný podnik, který nechává ležet ladem stovky hektarů napadených stromů. Také prohlásil, že podá trestní oznámení na vedení parku i na ministra životního prostředí. Už to udělal?

Myslím, že se připojil k trestnímu oznámení, které vloni podal pan Vicena na staré i nové vedení správy národního parku, na Inspekci životního prostředí a na ministerstvo. Zpracováváme k tomu nějaké vyjádření v rámci prošetřování původního trestního oznámení. Poslední informace nemám, ale věci, které jsem slyšel a četl v původním oznámení pana Viceny, byly úplně mimo reálný život.

• Jak to řeší sousedé, také nezasahují? Rakušané si rovněž stěžovali, že český kůrovec ze Šumavy likviduje jejich porosty.

Národní park Šumava jako všechny národní parky u nás leží na státní hranici. Sousedíme s Bavorskem a Rakouskem. V Rakousku jsou našimi sousedy klášterní lesy klášteru Schlägl – máme asi 15 kilometrů společné hranice. Vloni jsme na úrovni správy klášteru Schlägl uzavřeli určitou dohodu. Po dohodě s úředníky z Lince a zástupcem kláštera Schlägl jsme domluvili speciální režim. Rozdělili jsme si hranici na čtyři úseky a postupujeme přesně podle dohody. Teď čekáme na uzavření dohody o ochraně lesa mezi ministry životního prostředí Rakouska a České republiky.

• Hovořilo se o tom, že Rakušané po nás chtějí náhradu škody za zničené lesy?

O tom se právě jenom hovořilo. Oficiálně Rakušané nikdy náhradu škody nechtěli.

• Rakušané kácejí až ke státní hranici. Je to nějaký problém?

Může to být problém. Když se vykácejí stromy, vytvoří se porostní stěna na vrcholových partiích Šumavy. Následné působení větru nám pak bude způsobovat polomy. Na druhou stranu v místech, kde je dnes první zóna, významné škody vznikat nebudou, protože tyto plochy zčásti poškodil orkán Kyrill.

• Co říkáte tvrzení jihočeského hejtmana, že máte tajné směrnice, podle kterých na některých částech lesa nehospodaříte? Existují takové tajné směrnice?

Nevím, o čem mluví. Jsem typ ředitele, který nic netají, všechno se snažíme provádět transparentně. Dokonce máme webový odkaz kůrovec v roce 2009, který každé pondělí aktualizujeme.

• Lesy České republiky letos rozmístily v lesích na 370.000 lapáků, loni jich položily 210.000. Lapák je položený kmen stromu přikrytý větvemi, který slouží k nalákání kůrovce. Potom je kmen z lesa odvezen a kůrovec zničen. Tato metoda se využívá více než 200 let. Modernější metody nejsou?

Samozřejmě jsou modernější metody. Například používání lapačů, dokonce používáme i bariéry lapačů. Původně byl lapač chápán spíše jako monitorovací zařízení, my ho ale používáme i k odchytu kůrovce právě na územích, kde vylétává z bezzásahových zón. Změna je v tom, že se nemusí kvůli odchytávání kůrovců kácet stromy. Navíc když je lapák napaden kůrovci, vyčerpá se kapacita kmene a lapák se musí odvézt. To by pro nás znamenalo zvýšené kácení stromů ve zdravých porostech. V národním parku přitom nechceme zbytečně zvyšovat těžby. Přednostně proto používáme nedestruktivní metody odchytávání kůrovce. To jsou lapače nebo v některých částech parku otrávené trojnožky, které jsou efektivnější než lapáky. Zároveň s tím se snažíme zamořovat ohniska kůrovce houbovým patogenem. Houbou, která může velmi silně působit na to, že kůrovec nedokončí vývoj nebo neopustí vlastní ohnisko.

• To je houba Beauveria bassiana. Vědci si od ní hodně slibovali, přesto letos tady ta kůrovcová kalamita je. Je tato metoda účinná? Máte to nějakým způsobem vyzkoušené, podložené?

Kdybychom nepoužívali integrovaný systém ochrany lesa, kůrovcového dříví by se v zásahových zónách zpracovávalo daleko více. Možná víc než jednou tolik, než zpracováváme letos.

• Jde o opravdu moderní metodu. Jak tato houba ničí kůrovce?

Je to houba, která se rozmnožuje na rozpadající se biomase různých jedinců různých druhů a vytváří celou řadu specializací. My se snažíme ve spolupráci s jihočeskými vědci využívat pouze houbu, která je specializovaná na kůrovce a která ho může usmrcovat ve všech jeho vývojových fázích.

• Přenáší se tato houba jako infekce? Přenáší ji kůrovci dál?

Myslíme si, že ano. Kromě toho, že používáme několik metod, jak tuto houbu do ekosystému dopravit, kůrovec má na svém těle přilepeny výtrusy houby. A protože neumře hned a ještě někam dolétne, může zamořit i další ohniska kůrovce.

• Máte i feromonové lapače. Jak ty fungují?

Feromonový lapač je zařízení, které využívá feromony samečků k tomu, aby lákalo samičky. Je to určitá zrada na přírodu. Samičky tam nalétávají, spadnou do lapače a nemohou ven. Pravidelně lapače vyměňujeme, čistíme a odebíráme odchytaného brouka. Je to jedna z metod, která je daleko účinnější než lapáky.

• Co se děje s napadenými stromy, které necháte ležet v lese. Jak příroda regeneruje?

Lýkožrout smrkový je docela úzký specialista a nenapadá zdaleka všechny jedince smrku v bezzásahových zónách. Po odumření se pak většinou druhým třetím rokem (na Šumavě jsou některé kůrovcové souše aktivní ještě ve druhém roce) stávají ze souší sterilní stromy. Jejich přítomnost potom působí jako určitý ochranný prostředek pro zachování fenoménu prostředí lesů. Dalších 10 i 15 let bude až 70 procent vlastností fenoménu lesního prostředí zachováno.

• Jsou lesy v Česku tak slabé, že kůrovec má sílu na to je ve velkém ničit?

To je otázka spíše pro kolegy z výzkumného ústavu, kteří se zabývají sledováním reakce smrkových a kulturních smrčin na jednotlivé gradace kůrovců. Na Šumavě můžeme mluvit o tom, že je tam určitá setrvačnost z toho, co se od 50. let českým lesům způsobovalo vzdušnými depozicemi odpadních látek z elektráren a socialistického průmyslu. Není totiž tak jednoduché, aby se les vzpamatoval. Určitá setrvačnost v ekosystémech působí i několik desetiletí potom, co odezní vlastní zdroj znečištění.