Na malebné bavorské pastviny: Porovnání verzí

Aktuální verze z 13. 9. 2015, 05:44

Tip na výlet

Do mimořádně zajímavé oblasti Národního parku Bavorský les se dostaneme z obce Frauenau, která je ze Železné Rudy dobře dostupná vlakem s přestupem ve městě Zwiesel. Za kolo se na bavorském území neplatí. Pokračujeme k přehradě nad Frauenau a odtud po značené trase (cyklotrasa je odlišná od trasy pro pěší) do místa zvaného Hochschachten. To je jedna z nejkrásnějších „šachet“ Národního parku Bavorský les. Stojí za to, nechat si hodinu na prohlídku okolních partií a prohlédnout si například místní rašeliniště směrem na Kohlschachten. Tohle je už jen úzká cesta vedená částečně po poválkových chodnících a přístupná jen pro pěší. Co tedy s kolem? V dolní části Hochschachtenu je značené místo pro jejich uvázání. Pak ještě jedna zajímavost: z Hochschachtenu projdeme neznačenou cestou směrem ke státní hranici (to v období 15.7.–15.11. v Národním parku Bavorský les smíme), jde o cestu kolmou na značenou trasu Hochschachten – Velký Roklan v horní části pastviny. Po zhruba deseti minutách se dostaneme na státní hranici v oblasti hraničního mezníku č. 19.

Na českém území pokračuje široká zpevněná cesta směrem k Temnému potoku a na Modravu, ale pro veřejnost je tato cesta zakázána. Po hraničním chodníku jdeme cca dva kilometry lesem doprava a vyjdeme na mýtině zvané Verlorener Schachten, Ztracená pastvina, na níž stojí dřevěný dům. Jezdí sem mladí malíři malovat přírodní krásy. Místo je spojeno s pověstí o postřeleném bavorském jelenu zaběhlém v dobách socialismu na české území. Jelena hledali na žádost bavorských lovců dokonce i českoslovenští pohraničníci, ale bezvýsledně. Jelen se už nikdy nenašel. Německé lovce tehdy překvapilo, že po telefonátu na sídlo pohraniční brigády v Sušici dorazili důstojníci Pohraniční stráže poměrně brzy, přestože šlo o území za drátěnými zátarasy.

Zpět nemusíme jít stejnou cestou po hraničním chodníku, ale v dolní části Ztracené pastviny najdeme značenou turistickou cestu (evropská značka – zelený trojúhelník), po které se vrátíme zpátky na Hochschachtenu. Cestou můžeme uvažovat o tom, proč turisté z bavorské strany mohou až k hranici, zatímco na naší straně jsou rozsáhlá zakázaná území. Jistě nám vytanou na mysli i příběhy pastvin, patřící mezi největší pozoruhodnosti Národního parku Bavorský les. Pastva tu skončila před desítkami let, ale magická přitažlivost luk zůstala. Zůstaly tu i stromy, o nichž dodnes nikdo neví, jak se sem vůbec dostaly. A pak tedy zpátky do Frauenau. Rád bych věřil tomu, že v dohledné době bude tahle krásná okružní trasa průchozí a my dojdeme místo do Frauenau na Modravu.